Krása komorových kachlů pochází z budovy muzea

Budovy, jejíž nejstarší historie sahá až do závěru 16. století a souvisí s výrazným rozvojem školství v našem městě.

Samotný objekt je od položení základního kamene dne 4. července 1595 spojován se vznikem jindřichohradeckého jezuitského gymnázia. O jeho existenci se zasadil tehdejší majitel zdejšího panství Adam II. z Hradce se svojí ženou Kateřinou z Monfortu, a to podpisem zakládací listiny 20. ledna 1594. Následující osudy školy byly zajímavé, a to nejen z pohledu stavebních úprav objektu, ale také výčtem několika významných studentů této „Alma mater“. Dotkly se jí však i časy chmurné. Za výrazný negativní zásah do chodu této budovy je nutné považovat především dva okamžiky. Prvním z nich bylo zrušení jezuitského řádu a s tím i gymnázia v J. Hradci, kdy vyučování bylo ukončeno k 1. říjnu 1778. Druhým byl ničivý požár města 19. května 1801. Když jezuitům byly odejmuty objekty semináře i koleje, z gymnázia se následně stala hlavní škola pro tehdy táborský kraj. Tím zde byla výuka zachována. Zato plameny požáru na počátku 19. století natolik vážně poškodily budovu, že posléze bylo nutné sáhnout k jejím nezbytným stavebním úpravám. K dalšímu významnému mezníku v historii tohoto objektu pak jistě patří rok 1927, kdy zde z rozhodnutí vedení města Jindřichův Hradec vzniká Městské muzeum.

I když se za uplynulá desetiletí dotkly této významné památky nejrůznější stavební úpravy, bezesporu k nejrozsáhlejším za několik uplynulých desetiletí zde dochází od loňského roku. V souvislosti s tím jsme uskutečnili zjišťovací archeologický výzkum v kapli sv. Víta a provedli průzkum technického zázemí bývalého jezuitského gymnázia – rozsáhlého zahloubeného kamenného záchodku vyspádovaného směrem k řece Nežárce. Tyto archeologické aktivity proběhly během loňského roku. Přesto zde zajímavé doklady doby nacházíme i v roce letošním.

K těm prozatím nejzajímavějším došlo na počátku února, kdy zde dělníci stavební firmy Stavcent a.s. našli pod podlahou jedné z místností I. patra v zásypu klenebních oblouků dvacet fragmentů komorových, zeleně glazovaných reliéfních kachlů. Jde vlastně o zlomky ze čtyř kachlů, které s největší pravděpodobností pocházejí z jedněch kamen. Na dvou byl hlavním motivem plasticky vyvedený český dvouocasý lev, na dalších, římsových, pak rostliny. Především rozměry kachlů s motivem českého lva byly skutečně úctyhodné. Jejich čelní reliéfní plocha totiž měla rozměry 35 x 35 cm!

Časové zařazení těchto historických artefaktů je poměrně složité. Na základě analýzy barvy glazury, propracovaností reliéfů i použití materiálu je datujeme do 17. století, lze však předpokládat, že pocházejí z období mladšího. Jednalo se nejspíše o bývalá kachlová kamna, která byla v této místnosti semináře funkční až do doby rozsáhlého požáru města 19. května 1801. Po výrazném poškození budovy a během její následné opravy byla kamna rozebrána. Jaký byl jejich další osud, nevíme. Jisté však je, že se zlomky rozbitých kachlů dostaly do násypů pod novými prkennými podlahami v místnosti. Tím se proto uchovaly do dnešních dnů. Jejich následná odborná analýza však může přinést řadu dalších zajímavých poznatků, které by měly napomoci k přesnější dataci těchto předmětů.

Dlouhodobým cílem našeho muzea je představovat veřejnosti pestrobarevnou škálu svých nejzajímavějších sbírkových exponátů. Také z tohoto důvodu budou popisované fragmenty kachlů součástí archeologické výstavy „Z krypty až na dno Světa“, jejíž vernisáž se uskuteční v konferenčním sále Muzea Jindřichohradecka 19. května 2011. A že jde o památné datum, již víte. V ten den uplyne přesně 210 let od ničivého požáru v Jindřichově Hradci, který byl nejrozsáhlejším v dějinách existence našeho města nad Vajgarem.

VLADISLAV BURIAN
archeolog Muzea Jindřichohradecka