Dominia pánů z Hradce: Černínové v jižních Čechách

Historicky jsou Černínové (staročesky Czerninové) poprvé doloženi k roku 1193 a do historie se zapsali zejména od doby vlády Rudolfa II. Začněme Divišem Černínem (1565 – 1621), který vpustil 23. května 1618 jako purkrabí Pražského hradu vzbouřené zástupce českých stavů do české kanceláře, po které došlo k defenestraci královských místodržících. Pak lavíroval mezi stavy a císařskými a nakonec byl 21. června 1620 popraven na Staroměstském náměstí v Praze, jako jediný katolík mezi tzv. českými pány.

Jeho politicky úspěšnější nejmladší bratr Heřman (1576 - 1651) patřil mezi nejvýznamnější diplomaty a politiky první poloviny 17. století v českých zemích, ačkoliv začínal v chudých poměrech. V letech 1598 – 1599 se vypravil na cestu do Svaté země a v roce 1615 se mu jako císařskému vyslanci v Konstantinopoli podařilo uzavřít příměří s Turky na 20 let a k tomu navíc výhodnou obchodní smlouvu.

Za stavovského povstání stál na straně císaře a v bitvě na Bílé hoře bojoval jako jediný český pán v císařském vojsku. Po roce 1621 začal Heřman Černín výhodně kupovat majetek zabavený nekatolické šlechtě. I jeho dvorská kariéra se vyvíjela více než slibně a roku 1627 získal titul hraběte.

V roce 1637 koupil panství Kost a v roce 1639 založil tzv. černínský fideikomis, do kterého vložil panství a statky Petrohrad, Andělská Hora, Kost, Mělník, domy v Praze a další. Ve své závěti své dědice zavázal ukládat do rodové pokladny 3000 míšeňských kop ročně, jako rezervu na horší časy, která „…poklad celého našeho rodu slouti má“.

Hrabě Heřman Černín byl po celý svůj život člověkem plným síly, a proto i ve věku 68 let byl v květnu 1644 podruhé jmenován císařským vyslancem k tureckému sultánovi. Cestou hrabě onemocněl, ale sultán projevil přání osobně vidět příjezd křesťanského vyslance. Proto doprovod oblékl polomrtvého vyslance do slavnostního roucha a posadili ho do vozu, ve kterém triumfálně vjel do hlavního města Osmanské říše. Jeho mise nebyla jednoduchá, ale opět byl úspěšný. Hrabě Heřman Černín zemřel v požehnaném věku 75 let a byl pohřben v katedrále sv. Víta v Praze.

Veškerý svůj majetek odkázal svému prasynovci Humprechtovi Janovi Czernínovi (1628 - 1682), kterému pomohl „nastartovat“ kariéru u císařského dvora. V roce 1659 ho císař jmenoval vyslancem v Benátské republice, kde byl okouzlen krásou zdejších paláců a chrámů. Nakoupil zde také mnoho desítek obrazů od prvotřídních mistrů. V letech 1662 -1682 dal postavit Černínský palác v Praze na Hradčanech a lovecký zámek Humprecht u Sobotky.

Jeho nejstarší syn Heřman Jakub (1659 – 1710) byl v letech 1695 – 1698 vyslancem ve Varšavě a od roku 1704 nejvyšším pražským purkrabím. Sňatkem s Marií Josefou hraběnkou Slavatovou získal jindřichohradecké panství. Vrcholné období Černínů nastalo za jeho syna Františka Josefa (1696 - 1733), který investoval mnoho peněz do nových staveb a byl velkým milovníkem honů. Tuto vášeň zdědil i jeho syn Prokop Vojtěch (1726 - 1777), který v letech 1748 – 1753 dal v Jemčině postavit útulný lovecký zámeček, který se stal oblíbeným sídlem Černínů na dalších téměř 200 let. Zámek obklopila proslulá lovecká obora.

Pavel Juřík
autor knihy Dominia pánů z Hradce