To jsou statistiky, které nemohly uniknout pozornosti ani na jihu Čech. „Svojí důraznou hrou a dobrým bruslením by mohl být vhodným doplněním našeho kádru," věří sportovní manažer klubu Petr Sailer. Poprvé se Škoda představí v dresu svého mateřského klubu v pátek proti Litvínovu (17.30).

Poslední ročník, kdy jste tady v Českých Budějovicích působil, byla sestupová sezona 2003 – 2004. Kam potom vedly vaše další kroky?
To jsem byl ještě v juniorském věku. Před další sezonou jsem tady začal přípravu, ale první ligu už jsem nehrál. Byli tady kluci z NHL a nedostal jsem se do kádru. Potom jsem vystřídal několik mužstev. Extraligu jsem si zahrál zase až ve Vsetíně, což bylo z mé strany docela povedené angažmá. Potom jsem šel na hostování do Prostějova, ale tam jsem vydržel jen měsíc, protože jsem chtěl hrát extraligu.

Tu jste okusil poté zase ve Znojmě.
Tam to však bylo spíše jen na výpomoc, protože měli zraněné hráče. Byl jsem tam také jenom měsíc a sezonu jsem dohrál v první lize v Havířově. Střelecky se mi  dařilo a zůstal jsem tam ještě rok. Odtud si mě vytáhl pan Trličík do Vítkovic, kde to bylo super a vzpomínám na to strašně rád.

To byla vaše poslední stopa v českém hokeji. Potom jste zamířil téměř na pět let na Slovensko. Které kluby jste vystřídal?
Na Slovensku jsem začínal v Žilině, kde jsem strávil dva roky. Potom jsem odešel do Zvolena a loni jsem hrál v Martině. Pro letošní sezonu jsem se vrátil do Žiliny.

Na Slovensku jste byl spokojený, když jste tam strávil téměř pět let?
Na Slovensko nemohu říct jediné špatné slovo. Dařilo se mi a myslím si, že jsem si tam udělal docela dobré jméno. Našel jsem si na Slovensku spoustu známých a bez problémů jsem tam vydržel až do teď.

V kterém ze slovenských týmů jste se cítil nejlépe?
Musím říct, že Žilinu považuji za svůj druhý domov. Tam se mi líbilo a nemohu říct nic špatného ani na Martin. Po hokejové stránce i ze strany fanoušků to tam bylo super. Tyto dva kluby mi zůstanou v paměti nejvíce.

Letos jste v dresu Žiliny nasbíral opravdu spoustu bodů. Považujete tuto sezonu za svou doposud životní?
Nevím, jestli se dá říct přímo životní, ale snažím se každý rok zlepšovat. Dařilo se mi a je jen škoda, že se více nedařilo celému týmu. S kádrem, který jsme tam měli, jsme měli být určitě výš než na devátém místě, na kterém se teď Žilina nachází.

Žilina ztrácí na osmou příčku jedenáct bodů. Považují tam boj o play off za ztracený a proto vás také uvolnili?
Naděje tam ještě je, protože  se bude hrát šestnáct zápasů. Dostal jsem ale nabídku z Budějovic a musím poděkovat vedení klubu, které mi vyšlo vstříc. Na rovinu jsem se jich zeptal, jestli by mě neuvolnili, protože se mohu vrátit domů. Na jednu stranu to chápali, na druhou se mě nechtěli vzdát, protože cítili, že se snažím dělat maximum a kluky táhnout. Nakonec se to povedlo, za což skutečně patří žilinskému vedení poděkování.

Byl jste pryč téměř deset let. Naskytla se někdy vážnější šance, že byste se do mateřského klubu mohl vrátit?
Bylo to po mé první sezoně na Slovensku, kdy se mi také podařilo vstřelit dvacet pět gólů. Tehdy probíhala nějaká jednání s českobudějovickým klubem. Chtěl jsem se vrátit do extraligy. Kluby se ale nedohodly a do české nejvyšší soutěže se mi nikdy vrátit nepovedlo. Až teď to tak nějak vyplynulo ze situace. Za prvé jsem si to asi opravdu vystřílel a za druhé Mountfield projevil zájem. I když jsem měl nabídky i z jiných klubů.

Mohl byste je konkretizovat?
Můj agent se bavil s Kladnem a přišla mi nabídka ještě z Mladé Boleslavi. Bylo tam i nějaké zahraničí, ale rozhodl jsem se vrátit zpátky domů.

Mateřský klub byl prioritou? Neváhal jste?
Priorita to byla. Doma je doma. Chci si zahrát extraligu doma a podávat tady ještě lepší výkony než v Žilině. Budu hrát pořád naplno.

V Žilině máte podepsanou smlouvu ještě na příští rok?
Nemám. Měl jsem roční smlouvu a ta mi po sezoně končí.

Berete to tak, že v Budějovicích hrajete také o další angažmá?
Beru to tak. Bylo mi to tak i řečeno, že hraji o další smlouvu. Budu se snažit podávat maximální výkony.

V Budějovicích jste nehrál poměrně dlouho. Narazil jste po svém návratu v kabině na známé tváře?
Lukáš Květoň, Jirka Šimánek, známe s Alešem Kotalíkem nebo Tomášem Mertlem. Známých kluků je tady dost. Úplně první, na koho jsem tady narazil, byl Radek Bělohlav. Toho jsem ještě stihl jako hráče a nyní už je z něj trenér. Od začátku jsem se tady cítil velice dobře.

Sledoval jste, jak je na tom Mountfield v extraligové tabulce?
Českou extraligu sleduji pořád. Vím, že boj o desátou příčku je hodně nahuštěný, ale chceme se posunout výš, abychom si zahráli play off.

Už s vámi trenér Draisaitl hovořil o vaší roli v týmu?
Měl bych hrát asi i přesilovky a věřím, že se mnou trenéři počítají trochu víc. Už nejsem mladý kluk. Zkušenosti jsem sbíral, jak jsem mohl. Pořád se mohu zdokonalovat a učit se mám od koho. Třeba od Aleše Kotalíka. Tím co umím, bych chtěl hlavně přispět týmu.

Co od zbytku letošní sezony v budějovickém dresu očekáváte?
Chtěl bych pokračovat v tom, jak jsem letošní sezonu načal. Rád bych, abychom si prodloužili sezonu co nejdéle. Už bych si chtěl pořádně zahrát play off. To je první cíl. Musím se dobře připravit, protože čekám lepší úroveň hokeje než na Slovensku.

Poprvé si ve staronovém působišti zahrajete proti Litvínovu. Říká vám něco tento soupeř?
Abych se přiznal, tak toho o nich moc nevím. Proti českému extraligovému týmu jsem si zahrál naposledy v letní přípravě, kdy byl naším soupeřem Třinec. Budu se chystat jako na každého jiného soupeře.

Českobudějovický hokej slaví v těchto dnech pětaosmdesáté narozeniny a vy budete v pátek doma proti Litvínovu hrát v retro dresech. Na ty si už nevzpomínáte?
Ty nepamatuji, ale viděl jsem jich spoustu na fotkách. Budou to úplně jiné barvy starého Motoru a už se na to těším.