V jednom rohu zahrady stojí velký bílý partystan, z větví stromu visí sklínky se svíčkami. Baběletní idylu dvora Vitmanov 
u Staré Hlíny na Třeboňsku ovšem ruší několik věcí: kolem domu pobíhá chlapík s vysílačkou a do toho se kolem páteční 18. hodiny ozve: Kamera jede, Akce! 76 -1 poprvé!

Mezi rybníky natáčí režisér Jan Hřebejk komorní drama Líbánky, jehož děj se odvine během dvoudenního svatebního veselí. Aňa Geislerová, která zrovna točí záběr, 
v němž schází ze dřevěných schodů, má roli nevěsty. 
A právě den, při kterém řekla Ano, přinese situaci, jež může manželství výrazně ovlivnit.

„Na hostinu přijde host a nikdo neví, kde se vzal. Drama spočívá v tom, že odkrýváme, proč přišel," říká režisér, který si na monitoru prohlíží scénu, v níž nevěsta hosta zaznamená. „Von je tady, takovej ten kluk, co nás fotil před kostelem, ty ho znáš?" ptá se Geislerová svého filmového manžela Stanislava Majera.

Líbánky uzavřou trilogii, kam patří ještě Kawasakiho růže a Nevinnost. Společné mají tajemství, jež po letech zasáhne do života postav.  „Hrdiny dostihne jejich minulost, kterou buď vytěsnili nebo by byli rádi, kdyby se na ni zapomnělo. Líbánky budou spíš osobní drama, i když má společenský přesah," podotýká Jan Hřebejk.

Viděli plavat srny

Jeho stejně jako většinu členů štábu okouzlilo místo, kde se natáčí. Objevil ho architekt  Jan Kadlec. „Je hezké a malebné, měnili jsme jen interiér. Hledali jsme široké prostranství, kde se třeba ztratí malé dítě, ale naštěstí se zjistí, že si šlo jen fotit volavky. Jsme uhranutí, viděli jsme plavat srny," září nadšením koproducent Tomáš Rotnagl.

Jižní Čechy se v Líbánkách odrazí několikrát. Film dozdobí letecké pohledy na třeboňské rybníky, k svatebnímu veselí vyhrávala budějovická Dudlajda a v komparsu se objeví řada místních.

Zatímco koproducent líčí, že těhotenské bříško Geislerové vzniklo jen jako rekvizita pro film, z monitoru zní: Stopli jsme. Takhle to vezmeme? Haló! Můžeme? Tak tiše všude! Hřebejk si pak plánuje podvečerní scénu. „Mají tady docela hezké petrolejky, ale nepřežeňte to do nějakého úplného kýče," udílí pokyny.

S Geislerovou natáčí již počtvrté, přičemž  dva České lvy si herečka odnesla právě za role, jež jí do Krásky v nesnázích a Nevinnosti napsal scénárista Petr Jarchovský. Ten je podepsán i pod Líbánkami. „Aňu považuji za herečku, která postavu dotvoří a drží, což není žádná samozřejmost u náročných scén, jaké scénáře Petra Jarchovského předepisují," chválil ji Hřebejk.

Hodně se improvizuje

Pro Geislerovou je zase důležité, že s režisérem řadu záhybů role spontánně vymýšlí přímo na 'place', hodně se improvizuje. A Hřebejk ji dokáže stále překvapit.

„Honza je jeden z největších pankáčů vůbec, co jsem kdy zažila – filmy a způsob, jak je spolu děláme, považuji za jeden z nejsilnějších zážitků 
z tvorby. A protože spolu netrávíme veškerý volný čas, máme si pořád co nabídnout, tedy doufám," popsala Aňa Geislerová.

Ta se zčásti vrací na známá místa, protože v jižních Čechách natáčela před 18 lety Jízdu. Vzpomínky na ni má prý spíše nepublikovatelné. „Bylo to výjimečné a nádherné, 20 lidí ve štábu, jezdili jsme v pěti autech, točili, kde se nám líbilo, byl to film – nefilm, kdy máte pocit, že to netočíte, ale žijete," usmívala se.

Její filmovou sestru Renatu ztvární další známá tvář. Publikum si ji pamatuje určitě jako Jindřišku z Pelíšků. Kristýna Fuitová má v Líbánkách dvě děti a obtížného manžela, se kterým prochází krizí. „Takovou energickou babu hraju," směje se herečka, jíž náročná scéna čeká tento týden – noční rozhovor se sestrou, kdy se jí svěří se svým manželským trápením.

Na jih s sebou vzala i malou dceru Rozárku. A před komáry ji neuchránila. „Byla poštípaná šíleně. Je fajn, že ji večer aspoň chviličku vidím, ale trošku méně se soustředím na práci. Je trochu rušivý element, ve dvou letech nedokáže pochopit, že musí být ticho," vysvětlila Fuitová.

Stejně jako ostatní velebí prostředí bývalé schwarzenberské hájovny, kde se točí. Jihočesko se ostatně promítá filmařům i do stravování. „Pořád jíme ryby," přiznal s úsměvem režisér.