VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sochy řezbáře jsou k vidění také u knihovny

Dačice/ROZHOVOR/ – Mistr světa v kuželkách Jiří Němec se v dnešní štafetě ptá známého dačického řezbáře Rudolfa Procházky. Jednu ze soch mohou lidé vidět u staré radnice a další například v zahradě městské knihovny.

1.6.2010
SDÍLEJ:

Rudolf Procházka.Foto: archiv rodiny

Rudo, první má otázka směruje k tvým začátkům. Věnuješ se řezbářství od malička nebo ses k tomu dostal až později?
S řezbařinou jsem začal poměrně pozdě, první pokusy něco vytvořit se datují do 90. let minulého století. A že to byly pokusy, je na věcech z té doby vidět. Jsem samouk, takže začátky byly skutečně ve stylu pokus – omyl.

Určitě máš svůj oblíbený druh dřeva, se kterým pracuješ. Který to je a proč?
Říká se, že nejoblíbenějším materiálem řezbářů je dřevo lípy, ale já nemám žádné zvlášť oblíbené. Každé dřevo je jiné, každé má jinou kresbu letorostů, strukturu, texturu a každé je krásné. Jde spíš o to, co chceš vytvořit, jakou máš představu a od toho se odvíjí, jaký druh dřeva zvolíš. Alespoň u mne to tak funguje. Pro věci do interiéru můžeš použít prakticky jakékoli dřevo, pro sochy třeba do zahrady je samozřejmě nejlepší dřevo tvrdé.

Kde bereš náměty na své výtvory? Jsi na nějaké své dílo patřičně hrdý?
Otázka námětu má dvě polohy. Pro takzvaně volnou tvorbu si hledám náměty sám a podnětem může být opravdu cokoli, třeba obraz, článek v novinách, fotka, muzika – někdy mě napadne hned, co a jak bych mohl vytvořit, jindy zase nechám nápad takzvaně dozrát. V každém případě si každý takový nápad musím alespoň zhruba nakreslit, jinak za pár dní už o něm nic nevím.

Naproti tomu věci na zakázku už svůj námět mají, zadavatel má určitou představu a je na tobě, jak se s tím vyrovnáš. Někdy je opravdu těžké skloubit představu zákazníka s tím, co ti dřevo umožní ztvárnit. Dřevo není železo nebo třeba hlína, a proto je nutno i toto brát v úvahu. Hrdý na žádnou svoji věc nijak zvlášť nejsem. Mám radost, když se ostatním něco z mé tvorby líbí, ale hrdostí se to nazvat nedá, spíš spokojeností nebo tak něco.

#nahled|https://g.denik.cz/26/38/jh_stafeta_prochazka_0601_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/26/38/jh_stafeta_prochazka_0601.jpg|Jiří Němec se ptal Rudolf Procházka.#

Dovedu si představit, že nad každým svým dílem strávíš spoustu času. Na co u toho myslíš?
Podle mého názoru u každé práce by měl každý myslet hlavně na to, co a jak dělá a u řezbařiny to platí dvojnásob. Jak jsem už zmínil, dřevo není železo, špatný řez se už prakticky nedá napravit. A také případné zranění z nepozornosti dlátem nebo motorovou pilou dokáže člověka vyřadit z činnosti mnohdy na hodně dlouhou dobu. Takže když se myšlenky začnou“ toulat“, je dobře toho nechat.

Můžeme tvé výtvory spatřit v rámci nějaké výstavy a nebo jiné akce?
V Dačicích je má socha u staré radnice, několik soch je k vidění na zahradě městské knihovny i na zahradách soukromých. Pokud se nemýlím, i ty vlastníš dvě mé plastiky. V nejbližším okolí města jsou mé sochy například v Písečném a Václavově a v současné době se instalují dvě moje skulptury ve Vratěníně. Spolupořádám sochařsko – řezbářská sympozia v Písečném, letošní už 5. ročník začíná druhý červencový týden.

V Dačicích se sejdeme spolu s dalšími šesti sochaři na druhé Dačické řežbě koncem srpna. Obě akce jsou volně přístupné po celou dobu konání, takže všichni mohou vidět, jak sochy z kmenů stromů vznikají.

Co bys doporučil lidem, kteří mají podobné nadání, ale neví, jak se prosadit nebo ho dále rozvíjet?
Hlavně bych jim chtěl vzkázat, ať tvoří, pokud je to baví a mají z toho radost. Dnes už existuje mnoho kurzů pořádaných profesionálními řezbáři a sochaři, kde se člověk naučí jak a s čím pracovat, ale ani tam se určitě nenaučí představivosti, která je při této práci nutná. A taky je třeba nebát se svá díla ukázat veřejnosti například na výstavách – je hodně lidí, kteří tvoří takzvaně „do šuplíku“ a to je určitě škoda.

Máš Rudo nějaké přání do budoucna?
Spoustu.

Příští týden předá dačický řezbář Rudolf Procházka štafetu ředitelce Základní školy v Dačicích Evě Macků.

Autor: Renata Pávková, Mgr.

1.6.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační snímek.

Klikovští a třebětičtí střelci se v I. B třídě činili

V lihovaru se nepálí líh od roku 2016, brzy se to možná změní.

Lihovar v Blanici je na prodej, včelařům by se mohlo ulevit

V seriálu Naši prvňáci představíme děti z hradecké 2. základní školy

Jindřichohradecko - I tento týden pokračujeme v seriálu, ve kterém vám postupně představíme všechny prvňáčky z okresu.

Hledají muže snědé pleti

České Budějovice – Kriminalisté pátrají po 180 cm vysokém Robertu Oláhovi. Snědý muž váží kolem 90 kg, hnědočerné vlasy má po stranách vystříhané a vylepšené nagelovaným čírem.

V úterý si můžete vybrat z filmové nabídky

Jindřichohradecko/ANKETA/ - V Třeboni nebo ve Velenicích můžete strávit odpoledne či večer u zajímavých a oblíbených filmů.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení