Hokeji se věnuje už dobrých padesát let. „Bydleli jsme hned vedle v Komenského ulici, takže ten zimák mi byl asi souzený," usměje se prakticky neustále výborně naladěný chlapík. „Práce se mi stala koníčkem. Anebo ještě spíš koníček prací," dodá.

V dospělé kategorii si Šrámek zahrál nejen doma v Českých Budějovicích, ale také v Trenčíně, ve Vimperku a hráčskou kariéru končil v Soběslavi. Za vrchol své aktivní dráhy považuje dvě bronzové medaile z juniorského mistrovství Evropy.

K reprezentačnímu hokeji se pak vrátil až, jak on sám říká, na stará kolena, když začal pracovat jako kustod u mládežnických reprezentací. Třikrát byl v této roli na mistrovství světa do osmnácti let, jednou si ze Švédska přivezl bronzovou medaili. V současné době je u národního týmu do devatenácti let.

Mládežnický hokej, to je už  dlouhé roky Šrámkova parketa. Jeho rukama prošel nespočet budoucích hvězd i těch méně talentovaných hráčů. „Začínal jsem u těch nejmenších, kde jsem si prošel dva celé cykly od základny až po béčko starších žáků. V roce 1989 jsem se posunul do dorosteneckých a juniorských kategorií," vzpomíná.

Za tu dobu spolupracoval se spoustou trenérů. „Bylo jich hodně. Milan Kupka, Franta Čech, Vašek Červený, Jardové Liška a Pařízek, Vláďa Caldr, Láďa Kolda. Nerad bych na někoho zapomněl, protože už je to více než dvacet let a těch trenérů, se kterými jsme pracoval, bylo opravdu hodně."

V roce 1993 došel tým vedený Jiřím Šrámkem a Františkem Čechem až k titulu mistrů republiky staršího dorostu. Jeho lídry tehdy byli Václav Prospal, Aleš Krátoška, Petr Sailer, Václav Král nebo Martin Štrba.

Ještě raději ale Šrámek  vzpomíná na roky 1999 a 2000, kdy si jeho tým, který vedl spolu s Janem Tlačilem, titul ve starším dorostu dvakrát zopakoval. „To byl mančaft, do kterého byli už od žáku staženi nejlepší hráči z celého kraje. Byli tam strašně šikovní hokejisté," připomene si nejslavnější mládežnickou éru českobudějovického hokeje.  „Teď se sem občas ti kluci vrátí. Michal Vondrka, Jirka Novotný, Milan Michálek, Venca Prospal, Standa Neckář. Vždycky si krásně zavzpomínáme."

Za dlouhé roky u mládeže by Šrámek mohl vyprávět, jak se mění vztah dětí ke sportu. „Dříve byli kluci talentovanější a šikovnější. Chování je pořád stejně, ale před lety byli mladí hráči ctižádostivější. Každý nemusí mít zrovna mimořádný talent na hokej. Někteří to dělají pro rodiče, což je docela časté. Táta s maminkou chtějí, aby hrál hokej. Kluk to doma vyloženě neřekne, ale hrát ho nechce. Častým problémem jsou úrazy a také láska. Kluk se zamiluje  a holka v tom věku, kdy by měl pomalu přecházet do dospělé kategorie, jeho kariéru prakticky ukončí. Často jsem kroutil hlavou, jak je to možné, ale láska byla silnější," rozebírá problémy současného mládežnického hokeje.

Výkladní skříní mládežnického hokeje by měl být juniorský tým. Tomu se ale v Českých Budějovicích v poslední době nedaří a už třikrát po sobě si nezahrál ani play off. „Souvisí to s tím, o čem už jsme mluvili. Kluci dnes nejsou tak šikovní jako dřív," konstatuje. Z juniorky se navíc moc nedaří ani produkovat hráče do prvního týmu. „Poslední, kdo mohl rovnou naskočit, byl Roman Horák mladší. Samozřejmě jsou tady Jank, Švihálek nebo Rousek, ale po Horákovi tady byla velká prodleva. Bohužel tohle nejde naplánovat," jen pokrčí rameny.

V současné době Jiří Šrámek vypomáhá u juniorky, hlavně však plní funkci hospodáře u extraligového týmu. „S juniorkou občas chodím na led. Hospodáře dělám nejen u prvního týmu, ale i u mládeže. Ve čtvrtek mám zápas juniorskou, v pátek s áčkem, v sobotu s juniorkou a v neděli s áčkem. Od čtvrtka do neděle jsem na stadionu. Rozhodně se nenudím," směje se.

Funkce hospodáře je velice zodpovědná. Hokejový sklad totiž skýtá materiál skutečně velké hodnoty. „Pro kluky zajišťuji kompletní vybavení od bruslí, přes helmy, rukavice či hokejky. Cokoliv hráč potřebuje, tak pro něj musím mít," dává nahlédnout pod pokličku své práce.

A že toho musí být. Každý hráč totiž za sezonu spotřebuje kolem třiceti hokejek. „Jedna stojí zhruba pět tisíc korun. Dobře vím, kolik hokejky stávaly dřív a kolik stojí teď. Hrávalo se s dřevěnými, které vydržely více. Ale vývoj nelze zastavit. Celý svět hraje s kompozitovými, takže u nás to nemůže být jinak.  Každý hráč si na začátku sezony vybere hokejku a pak se mu objednávají v Kanadě nebo ve Finsku. Bývají na ně tak pětitýdenní dodací lhůty."

Vybavit jednoho extraligové hráče rozhodně není levná záležitost. „Brusle zhruba dvacet tisíc, rukavice, helma,  kalhoty, vesta, chrániče holení, to je všechno kolem tří tisíc. K tomu hokejka. Jeden hráč, než vyjede na led, to je nějakých padesát tisíc," odhaduje hospodář týmu. „Ve skladu se mi točí materiál, včetně hokejek, za nějakých čtyři a půl milionu korun."

Ke svým povinnostem v klubu působí Šrámek ještě jako kustod u reprezentační devatenáctky.  „To je nějakých pět až šest akcí za rok. Mistrovství světa mají osmnáctky a pak až dvacítky. Devatenáctka slouží jako přechod pro hráče, kteří odcházejí z kategorie do osmnácti let do dvacítek. Nároďák je příjemné zpestření. Člověk vypadne z toho každodenního kolotoče v klubu. Ti mladí kluci se tam chovají úplně jinak než tady. Je to fajn," přiznává.

S hokejem už toho Šrámek zažil spoustu, ale maratonské prodloužení, které rozhodlo o vyřazení Mountfieldu v předkole play off s Vítkovicemi, to byla i pro něj novinka. „Takový zápas jsem ještě nikdy nezažil. Byl to zcela vyrovnaný duel a rozhodovalo štěstí. Prohrát v takovém utkání, to hodně bolí. Byla to smůla, ale před klukama klobouk dolů. Ocenili to i diváci, kteří vydrželi až do konce a po zápase povstali a ocenili oba soupeře potleskem. To bylo hezké," všiml si.

Přestože dnes slaví životní šedesátku, s hokejem se ještě ani zdaleka končit nechystá. „Hlavní je samozřejmě zdraví, ale tuhle práci mám strašně rád. V mladém kolektivu se pomaleji stárne a pořád mě to hrozně moc baví," říká.

A k určitě pořádně dlouhé řadě gratulantů se pochopitelně připojuje i naše redakce.