Dědicové Rožmberků, pánů z Hradce a Slavatů

Jeho dědeček Evžen Alfons Černín byl 30. majitelem jindřichohradeckého zámku v pořadí. Zámek nebyl nikdy prodán, vždy se dědil.

Významné postavení Černínů, jako dědiců odkazu Slavatů a pánů z Hradce roku 1706 potvrdil císař Karel VI., když udělil hraběti Františku Josefovi privilegium nazývat se „vladařem domu hradeckého a chudenického“. Podobný titul měli jen Rožmberkové, páni z Hradce, Slavatové, Lobkovicové, Albrecht z Valdštejna a Lichtenštejnové.

Z dalších členů rodu připomeňme hraběte Jana Rudolfa (1756 – 1845), který byl hudebním virtuózem a jeho učitelem byl např. i Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho vnuka hraběte Jaromíra (1818 – 1908) připomíná ostrůvek v rybníku Vajgar u Jindřichova Hradce, který nechal v letech 1858 – 1860 vybudovat k 40. narozeninám své manželky Karolíny.

To se již ale blížil zánik jindřichohradecké větve Černínů, protože Jaromírovi synové Evžen (1851 – 1925) a František (1857 – 1932) zemřeli bezdětní. Oba bratři se proto před tím dohodli, že rodinný majetek přejde na jejich vzdáleného synovce Evžena Alfonse z vrchlabské větve rodu. Strýc František ho pak roku 1927 adoptoval.

Hrabě Evžen Alfons (1892 – 1955) se v říjnu 1919 oženil na zámku Hluboká s Josefínou, princeznou ze Schwarzenbergu (1895 – 1965), sestrou posledního hlubockého knížete JUDr. Adolfa Schwarzenberga. Evžen Alfons zlepšil hospodaření velkostatků (např. Jindřichův Hradec, Chudenice, Krásný Dvůr, Petrohrad) a splatil zděděné dluhy a současně udržel národnostní smír na smíšeném česko – německém území .
Během návštěvy mise lorda Runcimana v létě roku 1938 ho přijal na žádost vlády na zámku v Petrohradu, aby ho seznámil s postojem československé šlechty k německým požadavkům. Nacisté zde ale zorganizovali velkou demonstraci, kterou pak po válce přisuzovali mnozí Černínovi.

Za 2. světové války zůstal Evžen Alfons Černín s rodinou na zámku v Petrohradu – tedy na území Říše. Tím se de facto stal jejím občanem, ačkoliv o toto občanství nepožádal. Snažil se naopak zmenšit okleštění Jindřichova Hradce Říší, pomáhal lidem postiženým perzekucí a válečným zajatcům a umožnil na svém zámku v Jindřichově Hradci ukrýt zbraně. Jako podporovatel „fanatických Čechů“ se proto stal terčem udání ze strany Němců.

Zámek v Krásném Dvoře mu byl zabaven a dán do užívání říšskému ministrovi zahraničí Ribbetropovi. Nejstarší syn Karel Evžen musel narukovat do německé armády a padl již roku 1940 ve Francii. Členové vinořsko – dymokurské větve rodu byli za války vězněni a perzekuováni.
V květnu 1945 byl hrabě na zámku Petrohrad zatčen a půl roku vyslýchán v Praze na Ruzyni. Za jeho propuštění se zasazovalo mnoho lidí, a protože mu kolaborace nebyla prokázána, byl koncem roku propuštěn na svobodu. Jeho rodina mezitím musela odjet do Německa a setkal se s ní znovu v Rakousku, kde jeho potomci žijí dodnes.

Po roce 1990 požádal jeho syn Rudolf a vnuk Karel Evžen o restituci majetku. Hrabě Karel Evžen byl dosud úspěšný jen částečně, když získal pozemky po své babičce Josefíně u Velichova a Třeboně a mimosoudní dohodou zámek Lázeň u Chudenic.

Pavel Juřík