Kdy jste se rozhodli obnovit tradici divadelních ochotníků v Suchdole nad Lužnicí a co vás k tomu vedlo?
Nešlo ani tak o obnovení tradice, jako spíše se trhnout od stereotypu a vedení bývalého souboru J. K. Tyla, kde došlo ke generačním neshodám po odehraném představení Předštědrovečerní noc v roce 2005. Někdo ve „starém“ souboru zůstal a někdo odešel.

A my, co jsme odešli, jsme založili nový soubor „SUchdolské Divadlo“ se zkratkou SUD a zaregistrovali se pod TJ Sokol v Suchdole a zkusili tak navázat na tradici divadla před rokem 1989, kdy byl tehdejší městys reprezentován hlavně souborem Lužničan. Do začátku prázdnin v témže roce jsme odehráli premiéru pohádky Vodník Mařenka, která má dodnes za sebou celkem 20 uvedení v letech 2005, 2006, 2008 a 2009. A na podzim jsme začali s nácvikem situační konverzační komedie Nezlobte babičku, ke které byl přizván dlouholetý suchdolský divadelník a režisér Petr Toufar, který zůstal s námi v dobrém i ve zlém do dnešních dnů. Ze souboru se postupně stalo tradiční sousedské divadlo, které je pamatováno hlavně pamětníky před nástupem televize, kdy objíždíme městečka, města, vesnice i památky a snažíme se kulturně oživit sebe a diváky v sálech či improvizovaných hledištích. Největšího ohlasu se nám dostalo asi v letech 2007 - 2008 s komedií Pamfilo a spol. S tou jsme si zpříjemnili léto cestováním po hradech a zámcích, jako je například Cuknštejn, Roštejn, Dačice, Třeboň, Nové Hrady a Červená Lhota.

Loni jsme pak nastudovali pohádku Jak to bylo s Růženkou a komorní drama Pěnkava s Loutnou, které měly premiéru při loňském 2. ročníku námi pořádaného festivalu Suchdolské divadelní večery. Hlavně pak s pohádkou se nám v letošním roce dostalo snad největších ocenění, kdy jsme jako jediný jihočeský soubor byli v březnu doporučeni z Pohádkového víkendu v Českém Krumlově k účasti na celostátní pohádkové přehlídce Popelka Rakovník a o měsíc později získali další doporučení z Trhových Svinů na celostátní postupovou přehlídku do Vysokého nad Jizerou. A navíc nám byla udělena cena za hudební složku a úpravu textu, cena za inscenaci a udělena i dvě čestná uznání za herecké výkony mně a Davidu Dvořákovi.

Kolik členů a nastudovaných představení váš současný soubor má?
Dnes má soubor kolem 25 členů. Většinu tvoří hlavně studenti a žáci, nejmladšímu je 12 let, ale i nějaký ten otřelý pardál musí herce držet zkrátka, jinak by to ani nešlo. Nejstarším čestným členem je Miroslav Heřmánek, který letos oslaví 94. narozeniny, ale nejstaršímu aktivnímu činovníkovi letos bylo 66 let.

Celkem jsme tedy odehráli dvě pohádky, dvě komedie, jedno drama, ale máme za sebou i letošní pátý divadelní ples a loňskou zkušenost už ze šestého ročníku tradičních adventních pořadů. Vedle toho jsme v minulosti spolupracovali i se suchdolskou knihovnou na organizaci Dětského dne či Noci s Andersenem, ale také jsme uspořádali osm zájezdů do profesionálních pražských a brněnských scén ve spolupráci s Gymnáziem v Třeboni.

Máme také podíl na založení a organizaci loňského a předloňského ročníku Přehlídky ochotnických souborů v Třeboni, která se však letos kvůli nedostatku finanční podpory neuskuteční.

Pořádáte již tradiční festival ochotnických divadelních souborů, mohl byste ho přiblížit?
Festival je mé dítě a dítě souboru. Chtěli jsme si zkusit zorganizovat nějakou svou vlastní kulturní akci – přehlídku, či minifestival. Přivedly nás k tomu zkušenosti z navštívených přehlídek, Bechyňské perlení, Dačické kejklování či Jiráskův Hronov, a obrovské množství přátel – herců ze souborů z celé republiky, se kterými se na přehlídkách setkáváme rok co rok, mluvíme o společných problémech českého amatérského divadla. Rozhodl jsem se nabídnout přátelům a kvalitním souborům možnost prezentace, neboť je známé i dnes, že mnohdy amatérské divadlo je kvalitnější a zábavnější než divadlo profesionální. A ejhle, je tu rok 2010 a s ním 3. ročník a už ze zkušenosti víme, že přiláká diváky ze všech koutů republiky.

Zatímco na prvním ročníku bylo uvedeno osm představení sedmi souborů, loni to bylo už 15 představení 12 souborů. Během dvou ročníků se v Suchdole představily soubory z Plzně, Brna, Prahy, Kladna, Českého Krumlova, Tábora, Benešova u Prahy, ze zlínského Slavičína, Mladé Boleslavi, ale i z Českých Budějovic. Letos zas přijedou soubory až z dalekého Havířova, či Olomouce.

Stala se vašemu souboru při představení nebo přípravách nějaká kuriózní příhoda?
Kuriózní příhody se dějí snad dnes a denně. Například když jsme hráli představení Pamfilo a spol. na tvrzi Cuknštejn, kde se hrálo bez kulis jen v prostředí tvrze, herec v patře zjistí, že má být dole a za minutu vycházet s kolegou na jeviště, který už napjatě čeká na parťáka. Inu improvizace v tu chvíli potřebná, ale kdo by tušil, že herečky na place budou natolik překvapené plazícím se hercem po kamenném zábradlí, že raději vezmou nohy na ramena. Tak a co teď ? Zůstat na jevišti sám a střihnout si monolog opilého kumpána, či vzít nohy na ramena také. Druhá možnost je ta správná.

Kdo vám zajišťuje kostýmy a kulisy?
Většinou to stejně dopadne tak, že otevřeme garážová vrata našeho fundusu a vybíráme nejpřijatelnější variantu z obrovského množství šatů a kostýmů, které se podařilo nám, ale i hereckým předkům, nashromáždit. Sem tam je ale přeci jenom potřeba něco ušít, a tak nezbývá, než oprášit šicí stroje našich hereček a pustit se do práce.

Nejvíce se však snažíme o tvorbu variabilní scény, kdy musíme dbát na to, aby byla co nejjednodušší na stavbu a hlavně převoz, kdy objíždíme celý kraj a půlku republiky. A tak si tedy scénu tvoříme sami z nových materiálů a historické kulisy necháváme opřené o zdi a napospas zubu času.

Jaká další představení připravujete?
V současnosti nacvičujeme na premiéru „fekální“ komedie Postel pro anděla v režii Petra Toufara, která se uskuteční v sobotu 24. července v rámci festivalu Suchdolské divadelní večery.

Na programu však máme i další cestování s pohádkou Jak to bylo s Růženkou. Například tuto sobotu ji odehrajeme od 17 hodin v Kulturním centru – kině v Suchdole nad Lužnicí v rámci Předzvěsti festivalu.

Můžete nás však také vidět 7. července s pohádkou v divadelním parku Divadla O. Nedbala v Táboře, či 13. července na malém nádvoří zámku v Třeboni.