Vy jste v mládí hrávala stolní tenis, Martin hokej. Dali jste se dohromady při sportu?
Přes sport to právě vůbec nebylo. Potkali jsme se ve škole v jedné třídě. Chodili jsme spolu na strojárnu tady v Budějovicích. Byli jsme spolužáci. Na nějakém srazu jsme se potom dali dohromady a už to bylo. Za rok a půl byla svatba (smích).

Předpokládám, že jste v té době věděla, co váš budoucí manžel provozuje za sport?
Ještě v době studií jsme občas s kamarády chodili na hokej. Znám se z té doby i se současným šéfem fanouškovského kotle Pavlem Vágnerem. Na hokej jsem chodila, občas i na fotbal, ale nějak moc jsem to neprožívala.

Neulovila jste ho tedy proto, že hrál hokej?
To ne. I když tomu stejně nikdo nebude věřit (smích). Měla jsem dlouholetý vztah a s tím klukem jsem se později rozešla. Pak jsem začala chodit s Martinem. Ne kvůli tomu, že byl hokejista. Byla s ním hrozná sranda. Je to bezvadný kluk. Dali jsme se kupy a klaplo nám to.

Chodíte na hokej?
Chodím. Celé ty dlouhé roky. Když Martin hrál, i když teď trénuje. I s dětmi s kočárkem. Hokej mám ráda. Ale nikdy jsem nechodila za hokejisty do hospod jako řada jiných holek. Nijak jsem je nevyhledávala. Myslím si, že kdybychom nebyli spolužáci, tak bychom se dohromady vůbec nedali. Vlastně bychom se asi vůbec nepotkali. Když hrál Martin na Spartě, tak byla dcera Jasmínka ještě úplně malinká a chodila jsem tam s kočárkem. Syna Dennyho jsem tahala ještě tady na starý zimák. Tam jsme měli takovou malou tribunku za střídačkami, kde jsme měli děti zavřené, aby nám neutíkaly.

Držely jste partu s partnerkami ostatních hráčů?
Tady jsme se docela stýkaly s Verčou Sailerovou a Michaelou Turkovou. Spolu jsme zápasy prožívaly. V Praze jsem hodně kamarádila s Mirkou Tonovou. To je bezvadná ženská. Její manžel Petr také. Jsou to hrozně fajn lidé, kteří si na nic nehrají. Stejně jako Milča Ptáčková, manželka Franty Ptáčka. Ta s námi také sedávala na tribuně. Byli jsme skoro vždycky mezi normálními diváky. Málokdy jsme šly mezi ostatní manželky hráčů. Nikdy jsme se mezi ně nějak nezabořily.

Rozumíte hokeji?
Myslím, že ano. Chlapi sice budou říkat, že ženská tomu nemůže rozumět. Ale já si myslím, že ano. Na hokej chodím přece jen už dvacet let.

Poznáte ofsajd?
Ano. Tedy myslím, že ano (úsměv). Když jsem měla třeba po porodu trošku výluku a nechodila jsem tak často, protože s miminkem to nešlo, tak po delší době pak chvíli trvá, než člověk hráče zase na ledě rozpozná. To mi několik zápasů trvalo. Zase až takový odborník nejsem. Ale myslím si, že pravidlům rozumím. I hře. Občas si i zanadávám (úsměv). Hlavně však chválím. Nejsem fanoušek, který na tribuně prudí a nadává. Spíše se jen trochu rozčiluji, když se klukům něco nepovede.

Radíte doma večer po zápase manželovi?
Snažím se neradit. Říkám, že mu do toho nechci kecat. Ale hodně to doma po zápase rozebíráme. Když se prohraje a Martin sám řekne, že se kluci snažili, ale prostě to nešlo, tak je to dobré. Když však přijde nějaká hrozná prohra, tak už vidím ve dveřích, když přichází z garáže, že na něj nemohu mluvit. To raději počkám, jestli se večer rozmluví sám. A nebo počkám rovnou až do druhého dne. Probereme to až pak.

Řešíte třeba i výkony jednotlivých hráčů. Který hrál dobře a kterému se zrovna tolik nedařilo?
Také. Bavíme se i o různých situacích, které zápas přinesl. Taky mu říkám, co si myslím, že jim nejde. Vždycky záleží na tom, co z utkání vyplyne.

Změnil se Martin hodně, když už není hráčem, ale je trenérem?
Změnil. On je takový emotivní a prudší. Hokej hrozně prožívá. Neumí prohrávat. To už má od malinka, co jsem slyšela. Nechtěl prohrát, ani když hráli pexeso. Asi si kdekdo pamatuje, jak na ledě často rozflákal hokejku. Až mi lidi říkávali, jakého mám doma rapla. Nikdo mi to nechtěl věřit, ale on doma takový není. Je perfektní k dětem. Umí to s nimi. Vaří. Doma pomáhá a postará se o domácnost. To tam radši ani nepište, nebo mi ho nějaká ukradne (smích). Když byl hráč, tak byl takový prudký a zažraný. Teď je pokornější, i když tím nechci říct, že by předtím nebyl. Ale vidí to i z té druhé stránky. Když přestal hrát a začal trénovat, tak si vzpomínal na hráče, kteří touto proměnou prošli. A jak se ta situace otočí. Hráči na nového trenéra nadávají, jak se změnil a je najednou s druhou stranou. Že už to nevidí pohledem z kabiny, i když to přitom není pravda.

Jste vy osobně jako manželka trenéra v jiné pozici, než jste bývala jako manželka hráče?
Asi ne. Mě na zimáku moc lidí nezná. Jsem tam spíše inkognito a docela mi to vyhovuje. Nejsem až tak nějak horentně společenský typ. Většinou chodím na hokej s Jasmínkou. Je jí dvanáct let a je takovým opravdovým sportovcem. Celá po Martinovi. Všechny sporty zkusí a všechny jí jdou. Na všechno se dívá. Denny má rád svou robotiku a dělá podvodní ragby, kde je úplně spokojený.

Hokej už nehraje?
Hrál jenom v době, kdy jsme byli na Spartě. Když jsme se stěhovali do Mladé Boleslavi, tak to obrečel, že nechce hrát proti svým kamarádům. Viděli jsme, že na hokej nemá úplně povahu a až ho to tolik nebaví, tak jsme ho ani nenutili. Vybral si podvodní ragby a tam je úplně šťastný. Navíc ho hrozně moc baví robotika. Programování přes počítač a stavění robůtků. To je jeho. Je spíše klidnější povaha. Tyhle věci měl od malinka raději než sport.

Dcerka je úspěšnou moderní gymnastkou. Sleduje Martin jako otec i tento ryze ženský sport?
Když Jasmínka s něčím přijde, tak si o tom s ní popovídá. Ale že by jí radil, to ne. Spíše se s ní třeba protahujeme a Martin si s dětmi od malinka hrál na zahradě s míčem. Ale když může, tak se na ní jede podívat na závody.

Hokej spolu doma řešíte, ale řeší s vámi Martin třeba i vaše pracovní problémy v zakázkovém krejčovství?
To ne. Vyptává se na moji práci, ale já naštěstí moc problémů k řešení nemám. Zájem však má, to určitě.