Sotva rok uplynul od velké výstavy Františka Doubka v písecké Sladovně připravené k jeho 70. narozeninám. V úterý začala tamtéž další přehlídka jeho tvorby.

Vernisáž tentokrát nahradilo vzpomínkové setkání. Přišly sem desítky jeho přátel a milovníků jeho tvorby, výtvarníci, spisovatelé a další osobnosti. František už tentokrát nepřišel. Jeho smrt 11. prosince loňského roku všechny, kdož jsme ho znali, velmi zarmoutila a všem nám velmi chybí. Už ho denně nepotkáváme v ulicích města, které měl tak rád, ani v jeho oblíbené hospůdce u Švece, ve vinotéce, ve Spolku přátel starého Písku ani v budově některé ze středních škol. Už nikdy nezazpívá oblíbenou písničku o svém rodném Milevsku.

„Františkova cesta přes Písek někdy trvala hodně dlouho. Potkával své přátele a známé, které nikdy nezarmoutil a vždycky se jim věnoval,“ zavzpomínal umělcův přítel galerista Jiří Reiniš.

Pro perokresby a grafiku Františka Doubka byla charakteristická tenká linka a šrafování nebo naopak linka zesílená. Obě dávají jeho obrázkům prostor, tvar i jedinečnost. František měl tužku při sobě neustále a kreslil při každé příležitosti.

V době, kdy počítače a tiskárny ještě nedokázaly taková kouzla, což není zas tak dávno, jezdíval František počátkem července pravidelně do Karlových Varů. Čekal tu na rozhodnutí porot Mezinárodního filmového festivalu.

„Pak zazvonil mobil, František všeho nechal, vzal své 'nádobíčko' a usedl ke stolu, kde byly připraveny diplomy, čestná uznání a certifikáty k oficiálním festivalovým cenám, ale hlavně nekonečná řada liter. Ty musel seřadit do cizokrajných jmen a názvů oceněných filmů a napsat svým nádherným kaligrafickým písmem, jaké dnes už asi nikdo neumí. Další den se kresby v zavazadlech oceněných rozletěly do celého světa,“ popsala jeden z osudů tvorby Františka Doubka jeho přítelkyně Milica Pechánková, členka rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.

K nejvýznamnějším součástem díla patří jeho grafiky zachycující historická města. „František Doubek nás svými kresbami přiměl chodit se vztyčenou hlavou, abychom mohli najít, vnímat a obdivovat historickou krásu kolem sebe,“ připomněl Jiří Reiniš.

„Je stále s námi“

Mezi účastníky vernisáže byli také zástupci z Domova Petra Mačkov. Nejen proto, že domov nese jméno po tragicky zemřelé malířově dceři Petře, která několik let pracovala jako vychovatelka ÚSP pro dívky v Čekanicích. Brzy po jejím nástupu domovu pomáhal také František.

Po zjištění, že je zde na pěkné úrovni arteterapie, s ředitelem ústavu Aloisem Klímou usilovali, aby se projev dívek, kterému profesor Doubek dal název nativita, dostal za brány domova i mimo republiku.

„Následovaly výstavy v českých městech a také v Londýně a Washingtonu. Jak Petra Doubková, tak i její otec František zanechali v péči o postižené nesmazatelnou stopu. Na jejich práci nezapomeneme, třebaže zůstává nedokončená,“ uvedla k málo známé aktivitě umělce Anna Klímová z Domova Petra.

Výstava, která potrvá do 4. března, má název František Doubek stále s námi. Je to tak. František je stále s námi prostřednictvím svých obrazů.

František Doubek (1940 - 2011)

Rodák z Milevska byl absolventem Vysoké školy pedagogické v Praze, kde vystudoval výtvarnou výchovu pod vedením významného českého malíře Cyrila Boudy. Do Písku přišel jako středoškolský profesor krátce po promoci a za víc než 50 let pedagogické práce vychoval a přivedl k maturitě stovky studentů zdejších škol. Jeho vlastní výtvarná tvorba má velmi široký záběr, od volné kresby přes ilustrace, kaligrafii či novinářskou kresbu. Doubkův podpis je pod desítkami plakátů, knižních obálek, novoročenek, ex libris, ale také intarzií a olejomaleb. Byl autorem návrhů pamětních mincí, zachytil podobu českých a evropských historických měst a vytvořil známku pro rakouský Gmunden.