Ta první se jmenuje Nashledanou, sídlí ve Volyni a funguje od června 2010, kdy její stěny pomaloval Ondřej Maleček. Nyní získala mladší sestru: hřbitovní galerii totiž otevřeli v Boršově  nad Vltavou.

Osud míst, kde vznikly, je podobný. Volyňská má domov v nikdy nedostavěné smuteční síni z 80. let na vrchu Malsička, nová boršovská ve zničené kapli na hřbitově. Byla postavena v 50. letech vlastně na truc, plánovala se tam poslední rozloučení, ale podle pamětníka Františka Čerkla zůstalo jen u záměru. Boršovští dávali přednost pozdně gotickému kostelu.

„Zaměstnanci obce léta zanedbávanou kapli na hřbitově vyklidili, vymalovali a v mezích možností opravili. Ve znovu obnoveném duchovním prostoru se po dohodě se sochařem Petrem Fidrichem rozhodli zřídit sochařskou galerii – Galerii F," řekl starosta Boršova Jan Zeman.

Zmíněné písmeno v sobě nese několik podtextů: funerální, Friedhof (německy hřbitov – pozn. red.) a také příjmení sochaře Fidricha. Ten často zpracovává náboženská témata, řeckou i egyptskou mytologii. Kapli, kde měl mít původně depozitář, zaplnil 20 pracemi. Uprostřed stojí sochy, obrazy zavěsil ke stropu malbou dolů, do boků umístil reliéfy.

„Je to bonbonek: když jsem kdysi jezdil po známých galeriích v Itálii, umění bylo všude a připadal jsem si, jako bych procházel všeobjímajícím tvarem. Chceme to 
v kapli udělat podobně, vytvořit jakési světlo na hřbitově a zároveň turistickou zajímavost," popsal Petr Fidrich.

Díla si mohou lidé prohlédnout skrze mříž nebo po dohodě přímo vevnitř. V Boršově tak napravili letitou ostudu – ošuntělá kaple na hřbitově se proměnila v netradiční výstavní prostor.

„A kde jinde se v dnešní uchvátané době může člověk 
v klidu zastavit a popřemýšlet o všem, co nás obklopuje? Hřbitov, místo, kde se protínají časoprostorové křivky, je k tomu přímo předurčen," doplnil Jan Zeman.

Na vernisáž rakvičky

Zatímco v Boršově bude expozice stálá, ve Volyni se mění – malíři malují přímo na stěny opuštěné budovy z roku 1987. Ta nadchla kurátora Jana Freiberga a rozhodl se, že ze síně smuteční vytvoří síň výstavní. „Místní nevědí, co si 
s ní počít. Je tu určitá touha udělat z ní kolumbárium, úložiště uren, ale nabízí se, aby tu byla galerie," vysvětlil Freiberg, jenž na vernisáže chystá vskutku stylové občerstvení: rakvičky se šlehačkou.

Vybírá si malíře, kteří mají blízko k romantickému uvažování a tematice zániku. Například Josef Bolf se tam rozloučil se svými dvěma typickými figurami: mileneckým párem, který může pro někoho býti Romeem a Julií, pro jiného Tristanem s Isoldou.

Je čím se inspirovat. Na Malsičce odpočívají první překladatel Puškina a přítel Boženy Němcové Václav Čeněk Bendl, loutkář Václav Kopecký i učitel Mikoláše Alše malíř Antonín Lhota.

Do 31. března 2013 tam pod názvem Podpalubí představuje svoji vizi Martin Zet, absolvent sochařství z AVU,  jehož dílem prostupuje téma času a zhusta pracuje s metaforou.  Sáhl k ní i zde – zalíbila se mu část v podzemí, jež sloužila jako útočiště bezdomovců. A hlavně místnost připomínající kobku, jíž vévodila 'postel' sestavená z matrací.

„Na ní byla přikrývka a ve světle ten celek vypadal nádherně. Martin se do něho jako sochař zamiloval a rozhodl se, že domov bezdomovců přenese do smuteční síně. Zkoušel to čtyři dny, až zjistil, že je nepřenosný a nejlepší bude, když nechá galerii prázdnou 
a nabídne jen procházku opuštěným podzemním bytem," nastínil  Jan Freiberg 
s tím, že zájemci dostanou mp3 přehrávač s umělcovým komentářem.