Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Zařadil se tak mezi velké osobnosti jihočeského sportu, už před ním se této pocty dostalo Jaroslavu Pouzarovi, Josefu Němcovi, Karlu Mejtovi, Bohumilu Stašovi, Jiřímu Lálovi, Janu Jindrovi, Františku Vacovskému a Antonínu Procházkovi.

Potěšilo vás, že jste se dostal do tak vybrané společnosti?

Samozřejmě, že mě to velice potěšilo a možná, že i trošičku překvapilo. Přece jen ještě nemám tolik let a hlavně si myslím, že výborných sportovců je tady tolik, že by řada z nich mohla mít přede mnou přednost. Nicméně moc si toho cením, být v takové společnosti tak vynikajících sportovců je pro mě velikou poctou a jsem za to upřímně rád.

Je pravda, že do Síně slávy bývají uváděni sportovci spíše v požehnaném věku, zatímco vy, pokud vím, stále ještě obouváte kopačky.

Snažím se udržovat v kondici a chodím hrát za starou gardu Dynama. Když se naskytne možnost, jezdím hrát taky s Manchesterem. Takže stále jsem, byť v uvozovkách, v aktivním fotbalovém dění, už ale v kolonce staří páni. Byť v Manchesteru tomu neříkají staří páni, ale legendy, to zní přece jen líp…Dva až čtyři zápasy do roka s Manchesterem ale hrajeme a já si ty zápasu opravu užívám a právě i proto se pořád snažím udržovat v kondici.

Letos jste si zahrál i vzpomínkové utkání na památné finále mistrovství Evropy z roku 1996 za Česko proti Německu. Užíval jste si i tenhle duel?

Byl to obrovský zážitek. Byla to první taková akce tady v Česku, v Edenu bylo patnáct tisíc nadšených diváků, vyhráli jsme 6:3 a mně se povedlo dát i jeden gól. Bylo to velice příjemné a my se snažíme na to navázat a jsme ve velice úzkém kontaktu třeba s Holandskem, což by měl být druhý takový podobný zápas. Ta jednání jsou ale teprve na začátku a je s tím i spousta starostí, hlavně organizačního rázu pro Pavla Kuku, co to má na starosti. Ale když to vyjde, já osobně budu mít i velikou radost a znovu se se velice rád zúčastním.

Ačkoli jste ještě kopačky na hřebíček definitivně neodložil, zařadil jste se už také mezi fotbalové činovníky. Pokud vím, aktuálně jste jedním z lidí, kteří rozjíždějí vytváření regionálních akademií pro mladé fotbalisty U14 a U15. Věříte, že bude mít tento projekt úspěch?

Podle mě ta myšlenka je výborná a smysluplná. Je to projekt, od kterého si FAČR hodně slibuje. Svaz do toho ročně dá pět milionů ze svého a další prostředky by měly pokrýt samosprávy, to znamená kraje a města, kde tyto akademie budou působit. Záleží na tom, jak to právě tyto samosprávy uchopí a já jsem rád, že tady v Budějovicích se nám ta práce daří. Proto pevně věřím, že 1. září tady na jihu Čech ta akademie začne fungovat.

Co Vánoce? Jaké budou u Poborských?

Vánoce budou doma v kruhu rodinném. Po těch letech, kdy jsem hrál fotbal v cizině, si Vánoce doma užívám. Bohužel počasí moc vánoční není, tak už to ale poslední roky je, že bílé Vánoce nebývají. Já si je ale stejně užívám, a to hlavně kvůli dětem, ty jsou na dárky hodně natěšené. Pro nás rodiče je velice hezké tu jejich nedočkavost a pak tu radost z dárků vidět. I proto mám Vánoce moc rád a velice si je užívám.

Za pár dní je tady konec roku, co byste si přál do roku nového?

Nároďák nám udělal radost postupem na evropský šampionát a věřím, že nám dělat radost bude i nadále. Sobě a svým blízkým, ale i všem dalším lidem, bych přál hlavně hodně zdraví, možná i víc pohody, spokojenosti a vzájemné tolerance. Ať se každému vyplní jeho sny.