Na začátku devadesátých let minulého století jste v českých Budějovicích hrával extraligu. Hokejovou kariéru jste ale dost předčasně ukončil. Co bylo důvodem?
Bylo to čistě ze zdravotních důvodů. Diagnóza zněla chronický únavový syndrom. Naposledy jsem ještě hrál v sezoně 1993 – 94. To bylo v Jindřichově Hradci, když se tam jeden rok hrála extraliga. Tam jsem hostoval z Českých Budějovic. Potom jsem ukončil profesionální kariéru a další tři roky jsem se vůbec nepostavil na brusle.

Zmizel jste v té době z hokejového prostředí?
Jen částečně. Musel jsem se začít živit jinak, ale do hokeje mě to vrátilo, protože jsem začal pracovat pro společnost, která dodávala materiál profesionálním hokejovým klubům. Já osobně jsem měl na starosti Spartu, Slavii a Budějovice. K tomu jsem jako externista pracoval ve sportovní redakci televize Nova. Později jsem vstoupil do stavebnictví. V roce 2001 jsem založil firmu a v tomto oboru podnikám  dodnes.

A k tomu je třeba doplnit, že hrajete hokejový sdružený okresní přebor na Hluboké.
Ano. Pro zábavu hraji za SKH Hluboká už možná nějakých deset let.

Na co vás vaši bývalí spoluhráči Radek Bělohlav, Roman Turek a Petr Sailer nalákali, že jste s nimi vstoupil do projektu záchrany hokeje v Českých Budějovicích?
Někdy v polovině července mě oslovil Radek Bělohlav, že už se cítil osamocený ve snaze o získání prvoligové licence. Byla to už druhá nabídka, abych se toho nějak zúčastnil. Napoprvé jsem odmítl. To bylo ještě zhruba na přelomu května a června. Na druhou nabídku už jsem ale Radkovi kývl s tím, že se musíme spojit s někým, kdo má nějaké zkušenosti s řízením hokejového klubu. Přidali se k nám ještě Roman Turek s Petrem Sailerem a společně jsme to rozjeli.

Získání prvoligové licence jste původně měli domluvené s Mostem. Existovala o tom smlouva o smlouvě budoucí. Proč se nakonec dohoda s Mostem neuskutečnila?
Jednání s Mostem převzal Radek Bělohlav od Jaroslava Davida, který to tam původně předjednal. Potom se tady objevil druhý subjekt, který připravoval hokej v Budějovicích a stáli za ním pan Caska, pan Brabec a další nejmenovaní lidé. My jsme chtěli licenci pro první ligu získat z Mostu. Věděli jsme, že kromě licence budeme potřebovat i stadion, proto se byl Radek Bělohlav informovat na radnici, jaká je situace.

Klíčové pro další vývoj bylo mimořádné zasedání rady města, kde byl pronájem zimního stadionu svěřen vám?
Dá se to tak říct. Obě skupiny tam představily své projekty. Věděli jsme, že na toto jednání nemůžeme přijít s prázdnýma rukama, proto jsme podepsali smlouvu o smlouvě budoucí na koupi licence z Mostu. Tu jsme předložili na jednání a rada města s ní pravděpodobně byla spokojená, protože hlasovala jednohlasně v náš prospěch.

Stadion jste získali, ale licenci z Mostu nakonec ne. Proč?
Do dvou dnů po jednání rady města jsme podle smlouvy o smlouvě budoucí měli s Mostem podepsat už skutečnou smlouvu o prodeji licence. K tomu ale nedošlo, protože lidé z Mostu najednou neexistovali. Nebrali telefony a neozývali se. Druhý subjekt v té době začal se svým týmem bez ohledu na výsledek jednání rady města trénovat v centru pana Pouzara. V té době to bylo hodně živé téma v médiích a veřejnost se o to silně zajímala. Po několika dnech se mi ozval pan Caska, sešli jsme se a začali jednat o tom, jak případně hrát v Budějovicích hokej společně. Výsledkem jednání nakonec bylo, že naše nově vzniklá společnost koupila sto procent akcií společnosti, která držela licenci na první ligu z Hradce Králové.

Neuvažovali jste o další spolupráci se Zdeňkem Caskou, který se chystal do hokeje vložit značné finanční prostředky?
Tato varianta byla chvíli ve hře, ale nakonec jsme se dohodli, že to budeme dělat sami.V minulých letech ovládal budějovický hokej subjekt, který nebyl z našeho regionu, a licence pro extraligu odtud  zmizela. Historii nového klubu jsme nechtěli začínat tím, že by padesátiprocentním majitelem klubu byl zase někdo od pryč, kterého vlastně neznáme. Chtěli jsme předejít tomu, aby se opakovala situace z letošního roku. Proto jsme se rozhodli pro tuto cestu.

Nemrzelo vás trochu, že jste nakonec prvoligovou licenci měli z Hradce Králové, což jste původně odmítali?
Mně osobně to nevadilo vůbec. Už jsme totiž neměli jinou možnost. Jediné, co mě štvalo, že jsme si s licencí a akciovkou koupili i určité závazky vůči klubu Mountfield HK a původnímu klubu Královehradečtí lvi, které se týkaly hráčské spolupráce.

Nakonec se ale žádný masivní přesun hráčů z Hradce Králové do vašeho klubu nekonal.
Dopadlo tak, že ti kluci jsou tady čtyři. Nejsou to tak velké objemy, protože smlouva nám předepisovala deset hráčů z Hradce a dalších pět z Mountfieldu. Mělo tady být celkem patnáct hráčů z Hradce Králové, což nakonec nedopadlo.

