Proč jste si vybrali právě Slavonice?
Zdeněk: Chtěli jsme natáčet ve východočeském Kopidlně u Jičína, kde se mé dětství odehrálo, ale to městečko se změnilo. Naštěstí jsme narazili na Slavonice, kde nám navíc všichni vycházeli vstříc.

Jan: Hledali jsme po celé České republice místo, kde bychom mohli natáčet záběry, jako že se to odehrává v roce 1944, s minimálními úpravami. A tím, že Slavonice jsou městská památková rezervace, tady naštěstí nedošlo k takovým těm současným zvěrstvům, jako jsou plastová okna a satelity na střechách. Tady, kam se podíváte, po odstranění cedulí z obchodů můžete točit válku.

Dříve jste mívali pracovní spory, ale jste velmi úspěšná dvojice. Je rodinná spolupráce výhoda, nebo nevýhoda?
Zdeněk: Spory jsou součást tvorby. Kdyby každý otec se synem se měli tak rádi jako my dva, bylo by to krásný.

V Polné na Šumavě se natáčel film Jerzyho Kosińského - Nabarvené ptáče.
Každý z nás se může stát nabarveným ptáčetem, říká režisér Václav

Dozvěděl jste se nějakou novinku o vaší rodině během psaní knihy?
Zdeněk: V tom příběhu je rehabilitován můj strýc, se kterým jsme nesměli mluvit. Při přípravě scénáře jsem zjistil, že ono se mu sice říkalo Vlk, protože škrtil mou babičku, ale bylo to trošku jinak.

Máte pocit, že je Vám Alois Grec, který hraje Edu neboli vás jako chlapce, podobný?
Zdeněk: Myslím, že jo. On je křehký, vidíte mu na očích, že by mu ublížilo jakékoliv nešetrné zacházení, a takový jsem byl i já. Čili to byla trefa, že Honza vybral právě tohoto talentovaného chlapce.

Jak jste ho hledali?
Jan: Trvalo asi tři měsíce, než jsme ho našli. Přišlo asi 400 dětí.

Zdeněk: Honza mě už postavil před tři vybrané a shodli jsme se, že tenhle Lojzík Grec je nejlepší.

Přemysl Otakar II.
Slavnosti se zúčastní i Přemysl Otakar II.

Obsadíte ho znovu?
Jan: Já myslím, že on nechce hrát, on chce hlavně dělat atletiku, což je výborný, protože se nesnažil zalíbit, ale byl svůj, což tomu filmu sluší.

Mluvili jste o tom, že už to bude vaše poslední spolupráce. Přece jen, nenajde se nějaký další příběh, který byste zfilmovali?
Zdeněk: Myslím si, že to asi je – a všimněte si, říkám asi – naše poslední spolupráce. Kdybych chtěl ještě ně co naspat z vlastní zkušenosti, už není nic, co bych rád zfilmoval. Ale život třeba něco přinese a když mi Pánbu dá zdraví, není důvod, proč bych mu něco nenabídl. Ale kdo ví, jestli ten věk nezpůsobí, že už to bude dementní, ale Honza je tak upřímný, že mi to řekne. (Smích)