VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Největší odměna? Když ti kluci něco dokážou, říká Vlček

České Budějovice – 64letý trenér Jiří Vlček, jehož rukama v Dynamu prošla řada pozdějších hvězd nejen českého fotbalu, měl ze svého ocenění při vyhalšování desítky jihočeských sportovců roku velkou radost.

28.12.2012
SDÍLEJ:

Zvláštní ocenění Jiřímu Vlčkovi předal bývalý vynikající brankář hokejistů Č. Budějovic a čs. týmu z olympijských her v Cortině 1956 Jan Vodička.Foto: Deník/ Václav Pancer

„Obrovsky si toho vážím," neskrýval dojetí. „Při práci s mládeží člověk určitě nezbohatne, ale podobné chvíle jsou tou nejlepší odměnou. Uvědomil jsem si, že ty roky, co jsem práci s mládeží věnoval, měly nějaký smysl. A to nejen kvůli tomuto ocenění, ale hlavně tím, když vidím, že ti kluci, které jsme někdy trénoval, to ve fotbale někam dotáhli. To člověka nejvíc těší. Ať už hrají tady za Dynamo, anebo třeba šli i někam výš," zdůraznil.

Na svého trenéra vzpomínají i jeho bývalí svěřenci. „Je to zrovna čtrnáct dní, kdy mi volal Jarda Drobný, jenž chytá v Hamburku a čekalo ho v bundeslize utkání, že s něčím potřebuje pomoci. Řekl mi, že na své působení v mém dorostu stále vzpomíná. Nám se v té době hodně dařilo a hráli jsme na špic. Měli jsme tenkrát silné mužstvo, Drobný, Lengyel, Vozábal, to byla síla! Anebo právě teď jsem potkal Zdeňka Ondráška, jenž se teď stal v Norsku králem střelců. Taky vzpomínal, jak jsme spolu začínali. Já si ho totiž v Blatné jako nadějného střelce vyhlédl, přivedl ho sem a taky ho tu podržel, když procházel složitým obdobím," usmíval se Vlček, dle něhož však člověka u srdíčka zahřeje neméně, když v dobrém zavzpomínají kluci, kteří to tak daleko nedotáhli a hrají „jen" tady na jihu Čech. „Anebo když například Martin Held dokáže při fotbale vystudovat vysokou školu a teď je z něj doktor," vypíchl.

Tří desítek let, prožitých u fotbalové mládeže, vůbec nelituje. Že by zběhl k chlapům, na to nepomýšlí. „Dva roky jsem trénoval juniorku, což je takový přechod ke chlapům, ale rád jsem se pak vrátil k dorostu. Jak říkám, já u mládeže už asi umřu… U mládeže jsem zestárl, ale nejen já, zestárli i ti kluci, které jsem trénoval. Já začínal třeba se Zdeňkem Procházkou, pak jsem měl jeho kluka a teď už pomalu začínají chodit i vnuci těch mých prvních svěřenců," poznamenal. „Pro mě práce s mládeží byla celoživotní náplní a už to tak zřejmě zůstane."

Své si v Dynamu odpracoval i při údržbě areálu. „Já dělal v budějovické teplárně a kvůli trenéřině jsem přešel do Dynama i profesně do údržby. Při zaměstnání jsem vystudoval trenérskou profilicenci a deset let pak dělal vedoucího sportovního centra mládeže a profesionálního trenéra. Pak přišel pan Zdeněk Čadek starší, abych s ním šel na Složiště, kde se chystala stavba tréninkového centra. To je takové naše dítě, budovali jsme ten areál od začátků a vymýšleli, kde co bude. Musím říct, že to je chlouba klubu a takový pomník, který po nás zůstal," uzavírá Jiří Vlček.

Malá vizitka

Jiří Vlček se narodil 19. 7. 1948 ve Včelné u Č. Budějovic, kde začínal i s fotbalem. V jihočeské metropoli oblékal dres bývalého Koh-i-nooru, kde začal i s trenéřinou. Už tři desítky let však působí jako trenér mládeže v Dynamu a v roce 1994 tam mladší dorost přivedl k titulu mistrů ČR.

Často šlo jen o to, kolik gólů nastřílejí

V současné době Jiří Vlček v Dynamu vede tým do 17 let, který je po podzimu v lize mladšího dorostu na druhém místě (v tabulce pravdy dokonce o bod vede). O týmu U17 jsme si s ním také hlavně povídali.

Vy jste se už loni nijak netajil tím, že reorganizace ligy mladšího dorostu k vyšší úrovní soutěže rozhodně nepřispěje. Změnil jste v nové sezoně po podzimní části názor?

