S někdejším hokejovým reprezentantem, který před lety na sklonku své hráčské kariéry a později i coby trenér úspěšně působil také v jindřichohradeckém Vajgaru, přinášíme rozhovor.
U mužstva jste teprve několik dní, jak se vám daří ho poznávat?
Písecký celek jsem viděl hrát v několika zápasech ještě před mým příchodem. Od úterka jsem se ještě zúčastnil dvou tréninků coby pozorovatel, kdy mužstvo vedl Jan Rybáček. Chtěl jsem lépe poznat hráče a zdejší hokejové zázemí. Musím říci, že je těžké dělat nějaké předčasné závěry. Myslím si, že mužstvo chce pracovat.
Sdělil vám informace o týmu váš předchůdce a současný asistent Jan Rybáček?
Určitě, některé věci jsme spolu již konzultovali. Je dobré, že mám možnost dovědět se hlavně věci, týkající se herního systému, přesilovek a podobně. Zatím jsme nestačili probrat vše, na to ale budeme mít ještě čas.
Vidím to tak, že si nejprve udělám nějaký obrázek o mužstvu sám v zápasech, které ještě odehrajeme do vánoční přestávky. Ty budou pro mě takové poznávací. Hráči mají zažité určité návyky, já mám zase svoji představu o hokeji. Například o hře v obranném pásmu, napadání soupeře a podobně. Mezi tím bych samozřejmě rád zjistil i názory některých hráčů.
Přišel jste trénovat do Písku, kde jste jako malý kluk, a později i jako dospělý, hokej aktivně hrával. Jak vzpomínáte na toto období?
Já jsem přišel do Písku hrát hokej, když mi bylo šest nebo sedm let. Předtím mě však velice dobře naučil základům bruslení na rybníku v Dobevi můj otec. I on hrál hokej, nejprve v Písku, to bylo před vojnou, potom v Protivíně a ve Strakonicích. Byl i hráčem krajského výběru. V roce 1974 jsem v Písku skončil v žákovské kategorii a odešel jsem do dorostu, do Českých Budějovic. V té době o mě projevily zájem ještě Plzeň a Sparta. Tehdy však byla trochu jiná doba, než je dnes, takže to dopadlo tak, že jsem šel hrát do Českých Budějovic.
Nelitujete tak trochu toho, že jste dostal nabídku k trénování „jenom“ od druholigového klubu?
Vůbec ne. Písek pro mě zůstává městem, kde jsem s hokejem začínal, kde mám spoustu přátel a ke kterému mám určitý vztah. Je docela jedno, jestli teď momentálně hraje ve druhé lize. Dostal jsem nabídku trénovat v Písku mužstvo dospělých a já ji přijal.
Paradoxem je, že k výměně trenérů došlo u mužstva, které je v současné době na druhém místě tabulky.
Beru to tak, jak to přišlo. Výměna, lépe řečeno posun na trenérském postu, přišla v době, kdy se mužstvu daří a v tabulce je druhé, ale nabídka od klubu přišla již dříve, nebyla to v žádném případě otázka několika posledních dnů. Vedení IHC však akceptovalo moji potřebu zařídit si ještě nějaké osobní záležitosti. Pro mě je to teď o to složitější a ještě více zavazující.
Jak probíhala jednání s vedením klubu ohledně vašeho příchodu k mužstvu?
Jednání výboru klubu se mnou bylo naprosto seriózní a korektní. Věřím, že tato moje zkušenost je oboustranná. Klub respektoval to, že jsem si ještě potřeboval vyřešit nějaké věci v Budějovicích.
Na jak dlouhou dobu máte s klubem smlouvu?
Moje smlouva má platnost do posledního zápasu týmu IHC v letošní sezoně.
Setkal jste se ve vašem okolí s nějakými ohlasy ohledně trenérského příchodu do Písku?
Ani ne. Co se týká základní školy, kde jsem ředitelem, je to jednoznačné. Práce trenéra mi do toho nebude vůbec zasahovat, neboť tréninky v Písku se konají až ve večerních hodinách. S tím již zkušenosti mám, v době, kdy už jsem pracoval jako ředitel školy, jsem jednu sezonu trénoval u českobudějovického dorostu. Jinak jsem se potkal například s Jardou Látalem, Frantou Jounem, Milanem Stárkem, volal mi táborský trenér „Jula“ Pařízek, většinou okolí moje rozhodnutí uvítalo. Největší zájem však projevili novináři.
Zájem o druholigový hokej v Písku oproti minulým rokům trochu poklesl. Myslíte si, že v případě dobrých výsledků mužstva a jeho umístění na špici tabulky by se návštěvnost na domácích zápasech mohla opět zvednout?
Byl jsem se v Písku podívat na několika zápasech a máte pravdu v tom, že diváků na tribunách trochu ubylo. V současné době je lákadel pro lidi mnohem více, než tomu bylo dříve. Byl bych velice rád, kdybych přispěl k tomu, aby se zájem o hokej v Písku opět zvýšil, a to díky dobrým výsledkům týmu i jeho hře.
Od vašeho příchodu si vedení klubu slibuje i zlepšenou komunikaci s českobudějovickým Mountfieldem. Jak to bude do budoucna?
Myslím si, že toto je záležitost především vedení obou klubů. Je jednoznačně velká škoda pro všechny, že se v našem regionu nehraje první hokejová liga.
Blíží se Vánoce. Jak tyto svátky prožijete se svým mužstvem?
Zcela upřímně mohu říci, že se na vánoční svátky docela těším. Sice moc volného prostoru mít nebudeme, neboť soutěž pokračuje již 3. ledna, trénovat však budeme. Hokej považuji za krásnou hru, o které mám určité představy, takže těch několik málo tréninků bude sloužit k tomu, abych se tyto představy pokusil realizovat v praxi. Určitě dojde i na vánoční nadílku, ta probíhá ve většině klubů.
Znamená to, že se mají hráči na co těšit?
Těžko říct. Každý na to má jiný úhel pohledu. I nabírání kondice jde dělat zajímavou formou. To nás ale nečeká. Určitě se budeme věnovat hlavně herním činnostem, nácviku herních situací a systému hry. Čeká nás společně hodně práce.
V listopadu jste oslavil padesáté narozeniny. Dostal jste k nim hodně gratulací?
Nevím, kolik je to hodně, ale řekl bych to asi takto: Oslavy mých padesátin proběhly v naprostém klidu a pohodě.
Závěr letošního roku se rychle blíží. Jaké je vaše soukromé a hokejové přání do roku 2009?
Co se týká soukromí, přeji zdraví a pohodu všem svým blízkým. Hokejové přání je, naplnit představy vedení IHC, opět zvýšit zájem o hokej v Písku, přispět k tomu, aby tato sezona dopadla dobře a splnila očekávání místních hokejových příznivců.