Za doprovodu dechovky projde Klášterskou ulicí směrem k náměstí Míru, kde odbočí k Nežárecké bráně, za kterou se dá vpravo po cyklistické stezce až na dětské hřiště a tam dojde k rituálnímu zažalování Zimy a jejímu odsouzení k upálení. Následně kat převezme smrtku, která symbolizuje zimu a na Naxerově lávce ji zapálí a hodí do Nežárky.

Zpáteční cesta k Baráčnické rychtě bude doprovázena veselými písničkami, oslavujícími odchod zimy a příchod jara.

Role žalobce se ujme sám místostarosta Jindřichova Hradce Bohumil Komínek, který k baráčníkům patří již od svých tří let.

„Původ zvyku je hluboce předkřesťanský, byl to obřad, který znamenal vynesení zimy a smrti a začátek nového života, oslavy ústupu zimy a vítání jara a probouzející se přírody, víru v obnovení sil a zdraví člověka i domácích zvířat,“ sdělil místostarosta Bohumil Komínek.

Lidé už měli dost zimy, těšili se na jaro, oslavovali blížící se léto a budoucí úrodu. Symboly smrti představují vyfouknutá prázdná vajíčka a vymlácená sláma, figurína, představující smrt, byla určena k rituálnímu zničení. Zelený proutek nebo stromek představoval vegetaci a životní vitalitu.

Zima byla znázorněna slaměnou figurínou ženy, byla oděná do ženských šatů, slavnostně ověnčená hadříky a stužkami, na hlavě šátek, nastrčená na vysokou tyč. Na krku mívala náhrdelník z vyfouknutých vajíček, symbolu smrti, protože z prázdného vajíčka nemůže nic živého vzejít. Říkalo se jí různě, Smrt, Smrtka, Smrťák, Smrťolka, Smrťholka, Morena, Morana, Mařena, Mařana či Mořena.