Tragedis: Písnička Život vnesla život také do kapely

Punk rock, to je styl mladých muzikantů z Lodhéřova

Když se členové rozhodovali, jaký styl budou hrát, zvítězil punk rock a protože v jejich zkušebně visel obrázek s kunou, nazývají svůj styl kunapunkem.

Kdy vaše kapela vznikla?
Vojta: Bylo to 4. dubna 2008 někdy kolem 23. hodiny, tady v hospodě. Seděli jsme s kamarádem na barových židlích a nudili jsme se. Naše hospodská nám poradila, abychom si založili kapelu a začali hrát. Kamarád měl bubny, já zavolal Rosťovi s Vendulou a pak následující večer jsme mohli začít hrát. Postupem pak mezi nás přibývali další členové.

Teď máte zkušebnu, ale měli jste tyto prostory hned na začátku?
Rosťa: Marta, naše hospodská, nám umožnila hrát v sále kulturáku, ale to se nelíbilo zastupitelstvu obce, tak jsme se přesunuli sem. Začátky byly ale těžké, neměli jsme ani vlastní kytaru. I přesto jsme se tomu snažili věnovat co nejvíc a během dvou let se to pořád zlepšovalo. Když jsme si začali vydělávat, pořídili jsme si vlastní aparáty.

Když jste se rozhodli pro punk-rock, jaký jste hráli na začátku písničky?
Tonda: Ze začátku jsme hráli samý převzatý, do těch nás tlačili hodně rodiče. Pak jsem přinesl novou písničku, Život, se kterou jsem vnesl tak nějak symbolicky i život do kapely, a od té doby jsme tvořili svoje věci.

První písničku napsal Tonda, kdo psal ty další a kde bere inspiraci?
Vojta: Většinu jsem jich napsal já, až na výjimky. Inspiraci bereme ze života, z věcí kolem nás. Co se týče punku, tak bohužel u nás se kapely omezují jen na několik témat jako je politika, nebo boj proti fašismu, ale o tom se zpívalo už hodně. Snažím se proto hledat i jiné náměty a snažím se zabývat také vesnickou tématikou. Jsme vlastně vesnická kapela, a tak chci, aby se to v tom odráželo.

Máte za sebou už i dost koncertů, jsou tedy vaše vystoupení výdělečnou činností?
Vojta: Ne, to rozhodně ne, co dostaneme, tak vrazíme do nástrojů. Hudbou se dá vydělávat, ale to bychom museli hrát jiné songy.

Kam jezdíte koncertovat nejčastěji?
Vojta: Snažíme se to měnit a obrážet okolí, stále hledat nová místa a nové fanoušky. Ze začátku to byl jen Lodhéřov, pak Lucky Pery. Ale pokoušíme se dělat koncerty i na vesnicích a téměř výhradně děláme vlastní akce včetně zvukařiny, což v podstatě místní kapely moc nedělají.

Jaká věková kategorie lidí vás nejčastěji poslouchá?
Vojta: Nejdřív chodili ti starší, protože si mysleli, že tu mají takovou tu klasickou zábavovku, která jim bude hrát zadarmo. My jsme chtěli ale hrát něco jiného, což pro ně byl šok. Hlavní ale je, že se to líbí nám a dokonce i některým z rodičů, i když to jsou jen výjimky.

Jak často zkoušíte?
Rosťa: Ze začátku to bylo fakt hodně, to bylo třeba i dvakrát do týdne. Teď jsme ale kvůli Vojtově těžké nemoci moc zkoušet nemohli, přece jenom bez zpěváka to moc nejde.

Jezdíte po městech i vesnicích koncertovat, ale ještě jste nezkusili žádnou hudební soutěž.
Tonda: Nemáme totiž rádi soutěže, které jsou bohužel téměř výhradně zaměřený komerčním stylem, těm nefandíme. Takovým soutěžím bychom se rádi vyhnuli, abychom kvůli nim neztratili svou osobitost. Mohl bych to přirovnat k Linkin Park nebo ke Kabátům. Dokud se vyhýbali komerci, jejich hudba byla podstatně lepší.

Co říkáte na ostatní mladé kapely na Jindřichohradecku?
Vojta: Líbí se mi, že je možné vybrat si z jakéhokoliv žánru. Kvalitou nejsem zrovna ohromen, ale vzhledem k hustotě zalidnění na Jindřichohradecku je to solidní vizitka. Co se týče rocku, je tu třeba Tlustá Berta. Metalista si může zajít na Metalmor a zastoupen je tady kapelou Jen tak tak i folk.
Blonďák: Ale musím říct, že tu není žádný underground, toho je tady v Jindřichově Hradci hodně málo.
Dan: A myslím, že my jsme tady v Hradci byli první punková kapel.
Vojta: To je pravda, třeba v Třeboni jich je spousta, je to podle mě způsobeno hlavně tím, že tam roky funguje Sociální Teror a kapely v tom vidí svůj vzor.

Máte spoustu vlastních písniček, neplánujete natočit společnou nahrávku?
Vojta: Zatím si je děláme pouze sami na zkušebně, protože dáváme dost peněz do aparatury a podobných věcí, navíc si myslím, že jsou pro naše potřeby kvalitní dost. Je to díky tomu, že do toho Rosťa vráží spoustu peněz a máme tak kupříkladu vlastní mixážní pult.
Co říkáte na hudbu v Česku?
Blonďák: Až na pár výjimek není nic moc. Všichni hrajou jedno a to samé, je to primitivní. Kdybych si měl vybrat jednu kapelu, vyzdvihnu Pipes and Pints.
Vojta: Já mám rád Žambochy.

Lucie Schmiedová