Těmto hráčům jste sehnali jiné angažmá?
Některým jsme sehnali jiné angažmá, někteří sem zase vůbec nechtěli jít. Většinou jsou umístění v jiných prvoligových klubech.

Prvoligová licence vás vyšla na pět a půl milionu korun. Kdo se na jejím zakoupení podílel?
Bylo to sedm lidí: Aleš Kotalík, Filip Novák, Václav Nedorost, Stanislav Neckář, Roman Turek, Jaroslav Modrý 
a Jiří Novotný.

Jejich vložené prostředky stačily na pokrytí této částky?
Ne. Museli jsme do zakoupení licence investovat ještě část financí z rozpočtu klubu. Plus jsou tam nějaké půjčky.

Má tato sedmička, která se podílela na zakoupení licence, také vliv na chod klubu?
Ano. Jejich zástupcem, kterého si sami zvolili, je Aleš Kotalík. On má podíl ve firmě.

Oslovili jste také Jaroslava Davida, jenž stál za návratem do extraligy v roce 2005 a hovořilo se o něm i v případě letošní obrody budějovického hokeje?
Jardu Davida jsme oslovili jako reklamního partnera 
a zatím je to v jednání.

Ve vedení klubu je vás i s Alešem Kotalíkem pět. Všechna zásadnější rozhodnutí děláte společně?
K tomu je třeba přidat ještě předsedu dozorčí rady Jaroslava Pařízka. V tomto složení řešíme všechny personální záležitosti v klubu. Na manažerských postech i v hráčském kádru. Pokud přijde na stůl téma příchodu nějakého hráče, jako byl třeba naposledy Václav Skuhravý, tak o tom nerozhoduje jen sám sportovní ředitel, ale tato šestičlenná rada.

Rozpočet klubu na sezonu činí třicet pět milionů korun. Z kolika procent ho máte naplněn?
Máme naplněno zhruba něco přes padesát procent. Momentálně jednáme se čtyřmi významnými partnery, kteří jsou na úrovni Budvaru a Madety. Možná i vyšší. Pokud něco z toho vyjde, tak nebudu mít obavu, že se nám nepodaří letošní rozpočet naplnit.

Výraznou položkou rozpočtu by mohl být i příjem ze vstupného, protože  diváci zatím chodí 
v hojném počtu?
Pokud by lidi chodili tak, jak chodí dosud, tak by to pro nás bylo příjemné a příjem ze vstupného by tvořil významnou položku v rozpočtu. Navíc je samozřejmě na stadionu parádní atmosféra. Za to patří divákům velké poděkování.

Neměl jste v některém momentu obavu, že by se vám rozpočet nepodařilo naplnit a třeba hrozilo případné nedohrání sezony?
Neměl. Jsem přesvědčen, že  tady dá region těch pětatřicet milionů dohromady. Všechny  peníze do hokeje jsou z našeho regionu, nemáme žádné významné partnery mimo kraj. Historicky máme ověřeno, že částka mezi třiceti až čtyřiceti miliony se dá v regionu získat. I vzhledem k náladě, která v hokeji panuje, jsem přesvědčen, že se nám letos podaří rozpočet naplnit. Navíc, jak často zdůrazňujeme, budeme hrát jenom to, na co máme. Když nebudeme mít vyšší rozpočet, tak nebudeme shánět dražší hráče.

Znamená to, že v nejbližší době budete hrát s aktuálním kádrem a o nějakých větších posilách neuvažujete?
Je to tak. Taková je momentální finanční situace. Pokud bychom měli rozpočet naplněn třeba ze sto dvaceti procent, tak bychom mohli uvažovat o tom, že budeme doplňovat hráčský kádr nějakými kvalitní hokejisty. Momentálně to však pro nás není aktuální téma.

Na jaké bázi fungují výměny hráčů mezi vámi a hradeckým Mountfieldem?
Spolupráce funguje automaticky na základě podepsané smlouvy, kterou jsme získali v rámci odkoupení akciové společnosti i prvoligové licence.

Proč jste vlastně s licencí kupovali i akciovou společnost Zdeňka Casky?
První důvod byl finanční. Další převod licence ze subjektu pana Casky na nás by stál čtyři sta tisíc korun. Druhý důvod byl časový, protože by to zase trvalo nějakou dobu a my už jsme zoufale potřebovali mít v ruce jistotu, že první ligu budeme hrát. Třetí věc byla dohoda s panem Caskou a jeho přání, abychom ho zbavili této společnosti, která pro něj v okamžiku, kdy by neměla hrát hokej, byla k ničemu.

Do projektu jste vstupovali s vizí návratu do extraligy. Počítáte, že byste se o něj mohli pokusit už v této sezoně?
Je to všechno o penězích. Pokud uvidíme, že jsme schopni naplnit extraligový rozpočet, tak posílíme kádr a budeme veřejně říkat ano, teď přišla ta chvíle kdy hrajeme na postup. V současné době máme rozpočet, který je na první ligu nadstandardní. Ale je třeba vidět, že jeho část padla na koupení licence a také nezbytné investice. Po předcházejícím klubu tady totiž nezůstalo vůbec nic. Chyběly nám pračka, sušička, počítačové programy pro trenéry, počítač s kopírkou, vybavení posilovny, výstroj, výzbroj. To byly velké náklady, které nesouvisely se sportem, na který pak zase až tolik nezbylo. I tak si ale myslím, že náš rozpočet je na poměry první ligy dobrý.