VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Českobudějovický hokejista Josef Rezek vidí svou budoucnost v Austrálii

České Budějovice – V lednu to budou již čtyři roky, kdy se odchovanec českobudějovického hokeje Josef Rezek (24 let) vypravil do daleké Austrálie. A svou budoucnost vidí právě na nejmenším kontinentu.

12.12.2014
SDÍLEJ:

Josef Rezek (vlevo)Foto: Deník

Hokej není u protinožců zrovna top sportem. Přesto se jím Jihočech dokáže uživit. „Původně jsem do Austrálie odlétal spíše na dovolenou.  Ale dostal jsem tam angažmá, uchytil jsem se a začalo se mi dařit. Dělám tam hodně věcí kolem hokeje a jsem tam spokojen," rozhodně nelituje svého odchodu do daleké země.

Rezek v současné době stále ještě sám hraje nejvyšší australskou soutěž, k tomu je asistentem trenéra národního týmu do dvaceti let, vede jeden klubový celek žen a vykonává roli kustoda u reprezentačního týmu mužů. K tomu vede svou hokejovou školu, pořádá kempy pro mladé hráče a nedávno otevřel obchod s hokejovým zbožím. Navíc ještě pracuje na zimním stadionu v Adelaide. „Začínal jsem broušením bruslí, dělal jsem rolbaře a opraváře. Teď už jsem se stal manažerem zimního stadionu," říká.

Je toho opravdu hodně, co jihočeský vyslanec v daleké zemi stíhá. „Prioritou je pro mě trenéřina. Ať už u národních týmů, nebo u dětí. V práci to mám uzpůsobené tak, abych se mohl trénování věnovat," vysvětluje.

V Austrálii vystudoval trenérskou licenci C a nyní studuje béčko. „Do budoucna bych si chtěl dodělat i áčko," říká. „S licencemi je to v Austrálii o dost jednodušší než u nás. Licence z Austrálie jsou platné po celém světě, takže ji potom mohu využít kdekoliv," chválí si.
Hokej v Austrálii skutečně není nějaký fenomén. „Hodně lidí se mě na to ptá. Je ale fakt, že popularita hokeje v Austrálii začíná stoupat. Jednou týdně se začíná vysílat zápas v televizi a začalo chodit i více lidí na zápasy. Hokej se častěji objevuje v médiích a momentálně to postupuje dobrým směrem," je přesvědčen.

Josef Rezek se také začíná angažovat v Australském hokejovém svazu, který má jeden hlavní cíl. „Chtěli bychom přihlásit náš národní tým do kvalifikace o olympiádu. Není to tak, že bychom měli rovnou postoupit. Potřebujeme se zúčastnit kvalifikačního turnaje, aby nás australský olympijský výbor začal brát jako olympijský sport a dostávali bychom tak od něj více peněz. Hokej v Austrálii není levná záležitost. Jenom účast v té kvalifikaci by nás vyšla na nějakých sto tisíc dolarů na tým. Pokud bychom první kvalifikaci vyhráli, tak druhý turnaj by vyšel na dalších sto tisíc. K tomu další náklady, což jsou peníze, které momentálně v kapse nemáme," připustí.

Velkým impulzem pro australský hokej by mohl být Nathan Walker, kterého draftoval tým NHL Washington Capitals. I finančním. „Australský hokej za něj dostal sto tisíc dolarů od hráčské asociace. To jsou peníze, které nám rozhodně pomohou," pochvaluje si.

V Austrálii je přes horké klima celkem slušný počet zimních stadionů. „Je jich asi osmnáct," přikývne Rezek. Nejvyšší soutěž v Austrálii hraje osm týmů a ani jeden z nich není profesionální. „Kluby se samozřejmě snaží pomoci hráčům se zaměstnáním. Ale třeba u nás v Adelaide musí každý hráč zaplatit příspěvek patnáct set dolarů, aby mohl hrát. Pak má zaplacené všechny letenky na zápasy, hotely a nějaké jídlo. Kromě cizinců, ti mají uhrazenou letenku do Austrálie a zpět. Kluby se opravdu snaží. Dostaneme většinu výzbroje, i když třeba hokejky si musíme platit sami. Jedna stojí nějakých tři sta dolarů. Je fakt, že někdy sezona vyjde jenom kvůli hokejkám docela draho," připustí, že k profesionálním podmínkám mají na nejmenším kontinentu ještě skutečně daleko.

Úroveň australského hokeje tak za světovými velmocemi stále výrazně pokulhává. „Australský nároďák by mohl hrát zhruba spodek naší druhé ligy nebo krajský přebor," dívá se Rezek reálně na věc a hned dává příklad. „Před mistrovstvím světa jsme byli dvakrát na soustředění v Ostravě. Hráli jsme přátelsky s vítkovickou juniorkou i s druholigovou Sarezou a pokaždé jsme prohráli. Na lepší než spodek druhé ligy by to určitě nebylo," potvrdí.

Josef Rezek v minulém týdnu absolvoval jako asistent trenéra s australskou dvacítkou soustředění v Litoměřicích před mistrovstvím světa své kategorie. „Máme velkou nevýhodu proti evropským týmům, které jsou rozehrané. V Austrálii je léto a naši kluci prakticky nebyli na ledě. Také nejsou zvyklí na nová pravidla, která v Evropě fungují od nové sezony. V Austrálii nejde ani přemalovat čáry na ledě. Zimní stadiony tam totiž vydělávají na veřejném bruslení a nemohou si dovolit rozpustit led, aby se čáry předělaly. Zimáky musí běžet prakticky nepřetržitě, protože je většinou provozují soukromníci," vysvětluje.

