RECENZE: „Nedá to žádnou práci bejt nejlepší v Hradci“

Hodnotit novou desku skupiny Tlustá Berta Agent Smůla 07 je 
v podstatě snadné. V jejím specifickém žánru „hospodského rocku“ je totiž s kým srovnávat. Uvážíme-li, že neohroženým vládcem zmíněné kategorie jsou výborní Kabáti, Bertu nelze zařadit lépe než do druhé ligy. Méně chytlavých hudebních nápadů, stejně tak nemnoho výrazných fórů 
v textu, které by mohly dojít vstřícného sluchu i mimo vyhraněné bertovské publikum. O nic ale nejde, všichni nemohou být nejlepší. Co na nové Bertě fanoušky potěší, je nejenom solidní beat s výpomocí špičkových instrumentalistů typu Honzy Běhunka, ale také stylová stálost a věrnost „zábavové“ poetice chlastu, ženských či hubených dní po výplatě. To se také počítá.

Nové album dokončila jindřichohradecká kapela v létě. Vedle členů Berty, kytaristy Zdeňka Ledvinky, zpěváka Michala Chramosty, baskytaristy Petra Hraběte a bubeníka Marka Růžičky, vystupuje na nahrávce řada hostů. Vedle zmíněného Běhunka kytaristé Milan Doležal a Milan Flachs, baskytarista Dušan Rigo, mandolinisté Karel Juráň 
a Josef Krtek Novák a banjista David Pažout Kažimír. Ve většině písní se objevují i pohostinsky vystupující sboristé.

Agent Smůla 07 obsahuje třináct původních písní z dílny Tlusté Berty. Bylo-li řečeno, že kapela je stylově stálá, nemusí to nutně znamenat hudební uniformitu. I „hospodský rock" může být v rámci možností rozmanitý. Část repertoáru desky tvoří ostřejší hardrockové skladby – slušná je hned ta první Finanční trest MUDr. Korunky s docela nosným základním riffem. Stejně jako ve většině dalších písní 
i zde se objevují 'wohnoutovské' říkankovité vsuvky („na dělnický kašle rýmy korunkovy medicíny…“ atd.) a sborové refrénové chorály, jaké známe třeba právě od Kabátů („nejhorší jest finanční trest…“). Vedle tvrdších věcí posluchač zaslechne přímočaré rokenroly typu Specialisty, ale i středoproudý rock s jednoduchými bicími, jemně nakreslenými arpeggiovými doprovody kytary a někde dokonce i s trochou – možná ne vždy úplně funkčního – computerového koření a syntezátorové elektroniky. Příkladem jsou písně James Semotám nebo Jediný, co je spravedlivý. Desku uzavírá country píseň s mandolínou a banjem Cecky.

Na standardy regionální kapely nejsou nové písně Berty špatné, již při druhém poslechu v uších leccos uvízne. Účast kytaristy Běhunka zvyšuje instrumentální úroveň, 
i když ta ani tak není nízká. Možná se někde, například ve zmíněném Finančním trestu MUDr. Korunky, trochu tříská noblesa „hammettovské“ sólové kytary s pochodovým charakterem Bertiných refrénů (při nichž posluchač také lépe pochopí rčení, že bigbít je dechovka pro mladé), ovšem to už je otázka detailního stylového cítění.

S úrovní hudby koresponduje i úroveň textů. Ne že by zcela postrádaly zajímavost, ale do chytrosti a vtipnosti těch nejlepších 'kabátovských' jim mnoho chybí. Autoři nakonec jako by i sami odsouvali své texty na druhou kolej. Jak jinak si vysvětlit fakt, že u některých písní se tištěná podoba textu v bookletu na mnoha místech neshoduje s tou zpívanou? Na takovou chybu či nedbalost narazíme například 
v jinak celkem vtipné skladbě Hradeckej patriot. Zvláště ale 
v nejvtipnější a hudebně nejpřekvapivější písni alba Cecky, kde v tištěné verzi chybí dokonce několik zpívaných veršů, a nutno říci, že zrovna těch nejvíce humorných: „Jednou jsme falešní, podruhý ne, hlavně že společně, o to tu jde.“ Dobré jsou i verše: „Hrajem jak Metallica, ať si kdo co chce říká, nedá to žádnou práci, bejt nejlepší v Hradci.“ Ty strčí do kapsy jak většinu hospodských historek, tak umělecky jalové filozofování o tom, co jediné je na světě spravedlivé.

Hodnocení Deníku: 50%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog