Kliknutím zvětšíteKoncem dubna vám v Motoru vypršela smlouva?
Ano. Když jsem přicházel do Motoru, tak jsem podepisoval smlouvu na tři roky. Ta teď skončila. Poté jsme měli sezení s trenéry a vedením klubu. Na něm jsem se dozvěděl, že mají trošku jinou představu o složení týmu a já v něm nebudu pokračovat. Nezbývá tak, než poděkovat všem fanouškům a lidem, kteří tady hokej dělají, za hezké tři roky. Toto rozhodnutí plně respektuji. Život jde dál.
Na jednání jste šel s tím, že byste v klubu chtěl pokračovat?
Jsem Jihočech a v Motoru jsem doma. Každý hokejista v mém věku by samozřejmě chtěl nejraději hrát ve svém domácím klubu a udělat s ním nějaký úspěch. Tím měl být postup do extraligy, kterého se nám bohužel nepodařilo dosáhnout. V Motoru bych rád pokračoval, ale respektuji rozhodnutí vedení klubu.
Trenérům se nezdál váš věk, výkonnost, nebo jste jim prostě jen nezapadal do koncepce?
Trenér Stavjaňa má jinou představu o prvních dvou pětkách. Myslím, že jsme se rozloučili v dobrém. Každý trenér má své vize. Mně nezbývá nic jiného, než přát budějovickému hokeji, aby se postup podařil příští rok.
Cítil jste, že po příchodu trenéra Stavjani před startem minulé sezony vaše pozice v týmu slábne?
Hráč v mém věku takové věci samozřejmě vnímá a cítí. Rozhodně ale nechci, aby to vypadalo, že si na něco stěžuji. To vůbec ne. Ale vnímal jsem to.
Jak budete na tři roky v českobudějovickém dresu vzpomínat?
Vzpomínat budu jen v tom nejlepším. Zažil jsem tady tři nádherné roky. Ten první byl možná nejlepší a jeden z nejpovedenějších v mé kariéře. Jsou tady výborní fanoušci, jaké jsem nikde jinde v kariéře nezažil. Jim bych chtěl za přízeň moc poděkovat. Prožívat něco takového doma je skutečně něco nádherného. Stejně tak budu vzpomínat na spolupráci s Pepou Strakou. Sedli jsme si lidsky i herně a hokejem jsme se opravdu bavili. Ne vždycky se dařilo, ale když se ohlédnu, tak to byly nádherné tři roky. Užil jsem si je a hlavně jsem si užíval každý domácí zápas před skvělým publikem.
Narušilo vaši pohodu, když váš parťák Josef Straka na začátku sezony odešel?
Nechtěl bych říct, že to narušilo nějakou mou pohodu. To asi ne. Ale pochopitelně jsem to vnímal. Člověk byl s Pepou každý den a dva roky s ním hrál v lajně. Celou dobu mi dělal centra. Takový je hokej, ale mně osobně bylo líto, že Pepa odchází.
Velká smůla vás postihla ve čtvrtfinále play off WSM ligy v Přerově, když vás zranění vyřadilo téměř až do konce sezony ze hry. Co se tehdy přihodilo?
To byla velká smůla. Dostal jsem pukem do rukavice a měl jsem na ruce tříštivou zlomeninu. Léčení bylo dlouhé. Je úplně něco jiného prožívat třeba postup do baráže na ledě, a nebo jenom v hledišti. Hodně mě mrzelo, že jsem u toho nemohl být. Ruka není dobrá dodnes, ale chtěl jsem být součástí týmu, tak jsem se rozhodl, že poslední zápasy baráže půjdu hrát.
Šel jste do hry z lékařského hlediska předčasně?
To jsem šel. Jak už jsem říkal, ruka není doteď v pořádku. Ale byl konec sezony a pro mě už nebylo nač čekat. Chtěl jsem být součástí týmu a alespoň v závěru zažít atmosféru baráže.
Co vám chybělo k postupu do nejvyšší soutěže?
V baráži si musí všechno sednout a je třeba také kus štěstíčka. Neměli jsme tolik štěstí na odražené puky, abychom dávali více gólů. Těch jsme dávali málo. To byl asi hlavní problém. A také to chtělo udělat nějaké body s Jihlavou.
Co bude dál?
Ještě přesně nevím, kam povedou mé kroky. Zatím mám spíše jen nějaké náznaky, ale nic konkrétního. Teď se budu hlavně věnovat rodině a soustředím se na to, abych doléčil ruku.
Mohl byste alespoň naznačit, do které soutěže míříte?
Ještě to opravdu není konkrétní, ale může se stát, že se budu potkávat jako soupeř s Motorem.
Na extraligu už nepomýšlíte?
Vím, že se spekulovalo o Jihlavě. Ještě ale opravdu není nic podepsaného a na extraligu nemyslím.
Vyzkoušet si poprvé v kariéře zahraniční angažmá vás neláká?
Už letos jsem měl dvě nabídky ze zahraničí, ale kvůli rodině o tom zatím nepřemýšlím.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