Přiznávám, že když jsem viděl, kteří soupeři nás v naší skupině čekají a zjistil, že tam třeba není Sparta, tak jsem si říkal, že bychom skupinu měli vyhrát. Což není žádné vytahování, ale skutečně jsem to tak viděl. Až do posledního kola jsme roli favorita také plnili. Klopýtli jsme až v rozhodujícím duelu doma s Příbramí. Ten jsme nezvládli, a přestože jsme vedli 1:0, nakonec jsme prohráli 1:3. Úplně zbytečně, po našich individuálních chybách. Ale taky proto, že já, alespoň si to myslím, nepříliš dobře vystřídal. Takže tu porážku beru trochu i na sebe.

Naděje na prvenství ve skupině se ale jistě ještě nevzdáváte?

Za celou podzimní sezonu jsme ztratili jen čtyři body, takže říkat, že to pro nás byl neúspěch, rozhodně nelze. Byť úroveň jednotlivých týmů je hodně nevyrovnaná a nejvíc tak pět šest celků snese přísnější měřítko. V ostatních zápasech šlo jen o to, kolik gólů nastřílíme. Takže pro nás bylo úkolem na hráče působit i tak, aby si udrželi patřičnou koncentraci a hráli naplno až do konce. Když vedeš v půli 4:0, těžko toho hráče přesvědčíš, aby šel na doraz i dál. Myslím, že jsme to ale zvládli a že se kluci snažili ty zápasy dohrávat až do konce. To si myslím i přesto, že jsme oproti loňsku nastříleli o třicet gólů míň.

Skutečně? O třicet gólů?!

Ano, je to tak. Nutno ale vidět, že jsme se potýkali se zraněními a nemocemi všech útočníků, které máme k dispozici. A jak bych ještě rád dodal, na druhou stranu jsme výrazně zlepšili obrannou činnost. Za celý podzim jsme dostali jen devět gólů. Což je rekord, co si já u týmu, který jsem kdy vedl, pamatuji.

Zmínil jste zdravotní problémy útočníků. Šlo také o nějaké vážnější věci?

Problémy měl třeba Jarda Dědič, velice rychlý, důrazný útočník, který umí dát gól. Šel na atroskopii a vyčistili mu menisky. Trápil se s tím tři měsíce. Pasecký si dlouho stěžoval, že ho bolí koleno. Byl na rezonanci, jenže ta ukázala, že tam nic není. Nakonec si zkusil vyměnit vložky v botách, a to koleno se výrazně vylepšilo… Dlouhou dobu nám chyběl Máca, jenž měl těžký výron v kotníku, což léčil šest týdnů, prakticky jako zlomeninu. Potíže tohoto rázu tudíž byly, na druhou stranu ti kluci, co za ty marody dostali příležitost, ji využili a chybějící hráče dokázali nahradit. Nicméně střelecká potence už přece jen nebyla taková jako třeba v té loňské sezoně.

Bylo pro vás výhodou, že když byla nouze o hráče, mohli jste sáhnout i do šestnáctky?

Jistě, i této možnosti jsme využili. Třeba právě proti Příbrami dostali příležitost Kadlec a Blažek a musím říct, že nezklamali. Šlo však spíše o výjimku, protože my máme sedmnáctičlenný kádr, a tak hrají ti hráči, které v tom kádru máme. Všichni musí dostat možnost se ukázat, aby se v zápasech vymlátili a my věděli, s kým můžeme v Dynamu dál počítat a kdo až tak perspektivní naopak třeba není.

Přehled o hráčích v šestnáctce ale jistě máte?

Samozřejmě, hrajeme doma i venku ve dvojičce. První my, po nás šestnáctka, takže člověk má možnost po našem utkání sledovat i ty mladší kluky. Máme i společné tréninky, a to nejen se šestnáctkou. Pavel Tobiáš totiž zavedl vždy v pondělí individuální tréninky, kdy trénují obránci ze všech tří dorosteneckých týmů dohromady, stejně tak i hráči z dalších postů. A ti hráči, kteří o víkendu nebyli tak vytíženi, mají speciální vytěžovaní trénink. V úterý zase máme všichni dohromady třicet minut posilování, takže je přehled, jak kteří hráči ve všech třech týmech na tom jsou. Navíc ve středu máme herní trénink, během něhož jsme jednou za dva týdny hráli se šestnáctkou srovnávací zápas.

Zmínil jste se, že jste dostali za celý podzim jen devět gólů. Takže ke hře obrany asi větší výhrady nemáte?

