Tomáš Klus: Zvažuju, že si v jižních Čechách koupím chalupu

Přibližte trochu vaši filmovou postavu.
Je to zapomnětlivec, který si uvědomí, že když začne se svými chybami pracovat tak, aby se jich příště vyvaroval, může ho to dovést až ke štěstí. Například někdo považuje za štěstí zámek, někdo Růženku a on má obojí (úsměv).

Pro vás to není první natáčení, hrál jste mj. v pohádce Tajemství staré bambitky. Přijal jste nabídku Jana Svěráka bez váhání?
Okamžitě. Měl jsem poslední dobou velké množství nabídek, až jsem si říkal: co se děje? Ale tuhle jsem neodmítl ani jedinou myšlenkou 
a v momentě, kdy jsem ji dostal, jsem ji ihned přijal. Duo pánů Svěráků, Jarda Uhlíř hudba, celé skvěle obsazené. Svěráci jsou pro mě špičkou v propojení fantazie a sdělení, které se dotýká naší reality, což je věc, která se málo dělá. A jsem rád, že se Honza vrhnul do pohádky. Myslím si, že je to správná cesta 
v době, kdy lidem schází láska a dobré zprávy. Je hezké dávat lidem hezké věci.

Když jste zmínil řadu filmových nabídek – byly 
i nějaké od velkých jmen?
Byly. Ale já se nepovažuji za herce…

… ale komediantství máte v krvi.
To děkuji! Řekl jsem si, že udělám něco maximálně dvakrát do roka a pak přišla ještě tahle perfektní nabídka, a tak jsem tady. A nelituju, je to naprosto boží, jsem fakt šťastný.

Tak trochu prožíváte jihočeské léto. Pohádku natáčíte na Hluboké i u Čestic, o víkendu na vás do zámeckého parku v Třeboni přišlo přes 5000 lidí a loučil jste se tam dojemně s vaší manažerkou. Jak se do vás Jihočesko otiskuje?
Tak moc, že jsem tady dokonce zvažoval nákup chalupy. Ještě ho pořád zvažuju, jenom nemůžu sehnat nějakou, na kterou bych třeba měl a byla by mimo všechno, jak bych potřeboval. Mně se tady strašně líbí 
a jsou tu hodní lidé.

Jaké máte dojmy z koncertu 
v Třeboni, posledního z turné?
Mně je vždy líto všeho, co končí. Já bych nejradši nikdy s ničím nekončil. Byl jsem velice překvapený především návštěvností, to jsem nečekal. Až jsem si říkal, jestli to není příliš, jestli na to mám, protože to už je kvantum lidí, kteří potřebují víc muziky 
a víc umění, než jsem schopen dát. Ale naštěstí lidé si kolikrát vystačí i sami a to je od nich hezké.

Vaše autogramiáda v Třeboni trvala skoro tři hodiny. Jak to zvládáte?
No já miluju lidi. Nehledám v tom nějaké nutné zlo, ale setkávání. Můžou být únavná, protože někteří lidé – zvláště pak požijou-li – jsou přesvědčeni o tom, že hovoří neskutečně zajímavé věci,
a leckdy to tak třeba není. Ale pak se to vykompenzuje setkáním s lidmi, kteří se ke mně nedostanou, a mně připadá divné, že se ke mně nikdo nemůže dostat. Proto dělám autogramiádu, protože nejsem nedostupný člověk. Jsem stejný člověk jako lidé, kteří stojí frontu, jen stojíme z opačné strany. Je mi proto jedno, jestli autogramiáda trvá 20 minut nebo tři hodiny. Rád se potkávám s lidmi.

Neobjeví se nějaký jihočeský zážitek v některé z vašich písní?
Možné to je. Já jsem v jižních Čechách dokonce strávil svatovavřineckou noc, kdy padaly hvězdy, a to bylo teda boží. I na krásném místě, které nemohu prozradit.

Prožil jste noc romanticky?
Vlastně ano. Sice ve 20 lidech, ale romanticky.