Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Působil jste na lajně dost rozhněvaně. Nazlobili vás rozhodčí, nebo vaši svěřenci?

Výhrady ke stylu rozhodování jsem měl a velké, avšak gól jsme dostali po naší chybě, v tom rozhodčí prsty neměli. Nechali jsme odcentrovat hráče a na druhé straně hřiště i úplně volného domácího útočníka. To byla velká chyba. Jinak jsme měli více ze hry a také kondičně jsme na tom byli líp. Jenže nás tam rozhodčí moc nepustili…

Dolů sestupuje jen jeden tým, takže se stejně zachráníte, ne?

Padá jen jeden, to máme potvrzené. Ale za vodou ještě nejsme, teď nás s Boleslaví čeká zápas o všechno. Pak totiž máme zatraceně těžký los. Proto nás mrzí, že jsme v Písku neuhráli ani bod. Přitom šance jsme měli. Čurda šel sám, ale ve skluzu to dával vedle, taky Tóth měl před půlí jasnou možnost. Máme ale hodně mladé mužstvo, průměr dvacet let. Ti kluci se musí ještě hodně učit, ještě hodně musí trénovat.

Kladno před dvěma roky hrálo první ligu, teď hraje o záchranu ve třetí. Není to ústup ze slávy?

Já šel na Kladno letos na jaře a skočil jsem do toho dění rovnýma nohama. Věděl jsem, že je to trošku harakiri, neboť tam celá střední vrstva odešla pryč za penězi. Střední generace na Kladně vůbec není, jen hráči devatenáct až dvaadvacet a pak tři hráči nad třiatřicet. To je špatné.

Těšil jste se do Písku rád? S jihem Čech jste hodně spjat, ne?

Jasně, na jižní Čech stále rád vzpomínám. A pořád jezdím na Lipno, mám tam příbuzné a známé. Rád se sem vracím. Ostatně, kdybych se po těch patnácti letech v jižních Čechách necítil být trochu Jihočechem, asi bych tu vyváděl víc… Takhle jsem se držel, Písku záchranu přeji.

Řadu let jste působil v Českých Budějovicích, jak jste tudíž sledoval jejich trošku klikatou cestu za ligovou záchranou?

Samozřejmě, že jsem Dynamo sledoval,a to velice bedlivě. A nejen první mužstvo, ale i ligový dorost, který trénuje můj kolega Pavel Tobiáš. S ním jsem ve styku, telefonujeme si a taky jsme se radili, zda mám Kladno brát.

A co vám poradil?

Abych do toho šel.

Pavel Tobiáš se na Složišti zabydlel a tvrdí, že je mu tam dobře, že tam je nadmíru spokojen. Nezávidíte mu ten klid?

Trošku asi jo… Hlavně ten krásný areál, co teď na Složišti je. Stejně si ale myslím, že by Pavel ještě chlapy mohl zkusit. Ještě není tak starý…

Zmínil jste areál na Složišti, to za vašich časů nebylo…

Já jako asistent měl v sedm ráno vždy za úkol objet hřiště v okolí, a kde bylo v dobrém stavu, tam jsme jeli autobusem trénovat. Všude se to ale lepší, i na Kladně jsou čtyři nádherné tréninkové plochy.

Když jste z Budějovic odešel, co všechno jste jako trenér dělal?

S Pavlem Tobiášem jsme působili v Příbrami, pak mi tam ale dávali béčko, a to já nechtěl, tak se naše cesty rozešly. Dva roky jsem byl jako šéftrenér v Táboře,kde se mi povedlo zachránit dorost, který byl tehdy na sestup. Poté jsem dostal nabídku od Pepy Chovance a jezdil jako pozorovatel pro Spartu. A abych nebyl líný, vzal jsem Zličín, který byl beznadějně poslední, my se ale zachránili a rok nato postoupili do divize. Jinak dělám i transfery hráčů a sleduji soupeře pro nároďák. Pořád prostě mám co dělat.