Dominia pánů z Hradce: Počátky pánů z Hradce

Mezi nejstarší a nejvýznamnější české šlechtické rody patří rod Vítkovců, který pocházel ze Sedlčanska. První známý Vítkovec byl Vítek I. z Prčice († 1194), jehož syny se podle legendy rod rozdělil na pět větví. Jindřich I., předek pánů z Hradce – získal jako erb zlatou růži v modrém poli, Vítek II. starší, předek krumlovských Vítkovců – zelenou růže ve stříbrném poli, Vítek III. mladší, předek Rožmberků – červenou růži ve stříbrném poli, Vítek IV. z Klokot, předek pánů z Třeboně, Landštejna a Lomnice – stříbrnou růži v červeném poli a Sezema, předek pánů z Ústí (snad nelegitimní syn Vítka z Prčice, nebo synovec) – černou růži ve zlatém poli. Rodovou legendu znázorňují obrazy na zámcích v Jindřichově Hradci a Českém Krumlově.

Zakladatel rodu pánů z Hradce Jindřich I., zmiňovaný v letech 1205 – 1237, byl ve službách krále Přemysla I. a jeho syna Václava I. Na královském dvoře vykonával úřady číšníka a později dvorního maršálka. Roku 1220 se prvně připomíná jako majitel "Nového hradu" (Nova Domus, Nova Castro), dnešního Jindřichova Hradce. Zdejší město opevnil a rozšířil původní hrádek a opatřil jej příkopem. Někdy ve dvacátých až třicátých letech povolal do města rytířské řády německých rytířů a templářů.

Jeho starší syn Vítek z Hradce působil také na panovnickém dvoře. Zde se zapojil do intrik králevice Přemysla Otakara proti jeho otci Václavovi I., ale s králem se nakonec udobřil. Z dalších členů rodu připomeňme Oldřicha III. z Hradce (1299- 1348), který roku 1339 získal do majetku rodu město Telč od krále Jana Lucemburského, kterému poskytoval cenné služby. Byl to Oldřich III. z Hradce, kdo rozšířil starý hradní palác v Jindřichově Hradci, hradní kapli dal prodloužit do parkánu a v roce 1338 dal vymalovat unikátní Legendu svatého Jiří.

Zajímavou osobností byl Jindřich II. z Hradce († 4. 7. 1363), který vynikal statečností, ale byl také problematickou osobností. V polovině 14. století se dostal do vojenského sporu se svým dosavadním přítelem a příbuzným a nejvyšším purkrabím pražským Vilémem z Landštejna. V listopadu 1351 byl dokonce poražen a zajat v menší bitvě pod hradem Hluboká. Spor trval ještě několik let a musel do něj zasahovat i císař Karel IV. – Jemu pan Jindřich II. zachránil roku 1355 život, když ho při zpáteční cestě z císařské korunovace v Římě chtěli v Pise zavraždit spiklenci.
Jeho druhá manželka Markéta z Hardeggu vstoupila po jeho smrti do kláštera klarisek v Krumlově, snad aby se modlila za jeho hříchy. Odtud v bílém hábitu jeptišek navštěvovala Jindřichův Hradec a do historie vstoupila jako Bílá paní hradecká.

Pavel Juřík