Je běžnou praxí, že symfonické orchestry vedle sledování vlastní umělecké linie z komerčních či jiných důvodů často propůjčují své služby i různým vedlejším projektům. Také v tomto smyslu lze chápat desku Landschaften s účastí Jihočeské komorní filharmonie pod vedením Ulricha Wedera, která na německý trh přináší žánrový mix skladeb zahrnující líbivý symfonický pop i starobylost imitační polyfonie na profesionální technické úrovni.

Album obsahuje šest kompozic skladatelů ze stáje německého vydavatelství Vogt & Fritz, jehož je jakýmsi samplerem. Tvůrci desky v průvodním textu nepředstírají kdovíjaký dramaturgický záměr: název Landschaften vychází z prostého faktu, že část skladeb pracuje s folklorními prvky různých zemí – konkrétně Skotska, Španělska, Čech a Moravy. Zvláštností nového CD je skutečnost, že všech šest kompozic bylo nahráno vůbec poprvé.

Z hlediska posluchačské vstřícnosti hraje úvodní Caledonian Concerto skotského autora Johna Gleneska Mortimera bezpochyby prim. Melodická a výraznějších dynamických bouří prostá skladba klasického třívětého formátu má svojí přehlednou strukturou s častými tematickými návraty velmi blízko k filmové hudbě. Zvláště téma pomalé střední věty, prodchnuté skotskou lidovou melodikou, si lze dost dobře představit jako kulisu hrdinských skutků rytíře Williama Wallace v hollywoodském trháku.

Německá houslistka je technicky obratná

V roli sólisty se posluchači při úvodním koncertu představí německá houslistka Katharina Triendl, jejíž technická obratnost vynikne zvláště v rytmicky zajímavější a 'coplandovsky' synkopizující třetí větě. Orchestr houslistce úspěšně sekunduje, takže 'westernově' laděná hudba má patřičný švih a ve víru rytmů neztrácí tah.

Vžitý obraz německého mainstreamového publika, tleskajícího do rytmu taneční hudby, může člověka napadnout při poslechu první věty druhé kompozice, jíž je Gampian Highland Suite skladatelky Elke Tober-Vogt. Stylizace skotských lidových tanců v podání Jihočeské komorní filharmonie je však přesvědčivá samozřejmě do té míry, do které orchestrální stylizace lidového tance přesvědčivá může být; kdo totiž někdy slyšel v akci pravé skotské či irské fiddlery, 'akademické' verzi folkloru jen tak neuvěří. Suita o třech částech se každopádně dobře poslouchá – kompaktní a plastický zvuk orchestru s pěknými barevnými odstíny, které zprostředkovávají smyčce, dřevěné dechové nástroje a zvonkohra, vynikne například v pomalé větě Learig. Provedení disonancí v následující části Jigs trochu tahá za uši, nicméně jde pravděpodobně o skladatelský záměr.

V tanečním duchu se nese i následující skladba Rolanda Leistner-Mayera inspirovaná českými luhy a háji a s nimi spojeným tancem – polkou, po níž následuje řada andaluských písní Karla Hause, možná trochu chladně interpretovaných sopranistkou Susanne Winter.

Vážná nota na konec

Vítané hudební i zvukové oživení a prosvětlení nahrávce přináší Koncert pro flétnu, kytaru a smyčcový orchestr Herberta Baumanna se sólistkami Barbarou Hölzer a Johannou Keupp-Kosbahn. Skladba je z velké části pojata jako tektonicky rozvrásněný živý rozhovor sólových hlasů a orchestru; složitější fakturu mozaikového typu však zúčastněné strany zvládají bez problému, takže koncert působí jednotně a přesvědčivě. Deska Landschaften končí vážnější, témbrově ponuřejší a technicky náročnější notou Malé suity pro smyčcový orchestr Hanse Frankeho; archaizující kompozice fugového charakteru rovněž ukazuje solidní interpretační možnosti jihočeského tělesa.

Ve své, tedy komerční a spotřební kategorii jsou Landschaften slušným počinem, v žádném případě však nejde o typ alba, na němž by si orchestr mohl vybudovat jméno. A ještě jedna poznámka: nezajímavost obalu desky vzhledem k její funkci nijak nepřekvapí, co však překvapí, je neschopnost tvůrců textového doprovodu napsat správně český název orchestru.

Jihočeská komorní filharmonie a hosté: Landschaften. Celkový čas: 69:01. Vogt & Fritz Sound, 2011.

Hodnocení Deníku: 60%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog