Lenka Pavlovič, která začínala v třeboňské základní umělecké škole, získala cenu Thálie za roli Hortenzie v inscenaci Ples v opeře.Zdroj: Miroslav PavlovičLenka Pavlovič prožila dětství v Českých Velenicích jako Lenka Kotrbová a nyní zavzpomínala na své začátky v základní umělecké škole v Třeboni.

Chtěla jste se odmalička stát zpěvačkou?
Když jsem byla v druhé třídě, konal se nábor do základní umělecké školy v Třeboni. Moje mamka je umělecky založený člověk a tak bylo samozřejmostí, že mě tam pošle. Vybrala jsem si obor klavír. Plno dětí potichu a poslušně sedělo ve třídě, zatímco komise prověřovala u jednotlivců cit pro rytmus, hudební sluch a celkovou vyspělost. Bylo to utrpení. Musela jsem sedět, být potichu a čekat. Po chvíli jsem neseděla, nečekala a hlasitě se projevovala, aby bylo všem jasné, že už mě to nebaví. Tehdy nastupující ředitelka Stanislava Blažíčková prohlásila, že pro studium klavíru nemám základní předpoklady. Že nevydržím v klidu sedět u nástroje, trpělivě cvičit a především neumím být ticho. Ale že to jsou právě nejlepší předpoklady pro zpěv a že by si mě vzala k sobě do třídy. Urazila jsem se, dva dni jsem s nikým nemluvila a nechala jsem mamku, ať mě přemlouvá. Nakonec jsem se na to dala a dodnes mě to nepustilo. 

Přečtěte si také: Skupina X-tet pokřtí svou druhou desku Šepotání

Lenka Pavlovič
narodila 19. ledna 1986 v Českých Budějovicích. Dětství prožila v Českých Velenicích.
Studium zpěvu:
Základní umělecká škola Třeboň (od roku 1993), Církevní konzervatoř Bratislava, Hudební fakulta AMU Praha, studium ve Vídni u světově uznávané sopranistky Julie Conwell.
Zúčastnila se mnoha mezinárodních soutěží. Na 46. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech získala několik cen, což jí umožnilo představit se na českých operních scénách.
Je častým hostem Opery Národního divadla v Praze, Státní opery Praha, Divadla J. K. Tyla v Plzni, Divadla F. X. Šaldy v Liberci, Divadla J. Myrona v Ostravě, Slezského divadla v Opavě či Rakouského Klassik Festival Schloss Kirchstetten.

Říkala jste si již ve škole v Třeboni, že se zpěvu budete věnovat i v budoucnu nejen jako pouhému koníčku?
Narodila jsem se ve znamení Kozoroha. Ti, než se do něčeho pustí, tak se opravdu dlouho a pečlivě rozhodují. Když se ale nakonec rozhodnou, je to rozhodnutí na celý život. Paní ředitelka Blažíčková k tomu přispěla neskutečně velkou měrou, protože i ona je osobnost, která nedělá nic polovičatě a když na něčem pracuje, nikdy to nebere jako volnočasový koníček. 

Kdo vás v dětství inspiroval a motivoval?
Myslím, že nejlepší inspirací a motivací byl úspěch, který jsem pod vedením paní ředitelky postupně začínala mít. Samozřejmě bez podpory mých rodičů, která mnohdy znamenala to, že mě mamka přemlouvala, abych vylezla na pódium, by z úspěchů nebylo pranic.

Co pro vás nyní znamená získaná Thálie?
Je to nesmírné ocenění celé dosavadní práce a snahy. Když jsem tu sochu Thálie v Národním divadle zvedla nad hlavu, cítila jsem neskutečnou vděčnost všem, kteří mi k tomu pomohli. Každá pomoc na té cestě měla svou formu. Někdo mi pomáhal pozitivním slovem, pochopením, důvěrou v mé schopnosti. Někdo pomáhal tím, že byl se mnou v těžkých chvílích a vydržel. Ale taťka pomohl vždycky a se vším!