Na svém facebookovém profilu jste před vyhlášením uvedl, že by nebylo špatné prvenství obhájit. Doufal jste v obhajobu?
To byla samozřejmě legrace. Pro mě byl kalendářní rok rozdělený na dvě poloviny. První byla výborná a zakončil jsem ji povedenou účastí na mistrovství světa. Druhou polovinu sezony jsem ale skoro celou promarodil, což nebylo vůbec příjemné. Podobnou situaci jsem ještě nezažil a docela dlouho jsem se s tím pral. Už jenom nominace do elitní desítky pro mě proto byla tak trochu překvapením. Byl jsem rád, že se nezapomnělo na první část sezony. Hodně mě potěšilo, že jsem znovu vyhrál.

Považujete letošní bronz ze světového šampionátu za vrchol dosavadní kariéry?
Ze sportovního hlediska určitě.

Líbil se vám dvouhodinový program, který vyhlášení Sportovce roku provázel?
Bylo to moc hezké. Loni jsem byl na vyhlášení s rodiči, letos jsem vzal přítelkyni a kamaráda. Byl to velice příjemně strávený večer s třešničkou na dortu, kterou byla moje obhajoba prvenství.

Zmínil jste druhou polovinu letošního roku, který vám pořádně znepříjemnila zraněná pravá ruka. Teď už je v pořádku?
Ruka se výrazně zlepšila. Je to o hodně lepší než dřív. Předtím jsem měl velké problémy s nárazy a se střelami. Dneska je to úplně jiné. Ruka ještě trochu bolí, ale umožňuje mi chytat na sto procent, což je to nejdůležitější.

V tréninku už tedy můžete absolvovat maximální zátěž?
Chytám úplně stejně naplno jako v zápasech. Ono by to ani jinak nešlo. Těžko bych se mohl na tréninku něčemu vyhýbat a pak jít do zápasu. Nešel bych do utkání, pokud bych nebyl stoprocentně připraven. Hazardoval bych s výsledkem mužstva i se svým jménem. A to už si nemohu dovolit. Do branky musím jít připraven a proto je nutné naplno trénovat.

Do extraligového kolotoče jste naskočil po více než dvouměsíční pauze. Ve třech duelech jste pokaždé vychytal vítězství svého týmu a inkasoval pokaždé jen jeden gól. Je to bilance, se kterou můžete být spokojen?
Představoval jsem si tři nuly a překonání Hudáčkova rekordu v neprůstřelnosti… (smích). Pro mě je strašně důležité, že se ty zápasy vyhrály. Pokud bychom ty zápasy prohráli, tak by ten návrat nebyl příjemný a byl bych nervózní. Možná bych se sám sebe ptal, jestli jsem návrat neuchvátal a neměl jsem ještě počkat. Ale všechny tři duely se povedlo vyhrát a navíc jsem dostal vždy jen jeden gól, což mi strašně psychicky pomohlo.

Naskočil jste do hry krátce po debaklu 0:8 ve Karlových Varech. Bylo složité se vracet právě v tomhle období?
Takhle jsem to vůbec nebral. Soustředil jsem se jenom na sebe a sám jsem nějakou možnou krizi nepociťoval. Byl jsem hlavně rád, že už se konečně mohu vrátit do branky a dostal jsem příležitost. Koncentroval jsem se jenom na to, abych odvedl takovou práci, na kterou jsou zvyklí moji spoluhráči i zaměstnavatel. To bylo jediné, s čím jsem šel do zápasu.

Před reprezentační přestávkou jste vyhráli pět zápasů. Nebyla skoro škoda, že přišla pauza?
To se řeší vždycky. Komu se nedaří, tak přestávku vítá. A zase týmy, kterým se daří, brečí, že přichází přestávka. Pauza je prostě daná rok dopředu a každý se s ní musí nějak srovnat. Nejlepší je hrát tak, aby vás nominovali do národního mužstva a přestávku jste mít vůbec nemuseli. Pro mě je momentálně důležité, aby byla ruka v pořádku a mohl jsem i nadále trénovat i chytat zápasy. Doufám, že se to bude i nadále zlepšovat a potíží se co nejdříve zbavím, abych mohl i v normálním životě fungovat tak jako dřív.

Vás zraněná ruka stále limituje v normálním životě?
Špatně se mi třeba sekají  třísky na roztopení v krbu. S tím mám docela problémy a musím to mlátit levou rukou, což je o prsty. Už se těším, že budu moct vzít sekyru do pravé.

Narazili jste na téma reprezentace. Ozval se vám v průběhu vaší nucené pauzy trenér národního týmu Hadamczik?
Mluvil jsem v té době s oběma jeho asistenty. Trenér Hadamczik mi vzkazoval, že na mě určitě nezapomněl a až se uzdravím, tak se mnou na další akci počítá. To mě mile překvapilo. Jsem za to rád a myslím, že jsem si za poslední rok a půl udělal v nároďáku docela slušnou pozici. Zranění mě teď samozřejmě vyřadilo ze hry, ale těší mě, že se mnou i nadále počítají.

Co čekáte od druhé poloviny letošní sezony? Pokud nezačne NHL, tak máte tým, který by v play off konečně mohl udělat díru do světa. Souhlasíte?
Mančaft máme momentálně opravdu silný. Trošku je pouze cítit, že máme problémy s obránci. Pořád nám chybí dva zranění beci ze základní sestavy. Potřebovali bychom, aby se uzdravili. Nechci to zakřiknout, protože se může stát, že kterýkoliv z kluků, kteří jsou tady z Ameriky, se může vrátit domů za rodinou a nebo vyslyší nějakou lukrativní nabídku z jiného klubu. Budu rád za každý zápas, který tady odehrají a pomohou nám, protože extraliga je letos hrozně našlapaná. Nedostat se do první desítky by znamenalo obrovské problémy do poslední fáze sezony. Věřím, že se do play off dostaneme a vyzbrojíme tak, jak jsme za poslední dva roky nevyzbrojili. Divákům nabídneme dobrou podívanou a strašně rád bych tady v Budějovicích udělal nějaký týmový úspěch.

Po sezoně vám v Mountfieldu končí smlouva. Vy jste se nikdy netajil tím, že byste to rád zkusil v zahraničí. Už jste s vedením klubu jednali, jak to s vámi bude dál?
Už jsme se o tom bavili, i když jsem se docela divil, že klub dlouho nepřišel s tím, jak to vidí na příští rok. O představách obou stran jsme mluvili, ale zatím bych si to nechal pro sebe. Bude záležet na tom, jak se mi po zranění povede druhá část sezony. Pokud bych byl zdráv a dařilo se mi tak jako v posledních dvou sezonách, tak je možné, že už by nějaká nabídka létala ve vzduchu. Ale marodil jsem a těžko bude nějaký klub kupovat ne zcela zdravého gólmana, který skoro dlouhou dobu nechytal. Pro mě jsou následující tři měsíce strašně důležité.

Nyní vás v extralize čeká domácí duel se Spartou. Je to pro vás stále ještě hokejový svátek?
Pro mě osobně je to vždycky velký zápas. Bereme to tak my hráči i fanoušci. Sparta je prostě trošku jiný soupeř než ostatní. Známe se s trenérem soupeře Pepou Jandačem i s řadou hráčů. Zápasy se Spartou mám rád a moc se na něj těším. Většinou naše vzájemné duely patřily k tomu nejlepšímu, co jsem zatím v extralize zažil. Do Vánoc nám zbývají tři zápasy a chceme  udělat co největší počet bodů.