Máme dva vyrovnané brankáře. Pavelec je u nás už od žáků, je to kvalitní gólman, někdy se své role trošku zalekne, což je zřejmě otázka psychiky. Hřebejk sem přišel z Písku, je to talent a má předpoklady, jen musí ještě zapracovat na kondici. Těžko jim mohu něco vyčítat, jen devět gólů hovoří jasně. Navíc za většinu z nich nemohli. Z obrany bych vyzdvihl Havla, to je další z fotbalové rodiny Havlů. Byť hraje stopera, je zároveň i naším nejlepším střelcem, protože velice dobře řeší útočné standardky. Je výborným hlavičkářem, většinu gólů dal hlavou. Výborně hraje i druhý stoper Tomášek, který je ve své věkové kategorii v reprezentaci.

A další formace?

Takovou výkladní skříni mužstva je záložní řada. Oba krajní, jak Řezáč, tak Bálek, hrají velice dobře. Stejně je tomu uprostřed, ať je tam Rytíř, anebo Tušer a Janoch. Záložní formace je motorem naší hry.

A co útok?

Jak už jsem říkal, nejvíc gólů dal stoper Havel a hned za ním je Tušer, což je záložník. Pak teprve následují naši útočníci, což vysvětluje, proč nám oproti loňsku chybí těch třicet gólů… Loni třeba Pasecký sám nastřílel 58 gólů, jenže na podzim se v soutěži trefil zatím jen osmkrát.

Soutěž mladších dorostenců se v nové podobě hraje druhý rok, takže zřejmě už dozrála určitá doba na hodnocení.

Říkám zcela upřímně, že nová struktura soutěží, a v ní hlavně nevyrovnanost jednotlivých mužstev, dle mého soudu k růstu kvality jednotlivých hráčů příliš nepřispívá. Spíše naopak.

Neuvažovalo se tudíž rozdělit po polovině sezony týmy dle tabulky na lepší a slabší, aby třeba první čtyři týmy hrály dál o prvenství s nejlepšími celky dalších skupin?

Mně by se to líbilo, určitě by to bylo oživením. I my jsme právě s takovou myšlenkou přišli a navrhovali jsme, aby po podzimu pět či šest nejlepších hrálo mezi sebou a ta zbývající mužstva o pořadí na dalších místech, přičemž by se v obou skupinách vzájemné výsledky započetly. Na semináři v Nymburce to bohužel bylo smeteno ze stolu. Trenéři i funkcionáři těch slabších celků byli proti. Čemuž se ale na druhou stranu nedivím, protože pro hráče těch slabších celků je dobré, když mohou hrát s těmi silnějšími. Pro ně jsou utkání se Slavií, Spartou a zřejmě asi i s námi, vždy jakýmsi svátkem.Pro nás to tak dobré není, protože většinou ta slabší mužstva zalezou do vápna a brání a brání.

Co chystáte pro kluky na zimu?

Především bych chtěl zdůraznit, že se na zimní přípravu už moc těším. Zda se těší i kluci, však nevím… Součástí přípravy bude dlouhodobý turnaj Vlasty Marečka, v jehož rámci jsme dva zápasy odehráli už po skončení podzimní sezony. Remizovali jsme doma se Spartou, a to zbytečně, neboť jsme už 3:0 vedli, a vyhráli jsme s Pískem. Čekají nás ještě zápasy v Příbrami a doma s Táborskem. A pokud bychom postoupili, hráli bychom finálový turnaj ve Zlíně, kde jsme byli i loni. Jsme přihlášeni na kvalitně obsazený turnaj na Hlubokou, kde nás čeká třeba divizní Milevsko i zápasy s celky mužů z krajských soutěží. To jsou pro kluky potřebné prověrky, už loni se nám příprava s týmy dospělých vyplatila.

Autor: Bohumil Ortman

28.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jiří Zimola.

Zimola do voleb nejde, ostatní ano

Ilustrační foto

Nemocnice brojí proti kouření, hospody se loučí s cigaretou

Hradec navštíví prezidentský kandidát Michal Horáček

Jindřichův Hradec – Diskuze s ním se bude konat v úterý od 18 hodin na Střelnici.

Nejradši jsem měl Otavu, říká vorař Václav Husa

Jindřichův Hradec - Nový exponát je od letošní, právě zahájené sezony, k vidění v zámeckém mlýně v Jindřichově Hradci, kde najdete expozici lesnictví a rybníkářství.

Další žluté autobusy od června míří do jižních Čech

Strakonice - Nové autobusové spojení z Prahy do Pasova odstartuje v pondělí 12. června.

Třeboňský klášter slaví 650 let

Třeboň - V letošním roce slaví bývalý augustiniánský klášter v Třeboni 650 let od svého založení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies