Kdo stál za vaším letním příchodem do Českých Budějovic? Byl to váš kamarád z Jindřichova Hradce Petr Sailer?
Byl to Saily. Je to Hradečákk jako já, ale především Jihočech. Věděl, že jsem patriot. Nikdy jsem se netajil tím, že až ukončím kariéru, tak se chci vrátit domů na jih. Srdce tady mám. Ať už je to ve Vajgaru nebo teď v Motoru. Táhlo mě to sem. Je pravda, že už jsem chtěl s hokejem skončit. Chtěl jsem se věnovat dětem a dělat trochu jinou práci.

Láká vás trenérská práce?
Ano. S trénováním dětí jsem začal doma v Jindřichově Hradci. Udělal jsem si profesionální trenérskou licenci a chtěl bych klubu v Jindřichově Hradci pomoci, protože hokej nejen tam poslední dobou skomírá. To si nebudeme nic nalhávat.

Nakonec jste ale aktivní kariéru neukončil. Proč?
Sledoval jsem situaci, která se vyvinula kolem budějovického hokeje, a byl jsem strašně rád, že mě Saily oslovil. Moc jsem o té nabídce ani nepřemýšlel. Když je toho třeba, tak rád pomohu.

Do Budějovic jste se vrátil po dlouhých čtrnácti letech. Ten odchod ale tehdy nebyl v nejlepším. Vzpomenete si na to občas?
Už je to pravěk. Byli tady tehdy lidé, u kterých jsem cítil, že mi nepřejí. Podepsal jsem tady víceletou smlouvu, když mi bylo nějakých šestnáct let, ale měl jsem jiné představy, než mělo vedení klubu. Oni mě nechtěli uvolnit, proto jsem musel odejít do zámořské juniorské soutěže, kde neplatily žádné dohody mezi světovou federací a národními svazy. Tam jsem musel vydržet, než mi v Budějovicích vypršela smlouva. Až potom jsem byl volný hráč. Ale nechtěl bych se k tomu vracet. Už je to za mnou.

Byl jste někdy v průběhu těch čtrnácti let blízko návratu do Budějovic?
Bylo to předtím, než jsem podepsal svou druhou smlouvu v Liberci. Oslovil mě tehdy pan Látal, který o mě hodně stál. A volal mi i osobně trenér Bokroš. Liberec ale o mě rovněž stál a měl jsem tam tehdy zázemí, což pro mě bylo důležité, protože se mi tam narodily obě děti. Proto jsme se s manželkou rozhodli v Liberci zůstat. Ale zájem z Budějovic byl a můj návrat nebyl daleko.

Co říkáte diváckému zájmu v Budějovicích, který výrazně přesahuje mantinely první ligy?
Euforie je tady velká. Lidi asi už potřebovali změnu. Dlouho jsem tady nepůsobil a sledoval jsem to spíše z novin. Ale mám tady kamarády, takže jsem si nějaký obrázek udělal. Cítil jsem, že změna tady už byla hodně žádoucí. Situace se nakonec vyvinula tak, jak se vyvinula. Pro fanouška je to jenom dobře. Kluci to tady dělají hlavně srdcem a není v tom žádný finanční zájem. Tak tomu mnohdy v hokeji není, protože na prvním místě bývají peníze. Jsme samozřejmě profíci a hokejem si vyděláváme, ale nejsou to žádné přehnané sumy. Nikdo tady nehraje proto, aby si vydělal nějaký velký balík peněz. Chceme hlavně klubu pomoci, aby se nastartoval a vybudovaly se pevné základy. To je role nás starších hráčů. Ti mladší by si měli uvědomit, že jsou budoucností tohoto nového klubu. Tohle, když si všichni uvědomí, tak tady máme nový fungující klub podporovaný městem i fanoušky. Co víc si přát.

Čeká vás největší aspirant na postup do extraligy Mladá Boleslav. Berete to jako hokejový svátek?
Věřím, že to bude zajímavý zápas. Hlavně doufám, že se už konečně chytíme střelecky. Za ty roky, co hraji, jsem se ale naučil,  že jsem sice útočník, ale úspěšný tým dělá obrana. Je třeba vidět, že sice góly nedáváme, ale na druhou stranu je také neinkasujeme. Výborně nám chytají gólmani a na dobré úrovni je i obranná hra celého mužstva. Vždycky je jednodušší přejít z obranné hry do útočné než naopak. Z naší obrany mám dobrý pocit. Špatný ale z toho, že nedáváme góly. Moderní trend je takový, že i s gólmanem šest hráčů na ledě především brání, což se týká i útočníků. To bych řekl, že plníme dobře. Musíme ale začít dávat také góly a s Boleslaví by to mohlo přijít, protože soupeř bude hrát moderní a útočný hokej. To by nám mohlo vyhovovat.  Je dobře, že právě teď přišel takovýhle soupeř.