V Budějovicích jste odehrál už větší část minulé sezony, i když jako hráč Buffala, který na jihu Čech hostoval. Jak s odstupem času vyzní vaše ohlédnutí za minulým ročníkem?
Až do ledna byla sezona výborná. Pohybovali jsme se v první trojce. Potom nás postihla zranění a šlo to trochu dolů. Dávalo se to dost za vinu trenéru Výbornému, s čímž jsem nemohl souhlasit. Je to velká trenérská osobnost, moc si ho vážím a jsem rád, že jsem pod ním mohl pracovat. Ve čtvrtfinále play off jsme pak vypadli s Libercem, což bylo samozřejmě velké zklamání. Mysleli jsme rozhodně na víc. Nevyšly nám ale hlavně domácí zápasy. Paradoxně jsme hráli lépe venku než doma. Trošku jsme byli zklamáni i z reakce některých fanoušků a měli jsme pocit, že nám moc nepomohli. Ale to už je teď zbytečné řešit.

Sezonu jste dohrával se zlomeným prstem. Už je v pořádku?
Nateklý je pořád a bolestivé to bylo až tak do června. Důležité pro mě bylo hlavně se doléčit, protože kromě prstu ještě laboruji s podkolenními šlachami. Volno jsem strávil tím, že jsem se dával zdravotně do pořádku.

Řešil jste také vaše angažmá pro další sezonu?
Především jsem sledoval, jaké věci se budou dít v Budějovicích. Prioritou pro mě bylo hrát právě doma. Lidé z vedení sportovního úseku klubu zase měli přehled, jaká je situace ohledně mé osoby. Měl jsem možnost odejít do zahraničí. Jednalo se o Rusko i jiné evropské destinace. Když jsem si to ale vyhodnotil, tak z mého osobního hlediska nebylo nic zajímavějšího, než hrát doma v Budějovicích. Nemluvím o financích, protože ty nehrály prakticky žádnou roli. Lákalo mě zůstat doma. Mohl jsem hrát venku za lepších podmínek, ale neoslovilo mě to. Chci se doma na něčem podílet a jsem v Budějovicích šťastný. To nezastírám.

Hovořilo se také o vašem možném návratu do NHL. Kolik na tom bylo pravdy?
Ta možnost stále existuje. Jednání probíhají a uvidíme, jak se situace vyvine. Nějaké náznaky zájmu ze zámoří jsou, ale řešilo by se to až v případě konkrétní nabídky. Přiznávám, že by to pro mě byla šance. Samozřejmě by to bylo za jiných podmínek, než jsem tam hrával. Jinak je pro mě ale prioritou setrvání doma. Velkým impulzem pro mě bylo, že do sportovního vedení klubu nastoupili budějovičtí kluci, kteří toho mají hodně za sebou na domácí i reprezentační scéně. Prostě chci zůstat doma.

Smlouvu jste podepsal na rok?
Ano, ale jak už jsem uvedl, je tam ještě možnost odejít do NHL. Odchod jinam nepřipadá v úvahu. Jsem rád, že jsme se domluvili a mohu být zase s týmem na ledě i v kabině. I když takhle na začátku srpna už jsem zápas nehrál nějakých dvanáct let.

Sledoval jste poměrně velké změny v kádru, ke kterým v Mountfieldu po sezoně došlo?
Od chvíle, kdy byl Petr Sailer jmenován asistentem sportovního manažera, jsme spolu byli v téměř denním kontaktu a hráčskou stránku jsme spolu řešili. Změny v kádru jsem vnímal. Všechno je odvislé od ekonomických možností klubu. Někteří hráči odešli, naopak přišla řada mladých a velice šikovných kluků. Mužstvo opustili kvalitní hokejisté, o tom není třeba diskutovat. Bude třeba nahradit dvacet gólů Milana Gulaše a jeho produktivitu. Je to šance pro kluky, kteří dorůstají do věku, kdy by se měli stát tahouny týmu. Zatím je to pořád jen příprava a teprve v lize se ukáže, jak na tom mužstvo je. Ale věřím, že budeme hrát dobře.

S hokejem jste prožil opravdu hodně. Co jste říkal turnaji v ruském Jekatěrinburgu?
Naše účast by měla být součástí vznikající spolupráce obou měst. Turnaj je určitě kvalitní, jenom jeho systém nebyl nejšťastnější. Původně jsme měli odehrát čtyři zápasy ve čtyřech dnech, což jsem v životě nezažil ani na farmách NHL. Bylo to hodně náročné i vzhledem k časovému posunu, protože jsme špatně spali a cítili se dost unaveni. Bylo to opravdu hodně náročné a vzhledem k tomu není možné úplně objektivně hodnotit předváděnou hru.

Měl jste předtím nějaké zkušenosti s Ruskem?
Několikrát jsem byl v Rusku s juniorským i seniorským národním týmem. Jinak ne. Na každém kroku bylo vidět, že je to specifická a hodně odlišná země. Nebyli jsme tam ale proto, abychom poznávali Rusko, ale abychom odehráli kvalitní zápasy proti týmům s trošku jiným herním stylem.

Nemůže vám zájezd do Jekatěrinburgu vzít v přípravném období až moc sil?
Je otázka, co to s námi udělá, protože hned ve čtvrtek odjíždíme do Švédska a Finska na zápasy European Trophy. Co to přinese, se ukáže až na začátku extraligy. Věřím, že to na nás žádné negativní stopy nezanechá a naopak nám to pomůže.

Co vy osobně od nadcházející sezony očekáváte?
Do sezony jdu s tím, že chci pomoci týmu. Beru to tak, že bych se měl stát lídrem mužstva na ledě i mimo něj. To ostatní se uvidí. Několik hráčů z kádru sice zmizelo, ale jiní zase přišli a rozhodně si nemyslím, že by tým byl oslaben. Důležité je, že v brance zůstal Kuba Kovář a obranu posílil Peter Frühauf. Máme výborného gólmana a čtyři velice zkušené a kvalitní beky. Ještě uvidíme, jak se to poskládá v útoku. Zkušené jádro týmu zůstalo pohromadě, což je důležité, protože loňský rok byl až na samotný závěr dobrý. Vypadli jsme v play off, ale to se stává i lepším týmům.

Nový je také trenér mužstva Peter Draisaitl. Jak se vám pod ním pracuje?
Z pana Draisaitla mám velice dobrý pocit mám. Je vidět, že prošel německou školou kanadských trenérů. Jeho styl mi připadá podobný tomu, jakým se trénuje v NHL. Velký důraz je kladen na systém a maličkosti, které pak rozhodují zápasy. Budeme produkovat jiný hokej než loni. O tom jsem přesvědčen.