Přijel jste jen na chvíli, ale přijel. Přepokládám tedy, že cena 
z Anifilmu pro vás význam má.
Jsem  chtě nechtě vázán 
s celým tímto krajem, poněvadž České Velenice, Ledenice, Borovany, to všechno jsou místa mého dětství, kam se teď už z časových důvodů těžko dostávám. I proto jsem přijal pozvání na Anifilm. Symbolicky tak zdravím jižní Čechy a Třeboň.

Jaké se vám vrací vzpomínky ohledně Třeboně?
V Třeboni jsem měl asi dvakrát výstavu. Jednou v městské galerii a podruhé u Míšků, kam tehdy přijel i Miloš Macourek. Jinak v raném mládí se tady ženil můj bratranec, je to kraj, kterého se člověk nezbaví.

Anifilm nahradil v Třeboni AniFest, který se před čtyřmi lety odstěhoval do Teplic. Jak třeboňský festival vnímáte?
Třeboň má větší renomé. Zrovna dnes jsem slyšel nářky v rádiu, že lidé jsou zmatení, že Teplice bojují s Třeboní 
a vzniká kvůli tomu spousta omylů. Já samozřejmě držím palce Třeboni.

Budou se zde promítat vaše filmy včetně slavného Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku. Proč jste tehdy sáhli právě po tomto námětu?
Námět vyšel z hlavy mého přítele, režiséra Stanislava Látala. Pohrával si s ním, pak ho naskicoval na papír, a protože věděl, že je to enormní práce, tak se spojili naši se západoněmeckým televizním vysílačem z Baden Badenu. Je zajímavé, že Němci chtěli  Familienfunk, aby se mohly dívat děti s rodiči. Dělali dvanáctiminutové kousky a my jsme řekli ne. Největší práci jsme měli s tím spojit ty kousky, aby to byl celovečerní film.

Měl jste jako dítě Robinsona rád?
Když mi bylo plus minus dvanáct let, byla to moje nejoblíbenější knížka. Námět trošinku korespondoval s mojí prací, protože jsem před takovými 40 lety ilustroval pro Odeon právě Robinsona. A dokonce lidé pak chtěli, aby udělali druhé vydání, ve kterém by bylo ještě víc ilustrací.

Anifilm vám letos vzdává poctu, promítá vaše starší snímky. Co ale Adolf Born a animace v roce 2013?
Nic už, nepřichází v úvahu. Když odešel Miloš Macourek do věčných lovišť, s jeho spolupracovnicí Cilkou Dvořákovou jsme ještě dodělali některé filmy, které měl v šuplíku, ale pak jsem řekl dost. Když přišly různé divoké nápady, řekl jsem: Děkuju, ale to by mi musel dovolit Miloš.

A kterou kresbu jste dokončil naposledy?
Mach a Šebestová na cestách. Jednou byli v Paříži, jednou tam a jednou tam.