„Název vznikl při prvním oficiálním koncertu v Praze,“ uvedl kytarista kapely Luboš Ballek. Inspirací k originálnímu názvu byla americká firma se zmrzlinou s názvem Carvel, ke které se vážou osobní, často velmi intimní vzpomínky členů kapely.
„Myslel jsem, že mě z toho názvu klepne, když ho kluci demokraticky odhlasovali,“ řekl zpěvák Vojtěch Šrámek. Naopak Ballek a Novák byli z názvu nadšení a strašně se jim líbil. Slovo se kolem nich neustále točilo a zdálo se jim originální.
Podle slov Luboše Ballka byly jejich začátky skvělé i přesto, že zpočátku jim společné hraní moc neladilo a skoro vůbec se spolu neznali. „Jednou mi Pavel řekl, že má bicí a neví, co s nimi. Neměli jsme co dělat, a tak jsme si z nudy založili „kapelu“. Velice brzy po tom jsme zjistili, že nás ale muzika začala šíleně bavit,“ uvádí. Zanedlouho se součástí kapely stal Jan Maxa, který přinesl jejich hudbě neskutečnou dynamiku.
Krušné zkoušky
„S Honzou nebyl žádný problém až na to, že mu v garáži mrzly prsty,“ zavtipkoval Ballek. Postupem času začal kluky v garáži navštěvovat Vojtěch Šrámek, který se nechal ovlivnit Jimem Morrisonem, a díky němu se také po několika návštěvách stal jejich zpěvákem. „Vojta nás nejdřív chodil přemlouvat, abychom nechali stupidního hraní a zašli radši na film do kina anebo si zahrát minigolf,“ dodává. Pak kapelu z dosud neznámých důvodů opouští Jan Maxa a současně přichází nový basák.
„Líbil se nám jeho herní styl, hlavně ta jemnost, byla to změna,“ popisuje kytarista. Poprvé kluci zahráli na oslavě jejich kamarádek, zároveň současných největších fanynek.
„Náš první oficiální koncert se odehrál v jednom z pražských klubů,“ sdělil Šrámek. „Tam s námi hrál ještě Jonáš Zbořil Band, který nás mile označil za své koloušky,“ dodává. V začátcích jejich hraní, kdy koncert navštívilo asi 70 lidí, byli kluci velmi stydliví. „Nemohl jsem se nejdřív ani podívat do publika, necítil jsem, že bych byl s diváky nějak propojen,“ svěřil se Ballek.
Kapela Carvel se zúčastnila také festivalu pod názvem Mezikozy v Táboře na Kozím Hrádku. Podle Ballkových slov to byl jeden z nejlepších koncertů, i když tomu zpočátku nic nenasvědčovalo. „Myslel jsem si, že to bude nuda, všechno vypadalo nejhorší, ale po pěti minutách hraní se to zvrtlo v extázi. Lidi s námi skákali na pódiu a já se poprvé podíval do publika,“ říká. Několik fanynek se dokonce začalo svlékat.
Babičce nevadí
Kapela vystupovala také v jindřichohradeckém klubu Lucky Pery, kde to byla spíše rodinná záležitost pro okruh jejich nejbližších. Byla to silně citová záležitost, plná emocí a celý koncert je dost vyčerpal.
„Naše poslední vystoupení bylo opět v Praze a nyní, v současné době, prochází naše kapela hiatusem,“ vysvětluje Šrámek.
Členové kapely zkouší tři hodiny týdně v garáži pod domem Ballkovy babičky jak v létě, tak v zimě. Ballek zkouší individuálně doma, na rozdíl od Šrámka. „Zkušebna nám vyhovuje, i když nevím, jak Lubošové babičce. Často nám přináší občerstvení, takže si jí dost vážíme a je pro nás věčnou inspirací,“ vyjádřil se zpěvák a hlavní textař kapely. Ten dále pokračuje: „Texty jsou inspirovány námi vysněným pseudoživotem, píšu hlavně anglicky, ale chtěl bych zapojit i další jazyky. Angličtina se nám v hudbě líbí nejvíce, dokáže úderněji vyjádřit myšlenku.“
Kapela má zkušenost se studiovou nahrávkou a nebránili by se ani práci na albu. „Líbilo se mi, že studiová nahrávka byla bez chyb, byla to úžasná hudební zkušenost,“ zhodnotil Šrámek. Kluci prozradili, že se nikdy neúčastnili žádné hudební soutěže, protože podle nich muzika není o soutěživosti, ale o transcendentální komunikaci. „Žádný zisk z koncertování nemáme a vlastně nás ani absolutně nikdo nepodporuje, motivujeme se vzájemně.“ shodují se členové kapely.
Lucie Schmiedová