Za budějovické áčko jste si mistrovský zápas zahrál po skutečně dlouhé době. Vybaví se vám vůbec ještě poslední extraligový zápas, který jste tady odehrál?
Když mám být upřímný, tak si to vůbec nebavím. Je to už hrozně dávno.

Věřil jste vůbec, že by k vašemu návratu mohlo dojít?
Vůbec ne. Před nějakými pěti lety už jsem počítal s tím, že skončím s hokejem a budu hrát maximálně druhou ligu. Pořád se to ale natahovalo, že se vždycky ozval někdo, kdo měl o mé služby zájem. Když najednou letos v Budějovicích nebyla extraliga a začala se tady hrát první liga, tak jsme se na něčem domlouvali a něco jsem začínal tušit. Že si tady ale zahraji hokej v nové aréně, to jsem  si v životě nemyslel.

Bylo za těch dlouhých sedmnáct let někdy blízko k tomu, abyste se do budějovického dresu vrátil už dříve?
Nebylo. Nějaký čas jsem byl v zahraničí a také v Brně. Potom jsem putoval po jihočeských klubech. Hrával jsem v Písku, Táboře, Milevsku a Jindřichově Hradci. Ani jsem nedoufal, že bych si tady ještě mohl zahrát.

Návrat to musel být příjemný. Před početnou diváckou kulisou jste Beroun přesvědčivě porazili.
Bylo to fajn. Kulisa byla krásná a diváci byli perfektní. Užíval jsem si to. Je to moje poslední sezona a jsem rád, že jsem tady ještě mohl naskočit.

Měl jste v hledišti hodně příbuzných a známých?
Ani sám nevím. Nějaké esemesky mi po zápase přišly, ale opravdu nevím, kolik známých na zápase bylo.

Výsledek vypadá přesvědčivě, ale průběh zápasu zase až tak jednoznačný nebyl.
Řekl bych ale, že jsme byli lepším týmem. Byli jsme produktivní, Beroun jsme k ničemu nepustili a vyhráli jsme zaslouženě.

Na vítězství jste se podílel jednou asistencí. Vybavíte si ten moment?
Zpoza branky jsem přihrával Vanišovi, který střílel z první a dal gól.

Gól jste mohl dát i vy osobně. Po objetí soupeřovy branky jste mířil jen těsně vedle.
Možná jsem se střelou mohl o malý moment počkat a puk ještě o kousek potáhnout. Byla to škoda. Minul jsem branku skutečně jen o kousek.

Nastupujete s číslem 42. Koresponduje s vaším věkem?
Právě, že ne. Je to jenom shoda náhod. Tohle číslo mám už hodně dlouho. Za mlada jsem hrával se čtyřiadvacítkou, potom jsem míval i jiná čísla. Kvůli věku dvaačtyřicítku nemám.

Po čtyřicítce už na téhle úrovni moc hokejistů nehraje. Je složité udržovat se stále v dobré fyzické kondici?
Pro mě to zase až tak složité není. Jsem pořád v zápřahu, udržuji se a sportuji. Důležité je, aby se člověku vyhýbala zranění. Jinak se cítím, jako by mi bylo dvacet let. Po zápase mě samozřejmě leccos bolí, jsem trošku obouchaný, ale to je normální. Cítím se pořád dobře.

Jaromír Jágr v NHL, Martin Straka v extraligové Plzni, v David servisu v krajském přeboru Luboš Rob. Sledujete, jak si vedou hokejisté ve vašem věku.
Těch hráčů, kteří hráli dlouho je ale víc. Přiznávám však, že už je to trochu extrém.

Zmínil jste, že letošní sezona bude vaší poslední. Je to definitivní rozhodnutí?
Těžko říct, co bude po sezoně, ale pravděpodobně ano. Už přemýšlím o tom, co bude dál. S kamarádem něco rozjíždíme mimo hokej.

Pokud bude zájem, tak třeba krajský přebor za David servis byste si nezahrál?
To asi jo. Nebo si budu chodit zahrát s klukama jenom za Old boys. Uvidíme po sezoně.

Už víte, jak to s vámi bude dál? Budete i nadále v Budějovicích, nebo se vrátíte do druholigového Jindřichova Hradce?
Ještě nevím. Bude záležet na rozhodnutí trenéra Bělohlava. Smlouvu mám postavenou tak, že bych měl pendlovat mezi Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem.

V Hradci vám začátek sezony moc nevyšel. Kde byla příčina?
Ono vždycky chvilku trvá, než si tým sedne a stabilizuje. Dávalo se to tam dohromady taky trochu za pochodu. Deset dní jsme byli v karanténě a nemohli trénovat. To nám také moc nepomohlo. Je to ale dlouhodobá práce a věřím, že půjdeme nahoru.