Australská města prý začala dávat do stadionů trochu více peněz až poslední dobou. „Ale je to jenom proto, kdyby přišla nějaká velká epidemie, tak aby zimáky fungovaly jako velké márnice, kam by bylo možné odkládat mrtvá těla. Hodně měst to má takhle ve svých plánech, jak jsem se dozvěděl," nabízí hodně morbidní skutečnost.

Mladé Australany čeká od soboty mistrovství světa divize II B (pátá nejvyšší) ve španělské Jace. „Ještě jsme v této divizi nikdy nedosáhli na medaili, i když loni jsme od ní byli skutečně jen kousek. Byl jsem s australským hokejem zatím třikrát na mistrovství světa. Dvakrát s muži jako kustod, jednou jako trenér s dvacítkou a pokaždé nám utekla medaile. Docela mě to mrzí a rád už bych si také nějakou přivezl," přeje si.

Soupeři Australanů na Pyrenejském poloostrově budou Belgie, Srbsko, Island, Chorvatsko a domácí Španělsko. „Letos by ta placka už snad mohla vyjít. Španělsko bude asi jinde než my. To je jiná třída. Chceme ale vyhrát se Srbskem, Belgií a Islandem. Trošku strach máme z Chorvatska. Loni spadlo z vyšší skupiny a sestoupilo už rok předtím. Něco se tam asi děje a těžko říct, co od nich čekat," přemýšlí českobudějovický trenér o soupeřích.

Soustředění v České republice v Litoměřicích, to byla především jeho práce. „Když se začalo řešit, kam bychom jeli na soustředění, tak jsem hned začal oživovat kontakty se svými kamarády. Hlavní trenér je z Rakouska, takže bylo jasné, že bychom rádi do Čech nebo do Rakouska," šibalsky se usmívá.

Velký podíl, že do hokeji zaslíbené země zavítal exotický tým, měl českobudějovický rodák a v současné době PR manager pražské Sparty Tomáš Zetek. „Jemu patří velké poděkování. Nebýt jeho a pana Fišery z Litoměřic, tak bychom tady nebyli. Odvedli velký kus práce," vzkazuje Josef Rezek do Holešovic a Litoměřic. Kromě dvacítky okusí zdejší prostředí na soustředění také australský národní tým žen a hráčů do 18 let.

Svou budoucnost vidí Jihočech právě v Austrálii. „Chtěl bych tam zůstat," zdůrazní. „Už jsem dostal australské permanentní vízum, čímž se ze mě stal Australan bez pasu. O ten mohu požádat příští rok a pokud ho získám, mohl bych si zahrát za Austrálii na mistrovství světa. To by mě moc lákalo a rozhodně to není nemožné," líbí se mu vidina možnosti obléci dres australského národního týmu.

Myšlenky na dlouhodobý návrat domů prý vůbec nemá.  „Tady bych hrát maximálně druhou ligu a k tomu chodil do práce. To už jsem si jednou zkusil a vůbec mě to neláká," připomíná závěr svého působení na české hokejové scéně.

V Austrálii je naprosto spokojený. „Neříkám, že tam zůstanu do konce života. Chtěl bych tam ale rozvíjet své trenérské kvality. Třeba se posunu někam dál do světa a budu už trénovat vyloženě profesionálně. Klidně můžu jít i do Evropy. Tam by byla samozřejmě kvalita hokeje na vyšší úrovni," je si vědom. „Na druhou stranu mám kontakty třeba v Dubaji, Abú Zabí nebo Singapuru. Lákalo by mě podívat se a učit hrát hokej v takových exotických zemích, kde teprve s hokejem začínají," netají se smělými plány.

Jediným negativem Austrálie je pro Rezka velká vzdálenost. „Když letím domů, tak je to z Adelaide do Dubaje třináct hodin a dalších pět a z Dubaje do Prahy. Zpátky je to ještě složitější, protože z Dubaje do Adelaide nelétá přímý let. Z Prahy musím do Dubaje, pak do Kuala Lumpur,  Melbourne a až poté do Adelaide. Cesta se pořádně protáhne a je to hodně náročné. Pak mi trvá týden, než se zase srovnám i s časovým posunem," uzavírá své vyprávění.

Autor: Pavel Kortus

12.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Bratři Michálkovi kralovali ve Vlkovské pískovně

Jindřichohradecká radnice. Ilustrační foto.

Podloží rozhledny je v pořádku, říká radnice

V Rapšachu zvítězili muži i ženy z Lásenice

Rapšach – Další kolo Velké ceny Třeboňska se konalo o uplynulém víkendu v Rapšachu.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

V sobotu rozezní parkán rock, ska i punk

Prachatice - Hospic music fest 2017 - nultý ročník jednodenního hudebního festivalu, odstartuje již tuto sobotu. Bavit se a pomáhat můžete od 13 do 22 hodin.

Na sál to nestihla. Porodila pod stoletou lípou

Písek – Tatínek by zasloužil medaili. Shodovaly se sestřičky na porodnickém oddělení písecké nemocnice, když v úterý propouštěly domů Evu Chvojsíkovou z Týna nad Vltavou s dcerkou Barborkou. Té se totiž už nechtělo čekat a přišla na svět v pátek ve 20.25 hodin za pomoci tatínka Miroslava kousek za bránou nemocnice pod stoletou lípou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení