VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na jednom pódiu hrál s Petrem Jandou

Dačice/ROZHOVOR/ – Štafetu předal tento týden ředitel Městského kulturního střediska v Dačicích Oldřich Svoboda učiteli v Základní umělecké škole v Dačicích Josefu Mocharovi.

27.4.2010
SDÍLEJ:

Jisef Mochar. Foto: archiv rodiny

Založil kapelu Naše bábí, s tou si zahrál také s Olympicem a Tublatankou.

Můžeš čtenářům říct, jak jsi se dostal k muzice jako takové vůbec, proč jsi založil kapelu a v jakých formacích jsi hrál?
Už jako malého mě rodiče vedli k hudbě. V první třídě jsem nastoupil do dačické Lidové školy umění, nejdříve do přípravky a pak na klavír. Po čase jsem přestoupil na zobcovou flétnu a trubku, která se stala mým hlavním nástrojem. Nejdříve u učitele Zadražila, pak učitele Bartošíka, až jsem nakonec skončil u ředitele Milana Kubka. Poslední jmenovaný ve mně zanechal spoustu užitečného, co se hudby týká. V dětském dechovém orchestru jsem prošel sekcí doprovodných trubek, křídlovek a obligátních trubek. Potkal jsem kamarády a spoluhráče, se kterými bych se jinak nesetkal. Přibral jsem si jako druhý nástroj ještě hru na bicí. Jelikož se v dechovém orchestru hrály skladby převážně pochodové, založil jsem ve čtrnácti letech kapelu s názvem Malá dechovka. Hráli jsme skladby většinou od Moravanky, měli jsme i pár vystoupení.

Ve 4. ročníku Střední průmyslové školy v Pelhřimově jsem se dostal na zkoušku školní kapely a tam si poprvé zahrál na elektrickou kytaru. Bylo to něco nového a já tomu propadl. Jelikož jsem žádnou nevlastnil, poprosil jsem o vánočních prázdninách roku 1989 ředitele Milana Kubka, jestli náhodou nemá nějakou v hudebce na půjčení. On měl tenkrát kapelu Praga 75 a chyběl jim kytarista. Navrhl mi, abych tam hrál, a že mě bude učit. O prázdninách jsem se naučil akordy a začátkem ledna jsem už hrál na plesech.

V této kapele jsem setrval do roku 1993 a pak přišla Naše bábí. Chtěl jsem se stát rockovým kytaristou, hrát vlastní skladby a dokázat něco víc, než jen s plesovou kapelou.

Začalo nádherné období plné tanečních zábav. Hráli jsme také s kapelou Olympic a Tublatanka. U první zmiňované se mi splnil životní sen. Petr Janda byl pro mě vzor a já s ním hrál na jednom pódiu! Také jsme navštívili nahrávací studio a nahráli CD s názvem Bigbítová romance. Podílel jsem se jako autor hudby i textů.

Oldřich Svoboda se ptal Josefa Mochara.

Nemohu pokračovat jinou otázkou, než proč jsi skončil s hraním v kapele Naše bábí a s hraním na veřejnosti?
Po krásných deseti letech vystupování na zábavách v letech 1995 až 2005 začalo chodit na zábavy stále míň a míň lidí. Už jsem nedokázal jako kapelník zařídit svým muzikantům honorář za kvalitní výkon a byl jsem unavený starostmi o kapelu. Pro pořadatele jsme byli moc drazí a viděli v nás jen namyšlené muzikanty a vymahače honorářů. Kapelu Naše bábí jsem rozpustil a přestal aktivně hrát.

Učíš na kytaru, máte krásnou, moderní školu, v poslední době jste pořídili slušnou aparaturu. Jsi spokojený ve své profesi?
Ano, od roku 1992 učím v Základní umělecké škole v Dačicích na plný úvazek hru na kytaru. Vyučuji individuálně 25 žáků, mám ještě jeden kytarový soubor a dva taneční orchestry, do kterých dochází přes 20 žáků. Práce je to velmi zajímavá.

Za vše vděčím panu řediteli Milanovi Kubkovi, který mi nabídl práci v základní umělecké škole a podporoval mě. Letos mu bude 60 let a já mu tímto moc a moc gratuluji.

Neučíš jen klasickou kytaru, ale vedeš i dva školní taneční orchestry. Jak se ti s mladými hudebníky pracuje?
Rád pracuji s dětmi a mládeží – a rád jim předávám své zkušenosti o muzice. Od určitého věku je ale nechávám jít svojí vlastní cestou a sleduji, jak zápasí v dalším životě s hudbou, jak si poradí ve své kapele s problémy a jak se dál hudebně vzdělávají. Těší mě jejich úspěchy a dál je podporuji, pokud mají zájem. Letos vystupují dvě kapely mých žáků na prestižní akci Dačické cukrování 2010. Mám radost, že účinkují v hlavním večerním programu.

Můžeš porovnat mladé muzikanty s tou naší „starší“ generací, v čem jsou lepší nebo naopak horší?
Dnešní děti jsou, až na pár výjimek, líné. Pokud jim vše nepodstrčíte pod nos, sami nic neudělají. Sednout k počítači, to je baví, ale naučit se něčemu novému, to je obtěžuje. Starší generace muzikantů ví, že nic není zadarmo, váží si svých spoluhráčů a těch, co něco umí.

Jakou otázku sis přál dostat a já ji nepoložil?

Kdy už konečně bude v Dačicích moderní kulturní sál?

Učitel Základní umělecké školy v Dačicích Josef Mochar předá pomyslný štafetový kolík příští týden učiteli Střední školy technické a obchodní v Dačicích Jaroslavu Čajkovi.

Autor: Renata Pávková, Mgr.

27.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Prezident republiky Miloš Zeman zahájil ve čtvrtek výstavu Země živitelka.

Země živitelka začala. Potrvá do úterý.

Ford Fiesta.
AUTOMIX.CZ
14

Dá se koupit spolehlivé auto za 50 tisíc? Tyto vozy mohou být výhrou

Blíží se setkání letců. Ve čtvrtek si lidé připomenou bitvu

Jindřichohradecko – Strmilov, Člunek a Číměř můžete navštívit ve čtvrtek v podvečer.

V Dačicích vyhlásili nové grantové programy

Dačice – V Dačicích bude možné žádat o dotace do nových grantových programů v sociální oblasti, a to pro roky 2018 a 2019.

Kam ve čtvrtek za kulturou na Hradecku?

Jindřichohradecko - Užít si můžete poslední Kovářský den v Dačicích nebo třeba večerní prohlídku kostela v Chlumu u Třeboně.

Bratři Michálkovi kralovali ve Vlkovské pískovně

Veselí nad Lužnicí – Tradiční „Veselské hodinovky“ v dálkovém plavání, jejíž 17. ročník se uskutečnil ve Vlkovské pískovně ve Veselí nad Lužnicí, se zúčastnilo 192 závodníků z 36 tuzemských oddílů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení