RECENZE: Zimní Okolo zdobila Žofie Kabelková

Čtyři kapely, jejichž hudebním rodištěm je folk, pop, rock a příbuzné žánry, vystoupily v sobotu na zimní verzi festivalu Okolo Třeboně. Atmosféru Café klubu Slavie v Českých Budějovicích navíc prosvítila i nadaná písničkářka Žofie Kabelková. Všech pět jmen patří k vítězům soutěžní scény Houpací kůň, která na Okolo Třeboně dává prostor objevům.

Autentickou a originální produkcí otevřel večer Pavel Houfek Band. A byl to hned jeden z vrcholů zimního Okolo Třeboně. Perfektně zvládnuté aranže písní korunoval zpěv Pavla Houfka, který svým projevem, barvou hlasu a charismatem aspiruje na jednoho z nejlepších současných českých zpěváků. Bohužel to kvůli omezenosti tuzemských rádií skoro nikdo neví.

Sound kapely se dá nejjednodušeji označit jako pop rock. I když tato nafukovací žánrová škatulka má spíše hanlivé konotace, Pavel Houfek Band naplňuje esenci tohoto stylu v tom nejlepším slova smyslu. Díky výraznému Rhodes pianu a až jazz rockovým přechodům vyvolávala skupina chvílemi ducha Return to Forever a dalších slavných formací ze sedmdesátých let.

Do Budějovic přivezli tepličtí muzikanti jako hosta bubeníka Adama Kollera, který dodal skupině razantnost a údernost. Jako bonus přidali hitovku Na tvém těle se válím, kterou fanoušci znají z webových stránek. Kvalitu vystoupení ale výrazně srážely dvě věci – zatím prořídlý sál a zbytečně dlouhé proslovy lídra mezi skladbami.

Vrchol: My3.avi

Jako druhá se představila mladá písničkářka Žofie Kabelková. Kritici ji přirovnávají například k Alanis Morissette. Žofie Kabelková má podle mého soudu blízko i k Joni Mitchell. Stejně jako kanadská legenda disponuje jihlavská rodačka velkým hlasovým rozsahem, dovede být dojemná, rozverná, zádumčivá, ale i drsná, až to mikrofon nestíhá. Své vystoupení, během kterého hostovala v několika písních i kontrabasistka Lucie Cíchová z Epy de Mye, Kabelková uzavřela velice silným číslem a cappella.

Na poklidnější duch navázala skupina Zhasni z Nového Boru. Nabídla příjemné a vzájemně nerušivé spojení perfektních vokálů, inteligentních textů a hudební úspornosti, která však nesklouzávala ke kolovrátkové doslovnosti.

O vrchol celého festivalu se postarali pražští muzikanti z kapely My3avi. Přestože skupina nedisponuje výrazným zpěvem ani stoprocentní hráčskou technikou, produkuje hudební dobrodružství plné uhrančivých melodií, křehkých ploch, ale i nepředvídatelných harmonií. Kapela fanoušky zavedla do atmosféry filmů s Oldřichem Novým, díky perkusím evokovala to nejlepší z projektů Stephena Stillse, chvílemi napadlo i srovnání s Bratry Ebenovými. Skladby jako Za 5 minut 12 či Rádio vesmír, které chytily hned na první poslech, by slušely playlistům veřejnoprávních i komerčních rádií.

Rocková poloha Epy de Myi nesedí

Hlavním tahákem zimní verze Okolo Třeboně byla jihočeská skupina Epy de Mye v čele s Janem Přesličkou. Alespoň podle nadšených ohlasů návštěvníků. O to větší bylo zklamání z jejich hudebního čísla. Zatímco ve folkovém úvodu Epy de Mye ukázala, v čem je její největší síla, rocková část naopak působila jako nesourodý zmar. Když Bob Dylan v roce 1965 vyjel na turné s rockovou formací za zády a spustil Like a Rolling Stone, křičeli na něj fanoušci „Jidáši“. Dnes se tento Dylanův přerod vnímá jako jedna z největších revolucí v dějinách světové populární hudby. Proměna Epy de Mye v rockovou skupinu je však spíš nemastnou neslanou polévkou, v níž plave hrách vedle nudlí a šlehačky. Oproti Dylanovi ale fanoušci Epy de Mye tuto změnu vesměs kvitují.

Dramaturgická nekoncepčnost a snaha zavděčit se všem, hraničící s až plesovou zábavou (pop punkový úlet Killing Love, cover verze Twist and Shout). To jsou momenty, které výrazné hudební osobnosti z Epy de Mye nemají zapotřebí. Otázkou je, co dál? Aby Epy de Mye chvílemi nepůsobila jako několikrát vylouhovaný Divokej Bill, měla by buď svůj rockový přerod dovést do konce, nebo se vrátit k originálnímu folku se silnými písněmi a dokonalými vokály, za což si ji fanoušci před pár lety zamilovali.

Závěrem. Zimní verze festivalu Okolo Třeboně umocněná perfektním zvukem Karla Dřínka a ideálním prostorem Café klubu Slavie nabídla ojedinělý zážitek, ze kterého se snad stane tradice. Jen těch návštěvníků by mohlo být za rok víc.

PETR KUBÁT
Autor je hudební publicista