VYBERTE SI REGION

Pro herečku byly hodiny dějepisu utrpením

Jindřichův Hradec/ROZHOVOR/ – Deník pro vás připravil rozhovor s Jarmilou Vlčkovou, známou především z „primáckého“ seriálu Rodinná pouta, kde ztvárnila postavu Jarmily Pokorné – Krejzové.

5.5.2010
SDÍLEJ:

RODINNÁ POUTA I DIVADLO U STARÉ HEREČKY. Jarmila Vlčková spolu s loutkami ze své pohádky O Popelce. Foto: archiv Jarmily Vlčkové

Jarmila také vlastní divadlo pro děti v Hradci Králové s názvem U Staré herečky a její náplní práce jsou pohádky pro děti.

Jaký je váš vztah k Jindřichovu Hradci?
Velice vřelý, strávila jsem tady dva nejkrásnější a zároveň nejstrašnější roky života. Místní gymnázium, tenkrát ještě vlastně Střední všeobecně vzdělávací školu Vítězslava Nováka, jsem také navštěvovala dva roky.

Jak jste se do Hradce vůbec dostala?
Přistěhovali jsme se sem, táta byl voják, takže jsme se museli opět uzpůsobit.

Opět?
Ano, stěhovali jsme se několikrát. Díky tomu jsem byla už takový ten ostřílený žák. I když později jsem se dozvěděla, že jsem mým spolužákům přišla vykulená. A jsem moc ráda, že se mě ujala spolužačka a stále má kamarádka Milena Machová. Dokonce jsem v Hradci šla do tanečních, a nikoho jsem neznala.

Jaké bylo vaše studium?
Nikdy mi o známky moc nešlo, učení mě tak moc nebavilo. Měla jsem 290 zameškaných hodin, protože jsem byla často za školou. Utrpením pro mě totiž byly hlavně hodiny dějepisu, ne snad proto, že bych se nedokázala látku naučit, ale hlavním důvodem byl náš profesor. Jeho styl učení mě ničím nezaujal, a tak jeho hodiny pro mě byly zkrátka utrpení.

A jak tedy jeho hodiny probíhaly?
Ještě před zazvoněním byl ve třídě, jakmile zazvonilo, už bylo zapsáno v třídnici a začalo se zkoušet. Za deset minut vyzkoušel dva studenty, ti dostali ze zkoušení dvě známky. A na řadu přicházel jeho 35–ti minutový monotónní výklad. Samozřejmě jsem nemohla chybět jen na dějepis, aby to nebylo někomu nápadné.

Byl předmět, který jste naopak milovala?
Určitě. Milovala jsem češtinu a přírodopis – botaniku, zoologii. Dokonce jsem taky jeden čas uvažovala nad tím, že bych mohla krmit zvířata nebo být veterinářkou, když ne herečkou.

A jak to dopadlo po gymplu, tedy Střední všeobecně vzdělávací škole Vítězslava Nováka?
To jsem nastoupila do loutkového divadla Drak v Hradci Králové, kde jsem byla rok. Pak jsem se dostala na DAMU, protože mým snem bylo stát se herečkou. Už od 6. třídy jsem chodila do různých kroužků, recitovala jsem, tancovala a také udělala konkurz na manekýnu, ale to už se kvůli stěhování do Jindřichova Hradce neuskutečnilo.

Ale na DAMU jste prý patřila k nejlepším …
Ano, patřila jsem k nejlepším a získala jsem prospěchové stipendium. Předměty tam mi byly hodně blízké. I když červený diplom jsem kvůli Marx-leninismu nedostala.

Ve čtvrtém ročníku jste se opět vrátila do loutkového divadla Drak. Co se tam vlastně hrálo?
Hráli jsme pro děti a mládež. Hlavně tedy pohádky, a to jak klasické, tak podle světové literatury, tradic, ale také volnou tvorbu, což podporoval ředitel divadla Jan Dvořák.

V Draku jste působila dlouhých 20 let, musíte mít hodně vzpomínek . . .
To je jisté, my jsme hráli pohádky jak v Austrálii, tak Americe, v celé Evropě, byla to pro mě rodina a cítila jsem se tam bezpečně. Ale pak jsem se najednou ocitla na ulici, a tak mi nezbývalo než jít dělat servírku. Ta hospoda, kde jsem pracovala, byla blízko Klicperova divadla, a když do hospody chodil na oběd třeba režisér Karel Brožek, pomohl mi dostat se opět zpátky do divadla.

Účinkovala jste v Klicperově divadle, ale také v seriálu TV Prima Rodinná pouta. Jak jste se k roli právě v tomhle v seriálu dostala?
Díky konkurzu, prý jsem se jim typově hodila. Rodinná pouta byla v době, kdy jsem byla na volné noze. Pět let jsem sice hrála v Klicperově divadle, ale pak jsem najela na to, že jsem si založila vlastní divadlo U Staré herečky.

Jak byste tedy popsala natáčení Rodinných pout?
Byla to práce na dva roky, s tím, že já konkrétně jsem natáčela dva nebo tři dny v měsíci, hlavní postava, má seriálová dcera Eva, více. Za den se natočilo tak deset až jedenáct obrazů, protože se natáčely měsíční bloky. V ty dny se odvedla síla práce. Zároveň to byla má první a poslední role v seriálu. Předtím jsem také něco málo samozřejmě natočila, ale už si nepamatuji co. Byly to menší role, ale jak my herci říkáme, není malých rolí.

Vypadá to na pěkný shon. Měla jste šanci se třeba vůbec setkat s herci, kteří s vámi netočili?
Spolupráce byla bezva, ale nebyl čas na kamarádění, dokonce i o Kláře Jandové alias Evě Pokorné vím jen to, že měla jezevčíka. Každý měl své povinnosti, a tak jsme měli možnost setkat se s lidmi, se kterými jsme se na plac nedostali, pouze na občasných večírcích.

V Rodinných poutech jste ztvárnila Jarmilu Pokornou - Krejzovou. Máte něco společného spolu s její postavou?
Myslím, že je to normální ženská, takhle se chovají všechny na světě. Byla to vlastně starostlivá máma, která obrací v kapse každou korunu. Ale myslím si, že jsem jiná než paní Pokorná, hlavně tedy v tom, že se chovám jinak, nekupuji prošlé jogurty. (smích) Také na rozdíl od ní mám ráda zvířata, mám psa a kočku.

Preferujete tedy více divadlo než seriál?
Řeknu to takhle, když chcete být populární, a aby vás poznávali třeba lidi v Jindřichově Hradci, je dobré hrát v seriálu. Samozřejmě je to lepší i finančně, ale mně by divadlo stoprocentně chybělo.
V roce 1998 jste si sama založila již zmiňované divadlo U Staré herečky.

Když jste se rozhodla pro práci na volné noze, co tedy vaše divadlo nabízí?
Hlavní náplní jsou pohádky pro děti. Na repertoáru mám sedm pohádek. Úplně první byla O Šípkové Růžence, o rok později Popelka a roku 2000 jsem se účastnila s pohádkou O líné Liduně a třech přadlenách světové výstavy EXPO 2000 Hannover. Reprezentovala jsem tam s loutkami od pana Doležala východní Čechy.

V Ostravě na mezinárodním festivalu Spectaculo interese jsem získala cenu za autorský přínos, v polských Katowicích jsem pak vyhrála ocenění za nejlepší ženský výkon na mezinárodním festivalu Katowice dětem a následně pak jsem vyhrála hlavní cenu na festivalu divadla jednoho herce v polské Lodži. Mou čtvrtou pohádkou byl Tygr Bábovek, což je pohádka opravdu pro nejmenší děti, od třech let. Další je O statečné Hildě a pyšném Hakonovi , kterou napsala a režírovala Marta Ljubková, nebo Tuč a Ňak rovněž od Marty Ljubkové. „Radujme se, veselme se“ jsem si napsala sama, s muzikou mi pomohl a koledy upravil Petr Vyšohlíd a mým režijním dohledem byla Michaela Homolová.

Podle toho, jak pracujete s dětmi, máte k nim asi blízko…
Děti mám ráda, ale v podstatě se jim vyhýbám. Mám je v práci, celé dopoledne jsou školky plné dětí, a já když jim hraju, tak se je snažím „utáhnout na vařené nudli“. Pak když jsou ale v restauraci, tak z ní odcházím.

Kdo vám sjednává všechna vaše představení? To vše se snad nemůže dát ani zvládnout zařídit.
Představení mi sjednává agentura, hraju převážně ve východních Čechách, ty už znám hodně podrobně, dále pak ve středních Čechách a v Praze. A protože bez jižních Čech nemůžu žít, požádala jsem agenturu, aby mi zde sjednala alespoň týden, protože tady mám kde bydlet. Dále mám také vlastního výtvarníka, který mi pomáhá se scénou a loutkami, muzikanty a režisérku, která mě hlídá. Nikdy nepracuji vlastně sama.

Najde se při takové práci vůbec čas na odpočinek?
Já v podstatě odpočívám hodně, sice vstávám brzo ráno, ale mám volné celé odpoledne, večery a víkendy. Navíc, když mají děti prázdniny, mám i já volno, bohužel tedy neplacené.

Lucie Schmiedová

5.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Naboural ukradené auto a putoval k soudu

Jak jsou placeni zaměstnanci?

Češi berou neférově nízké platy, ukazuje srovnání s Evropou

Ptačí chřipka vystrkuje rohy i na Českovelenicku

České Velenice, Gmünd –V rakouském Gmündu byla nalezena mrtvá labuť. Tím pádem i ochranné pásmo by mělo zasahovat na Českovelenicko. 

Kraj má další ohnisko nákazy ptačí chřipkou

Jižní Čechy - Ve středu veterináři potvrdili ptačí chřipku na Soběslavsku. 

V Hradci začíná sloužit babybox nové generace

Jindřichův Hradec – Už od prosince roku 2008 funguje babybox v jindřichohradecké nemocnici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies