Byla to nostalgie. Nikoli ale z rodu těch, kdy hasnoucí hvězda objede sály, by bankovní konto narostlo, a umělecký 'výklek' pamětníci odpustí. V českobudějovickém Metropolu, kde se 14. listopadu vzpomínalo na 45 let od vzniku Minnesengrů, bylo silně nostalgično, ale hrálo se naplno. 
A kdyby se volila královna koncertu, publikum by korunovalo Lídu Pouzarovou.

Písní Čekej malá Gréto zahajoval Žalman a jeho spol. Logicky, protože on večer z velké části připravil. „Jsem velmi šťastný, že se koncert uskutečnil, plánovali jsme ho s Andělem už před pár lety. Je to 45 let, co jsme se na chatě na Stropnici dali dohromady,“ připomněl Žalman, který vzápětí poprvé dojal sál při Dej mi tón, slavné minnesengří  verzi Kristoferssonova Why me Lord.

Moderátor Pepa Štross, který především recitoval a vyprávěl lechtivé vtípky, překlenul problém s prasklou strunou a diváci se dozvěděli, že první zásadní písní, kterou Žalman pro Minnesengry napsal, byla Ho, Ho Watanay. Zpěvačka Michaela Hálková skvěle trefila náladu balady Padly vody, do večera zapadl i Nápis na štítu domu, inspirovaný v jedné vesnici na Blaťácku.

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku Žalman.Pak přišel Vojta Zícha (z poslední sestavy Minnesengrů), 
s ním banjo, dobro, bluegrass, Irsko a kapela Druhá míza. Instrumentálka Trhanec patří 
k jeho chloubám, stejně jako Jedenkrát.

Pět písní zazpívaly Pavlína Jíšová a její dcera Adéla Jonášová. Té sedlo sólo v Žábě: má živel v těle i hlase, jako maminka zamlada. Poslední byla Já, písnička, podle níž se jmenují zpěvníky, byť, jak ironicky podotkla Jíšová, v žádném 
z nich tato píseň není.

Poté se křtilo. Šampaňským Žalman polil dvojalbum Minnesengři 45 ke 45…, knihu To byli Minnesengři 1968 – 1990, kterou napsala Hanka Hosnedlová, a Bílé místo, léta očekávanou desku nahrávek se zpěvačkou Pavlínou Braunovou, která na stopu ze Strakonic do Českých Budějovic 6. srpna 1988 záhadně zmizela.

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku Pavlína Jíšová a její dcera Adéla Jonášová.K přestávce dovedli koncert Nezmaři. Třikrát zminnesengřili: nejdřív při písni  Hej, člověče boží, k níž složil hudbu Pavel Anděl Pokorný, který předloni v září zahynul při 
autonehodě. Z repertoáru Minnesengrů vybrali Slunný den 
a  Spoustu divnejch přání, která se zpívala v hodějovické hospodě. V Ráno bylo stejný se přidal Žalman a s ním většina  pětisethlavého publika.

Hlediště budiž zmíněno samostatně. Sedělo v něm hodně pamětníků a těch, kteří dnes již na koncerty nechodí. Do velké míry právě oni dali večeru jedinečně dojemný rozměr. 
I ten uvaděč v saku, který bušil do gongu, aby ukončil pauzu, jako by vypadl z minula.

Do druhé části vtáhla posluchače parta kolem Jiřího Smrže, dalšího bývalého Minnesengra. Ten s sebou přivedl hned tři minnezpěvačky. Monika Vodičková zazářila v songu Mladý pán v klobouku, ovšem jeden z vrcholů přinesly společně s Lenkou Jakschovou a Lenkou Halamovou: Otevři deštník nad mým srdcem. Jedno z nejpůsobivějších vyznání českého folku, které Jiří Smrž napsal pro Pavlínu Braunovou. Sám způsobil známý pocit v zádech písní pro Anděla: počkej na mě/ chci ti ještě zítra ráno/ něco říct. „Když odejde kamarád, je to přerušený rozhovor.“

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku zpěvačky Lída Pouzarová a Jana Vejvarová (zleva).

Blížilo se finále. Žalman, Jana Vejvarová a Lída Pouzarová. Sbor publika při Kdyby tady byla taková panenka, dvojhlas zpěvaček v Krajino, Krajino a pak Venkovanka, kterou proslavila Lída Pouzarová: sametový hlas bez manýr, ohromně muzikální projev 
a největší aplaus sólistovi za celý večer. „Byla to krásná tři léta a splnění mého snu,“ řekla při vzpomínce. „Na konkursu nás zaujala svou bezprostředností, laskavostí a byla naše,“ shrnul její přijetí do kapely Žalman. Velmi příjemně se ale poslouchala i Jana Vejvarová, třeba při české verzi Bright Eyes od Arta Garfunkela.

Svižný závěr zařídili Žalman a spol. Rána v trávě a divácké dlaně do rytmu, temperamentní Michaela Hálková v Za ruku mě vem. A po Tymiánu tleskal 
i Žalmanův manažer. Společné loučení načala Všech vandráků múza, a když na forbíně všichni zazpívali Nezacházej slunce (které se zpívá i v Rusku), vstávalo se ve 22.40 díky síle okamžiku ze židlí.

Téměř čtyřhodinová pocta Minnesengrům, kterou v Metropolu luxusně nazvučili Petr Michal a Karel Dřínek, se zapíše do dějin folku. A to i proto, že se při ní sešli všichni důležití jihočeští folkaři, z nichž někteří o sobě navzájem ještě před pár lety říkali, že si spolu na jedno pódium už nestoupnou… Minnesengr je ten, kdo zpívá 
o lásce.  Nomen omen?