VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Augustin Bubník se topil v Písku, v Budějovicích ho trefili koulí do hlavy

Třeboň – Dnes si to příliš neuvědomujeme. Co je pro někoho v současné době nepředstavitelné, pro někoho byla před lety krutá realita. Augustin Bubník by mohl vyprávět. Bývalý vynikající hokejista a později úspěšný trenér, ale třeba i poslanec.

4.12.2013
SDÍLEJ:

BÝVALÝ HOKEJISTA A TRENÉR, POLITICKÝ VĚZEŇ I POSLANEC. Augustin Bubník po oslavě svých nedávných 85. narozenin minulý týden odpočíval spolu s manželkou v třeboňských lázních. K jižním Čechám má vřelý vztah a rád je navštěvuje.Foto: Radek Papáček

Mladí sportovci, pokud jsou talentovaní, mají před sebou slibnou budoucnost. To on měl také. Než však tvrdou rukou v roce 1950 zasáhl tehdejší komunistický režim. Augustin Bubník byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen ke čtrnácti letům vězení. Nechápajíc byl tvrdě mučen, nedobrovolně pracoval v Jáchymově na vyhlášeném uranovém dole.

Až po pěti letech byl omilostněn. Významná část hokejové kariéry mu však unikla. „Než mě zavřeli, makal jsem na sobě stejně tvrdě, jak je tím dnes známý například Jaroslav Jágr," vzpomíná Augustin Bubník. Pro politickou nepohodlnost však pak trpěl i nadále. Například nesměl hrát za národní tým.

Po konci aktivní kariéry kvůli zranění páteře se stal hokejovým trenérem. Jako trenér Finska byl navíc prvním Čechem, který vedl cizí národní tým.

Minulý týden po oslavě svých 85. narozenin Augustin Bubník odpočíval v třeboňských lázních Aurora.

Užil jste si oslavy svého jubilea?
Musím říct, že kolem toho bylo spousta starostí. Vše zorganizovat, od zajištění místa až po pozvánky. Sám bych to bez manželky nezvládl. Nyní si rádi odpočineme.

Proč jste se rozhodl navštívit Třeboň?
Spolu s manželkou jsme to dostali jako dárek od syna. Ale nejsem tu poprvé, byl jsem tu už několikrát, moc se mi v Třeboni líbí a rád sem přijedu i příště znovu.

Kromě pobytu v lázních stihnete navštívit i některé zajímavosti v místním okolí?
Dnes už ne, s tím pohybem už je to horší. Ale dříve to samozřejmě bylo jiné. Vše znám. Například rybník Svět nebo samozřejmě Schwarzenberskou hrobku.

Není to o vás tolik známé, ale vy se prohlašujete za Jihočecha…
… samozřejmě. Vždyť můj tatínek pocházel z Miličína u Tábora a maminka ze Štěkně u Strakonic. A právě ve Štěkni jsme i se sestrami u babičky trávili v létě vždy celé dva měsíce prázdnin. Velice rád jsem tam jezdil, nedám na Štěkeň dopustit. Vedle hospody U Ficlů babička měla takové malé stavení.

Takže jste si život na jihočeské vesnici užil?
Ano. Opravdu na to strašně rád vzpomínám. Chodili jsme na řeku Otavu, ale i cvičit do tamního Sokola. My byli takové ty pražské děti a babička měla kozičku. Ježíš, to byla vždycky sranda, když jsem nechtěl pít to kozí mléko. (úsměv)

Dokonce jste si za Štěkeň zahrál hokej, ne?
To bylo snad v nějakých mých patnácti nebo šestnácti letech. Tehdy jsem nastoupil na jeden zápas, když mi řekli, zda bych si nechtěl jít zahrát. Bylo to ve Střelských Hošticích. Nevzpomínám si, kolik jsem tehdy dal přesně gólů, ale rozhodně jich bylo hodně. (úsměv).

V roce 1949 jste se stal mistrem světa spolu s českobudějovickými hráči Čeňkem Píchou, Františkem Mizerou, Jiřím Macelisem a Františkem Vacovským. V ATK Praha jste dále hrál v jednom týmu s Antonínem Španingerem. Jak na něvšechny vzpomínáte?
Moc rád. Všichni to byli úžasní lidé.

Vzpomenete si na nějaké zápasy v Českých Budějovicích?
No samozřejmě, velice dobře. Dokonce si pamatuji, jak jsme s LTC hráli ještě na slepém rameni Malše. Ani nevíte, kolik jsem tehdy dostal sněhových koulí do hlavy, abych nemohl hrát. To byla sranda. (úsměv) Ale mám dokonce i další zážitky z jihu Čech…

… opravdu? Prozraďte, jaké?
To bylo v Písku. Na tehdejším stadionu v lokalitě na Americe. Hráli jsme tam nějaký zápas jako Praha snad proti Moravě. Když jsme šli na led, někdo nám říkal, abychom se nesjížděli k sobě na pozdrav, že led na rybníku je křehký. My na to však zapomněli, sjeli se k sobě, led prasknul a ve výstroji jsme se tak brodili rychle na břeh. To také byla strašná legrace.

Čím se zabýváte dnes?
Jsem činný v Konfederaci politických vězňů, kde mám pod sebou sto dvacet lidí. To si neumíte představit. Je mi osmdesát pět let, ale jsem tam nejmladší. Účastním se také besed na školách a pomáhám se Síní slávy českého hokeje.

Máte stále nějaký sen?
To mám. Po operaci srdce jsem se pana doktora ptal, do kdy budu žít. On mě říkal, že tak do dvaadevadesáti. Tak to jsem se s ním hádal, že bych na světě chtěl být alespoň do sto jedna let.

Jak to?
Protože mám nyní dvouletého vnuka Matěje, který dostal jméno po slavném trenérovi Bucknovi. Jakmile stoupne na brusle, chci ho učit a trénovat. Rád bych, kdyby se dostal do NHL a já se toho mohl dočkat.

Autor: Radek Papáček

4.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Když o víkendu bolí zuby

Ilustrační foto

Již nejsou mezi námi

Kam o víkendu za sportem a pohybem na Jindřichohradecku

Jindřichohradecko – Přinášíme několik tipů, kam o víkendu vyrazit na Jindřichohradecku za sportem.

František Linduška je mistrem republiky v aquatlonu

Praha – Triatlonista František Linduška z jindřichohradeckého Tri Club Vajgar se stal mistrem republiky v aquatlonu. Do Hradce mířily i další cenné kovy.

OBRAZEM: Kvůli počasí silničáři vyjíždět nemuseli

Jindřichohradecko – Přestože řidiči v pátek ráno museli také na Jindřichohradecku ze svých vozidel odmetat sníh, silničáři kvůli zimní údržbě nevyjížděli.

Házenkářské play out je tu, sokolky Písku začínají ve Veselí

Písek – Písecké interligové házenkářky si po roce zopakují účast v bojích o záchranu v nejvyšší soutěži.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies