Odešel jste z Motoru po dohodě s vedením klubu?
Po dohodě to moc nebylo. Přišlo to hodně rychle. Jako blesk z čistého nebe. Trenéři si mě zavolali, že přišli Rok Pajič a Daniel Boháč, takže bude muset nějaký útočník jít pryč. Bylo mi to podané i tak, že se musí trochu odlehčit rozpočtu. Prostě jsem to tak musel vzít.

Trenér Rosol po vašem návratu z hostování v Jindřichově Hradci prohlásil, že šanci dostanete. Neočekával jste ale, že bude trochu větší?
Těžko říct. První zápas s Mladou Boleslaví jsem odehrál ve čtvrté lajně a řekl bych, že mi to utkání vyšlo, takže jsem se posunul do druhé řady a chodil jsem i na přesilovky. Utkání s Havířovem jsme vyhráli a myslím, že můj výkon nebyl špatný. Pak ale přišel Rok Pajič a šel jsem zpátky do čtvrté lajny, kde prostor na ledě není takový. Hrál jsem ještě v Havlíčkově Brodě, ale podle mě už po příchodu dvou nových hráčů bylo jasné, že odejdu. Myslím, že trenér Rosol s tím moc nadělat asi ani nemohl.

Mrzelo vás, jak celá ta sezona na jihu Čech z vašeho pohledu dopadla?
Takový je hokej. V Budějovicích bylo všechno super a určitě na to budu rád vzpomínat. Hlavně na fanoušky. Je to pro mě další zkušenost. Jednou jste dole a jednou nahoře. Nelituji ani toho, co se stalo. Všechno zlé je k něčemu dobré. Psychicky se cítím dobře a v Berouně se mi celkem daří. Posbíral jsem i nějaké body.

O vašem dalším osudu rozhodl hradecký Mountfield, jehož jste stále kmenovým hráčem?
Takhle to bylo oficiálně podané, protože jsem skutečně stále hráčem Hradce. O mém dalším působení měl rozhodnout právě Hradec, ale není to tak, že bych odcházel kvůli Hradci z Budějovic.

Beroun je skromnější prvoligový klub. Je tam vůbec dostatek vlastních hráčů pro přípravu?
Jezdí tam vypomáhat extraligoví kluci z Hradce Králové, ze Slavie nebo z Kladna. Takhle nějak se to tam skládá. Na tréninku řada hráčů není a pak na zápase ano. To samozřejmě není ideální, ale musíme se s tím vypořádat.

Zázemí je asi o dost horší než v Budějovicích. Souhlasíte?
Podmínky se s Motorem vůbec nedají srovnat. Na druhou stranu jsou rovnocenné s řadou týmů z první ligy. Beroun je tradiční prvoligový tým a tomu odpovídá i jeho zázemí.

Vysoká porážka 0:6 byla podle vás zasloužená?
Věděli jsme, že se doma Motor trápí střelecky, ale teď dvakrát vyhrál venku a určitě získal sebevědomí. Bylo důležité, kdo dá první gól. Ten jsme smolně dostali my a pak jsme si dali vlastní branku. Domácí to hodně posílilo a další góly už padaly také z našeho nedůrazu. S první Boleslaví jsme předtím odehráli parádní zápas, kdy celé mužstvo dřelo. Tady nám chybělo srdíčko a soupeř si šel více pro vítězství.

Stal jste se zřejmě prvním hráčem v sezoně, kdo trefil časomíru nad ledem. Jak se to stalo?
Kdyby tam byla ta klasická televize jako dřív, tak by ji to asi přelétlo a puk letěl dál. Tahle je ale trochu výš. Nabral jsem puk a chtěl jsem ho posunout ven ze třetiny do brejku. Dal jsem do toho víc síly, aby to spoluhráči spadlo na hokejku pěkně až na modré čáře. Bohužel jsem to nabral moc a trefil kostku. Za tohoto stavu to bylo spíše až úsměvné.

Beroun má pro závěr sezony jako jasný cíl záchranu první ligy?
Cílem je vyhnout se baráži. Pořád to máme ve svých rukou. Jsme před Motorem i Kadaní a doufám, že to takhle vydrží až do konce.