VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsem silná, ale doma pak brečím, říká Daniela Bambasová

České Budějovice - Herečka Jihočeského divadla, která slaví 11. listopadu 60. narozeniny, o velkých rolích, své nemoci i o lásce k moři.

11.11.2014
SDÍLEJ:

Herečka Daniela Bambasová, která působí od roku 1982 v Jihočeském divadle, slaví 11. 11. 2014 šedesáté narozeniny. Ma snímku se svýmmi anděly, jak říká cenám Jihočeská Thálie, jichž má doma devět.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Byt na nábřeží Malše má plný květin. Zapálí svícen se šesti svíčkami, sedmou v solném svícnu a začne vyprávět. Energicky, jako by nemoc krve, se kterou se trápí 15 let, neexistovala. „Se svým zdravím jsem smířená, beru to osudově. Pro mě je naděje, když se to nezhoršuje,“ říká Daniela Bambasová, herečka Jihočeského divadla, držitelka devíti Jihočeských Thálii, která v úterý 11. listopadu slaví 60. narozeniny.

Začátky v Jihočeském divadle
Nebyly jednoduché, protože jsem přišla z prostředí, kde jsem byla milovaná. Všichni tam drželi při sobě, zatímco v Budějovicích existovala selektivnost, na kterou jsem si nemohla zvyknout. Třeba se nesedělo s techniky u jednoho stolu, což pro mě byl šok, protože v Hradišti jsme žili pohromadě. Pak tady byly skupinky kolem režisérů, což jsem odmítala a bylo mi to vytýkáno, ale naštěstí si mě obsazovali i přesto, že jsem porušovala jejich zvyklosti, že ten patří k Fridrichovi a ten k Taberyové. Přišli jsme, hned jsme dostali velké role, což neudělalo dobrou krev. Dokonce po roce nás řešili na schůzi, že jsme nezapadli, což Milan Fridrich smetl ze stolu, že je důležité, jak hrajeme. Budějovické divadlo na mě bylo hrozně studené. Ale měla jsem tady sestru, pak se přistěhovala maminka. Trvalo, než jsem zapadla. Ne, že bych trpěla, ale deset let jsem říkala: u nás v Hradišti. Doteď Slováckému divadlu moc fandím. Asi jsou tam dobré vibrace.

Role s velkým R
Přelomové byly ty, které souvisely se situací, ve které jsem byla, nebo se dotkly tématu, které jsem v sobě řešila. Mezi ně patří Isadora Duncan, Matka v Krvavé svatbě nebo Ráchel ze Slaměné židle.

Zkuste pro nepamětníky říci, čím byla Isadora Duncan, za kterou jste získala nominaci na Thálii, výjimečná.
Tyto postavy spojovala vnitřní síla, hrdost a vůle nevzdávat se. To mi na nich bylo moc sympatické, i přesto, že jsem hledala i jejich slabiny, a těch měly! To byla Klytaimnéstra v Ifigenii, Matka. Isadora byla navíc z divadelního prostředí, šlo o to, jak je propojený svět financí a umění, jak se někdy musela ponížit, aby dostala peníze. Ale vždy z toho vycházela jako vítěz, s čistým štítem. Tyto postavy mají čistou duši, přestože projdou bahnem, to na nich mám ráda. Vždy mi říkali, že jsem silná žena, která všechno vydrží. Říkala jsem své názory, přestože jsem se potom doma klepala, protože nemám ráda konfliktní situace.

Herečka Daniela Bambasová, která působí od roku 1982 v Jihočeském divadle, slaví 11. 11. 2014 šedesáté narozeniny.Jste ta silná bojovnice?
Pamatuju si, jak jsem odešla ze zkoušky Antigony panu Fridrichovi, kdy chtěl řešit můj rozvod po stranické linii, že když se chci rozvádět, rozvracím rodinu. I přesto, že jsem v divadle byla rok a Milan Fridrich byl kádr, jsem řekla: „Nejsme v Rusku na kolchozu. Nebudu s vámi řešit svůj osobní život: pokud mě nechcete jako herečku, odcházím." A práskla jsem dveřmi. Šla jsem kolem Malše, plakala, že jsem asi přišla o anagažmá. Nejsem silná, ale mám to tak, i když pak na sebe dám doma čtyři peřiny, je mi zle a vybrečím se. Možná to mě s některými postavami spojuje: nedat se, i když člověk není dravec. Svědomí mi nedá.

O smíření s nemocí
Se svým zdravím jsem smířená, jsem fatalista, beru to osudově. Nemoc nemohu sama příliš zhoršit nebo zlepšit. Naučila mě větší vyrovnanosti, pokoře a hlavně nic neplánovat, žít naplno přítomností. Zvyknete si na to jako na bolení hlavy. Spíš jde o to vyrovnat se s ní psychicky.

Moře
Moře je moje terapie, já bych se tam měla přestěhovat. Tam je mi nejlíp, nic mě nebolí. Když odsud odjedu v dezolátním stavu, u moře se všechno zlepší a jsem tam šťastná. Speciálně v Řecku. Možná je v tom něco z minulých životů: praděda byl chorvatský bán, vedl válku proti Maďarům, měl dokonce pomník na Slovensku a žil u moře. Moře mě uklidňuje, i když k němu mám velký respekt. Druhá nejlepší terapie.

VELKÝ ROZHOVOR přináší úterní Deník a jeho jihočeské mutace

Autor: Václav Koblenc

11.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dynamo České Budějovice - FC Hradec Králové.
30

Přímý souboj o post lídra se chvílemi měnil v exhibici

Energetici spolu s lesníky nají plno práce u spadlých drátů před Žďárem.
118

Bouřka odstřihla od elektřiny tisíce domácností

Malého Péťu režisér objevil při americkém fotbalu v Českém Krumlově

Český Krumlov/ROZHOVOR/ - Režisér filmu Václav Malhour, který před několika dny natáčel v Českém Krumlově další záběry do filmu Nabarvené ptáče, říká, že už je v Českém Krumlově pomalu jako doma.

Dačické náměstí rozezní údery kladiv do kovadlin

Dačice – Nejen se zkušenými mistry, ale také s mladými tovaryši černého řemesla se budou moci setkat návštěvníci Dačic, a to v rámci letošního ročníku Kovářských dnů, který začíná v pondělí.

OBRAZEM: Děbolín bavily divadelní hry

Jindřichův Hradec - Trojice divadelních vystoupení, trojice večerů. Děbolín má za sebou další divadelní festival.

Poslední den festivalu Do klobouku rozproudil náměstí

Jindřichův Hradec - Letošní ročník festivalu pouličního umění oživil centrum Hradce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení