O chovu třeboňských kaprů

Někomu se to možná zdá být absurditou, ale již současník vlastenců Palackého, Jungmanna či Čelakovského sepsal 12 vědeckých titulů s výsledky bádání sledujícího optimalizaci permakultury a trvale udržitelného rozvoje se zaměřením na sladkovodní rybářství.

Obhájce pohody živočichů

Josef Šusta (1835-1914) byl vlastenecký básník, badatel, odborník na zemědělství, ekolog, ředitel panství, otec a dobrý vychovatel osmi dětí. Narodil se v Jankově u Votic v rodině hostinského a řezníka. Po studiích nastoupil v roce 1858 na knížecí schwarzenberské statky v Postoloprtech. S duší básníka zde začal psát o pohodovém chovu hovězího dobytka. A snad právě proto byl v roce 1867 přeložen na panství Třeboň. Jako ředitel velkostatku měl na starosti 35 000 ha polí, luk, lesů a rybníků. K tomu ještě hospodářské dvory a parní pilu. Jeho pozornost se zaměřila na získávání lahodného kapřího masíčka. Hledal v literatuře, dopisoval si s proslulým pražským zoologem Antonínem Fričem. Potom sám vstoupil do vody a sledoval, co asi tam kapr žere:“Perloočky, buchanky či chrostíci – tedy drobná zvířena vodní jest nejlepší živitelkou kapra.“ Zjistil také, že mělké, teplé neprůtočné a prosluněné rybníčky jsou pro chov kapra vhodnější z hlediska produkce drobné živočišné biomasy v potravním řetězci, než rybníky hluboké a chladné. Proto mnohá stará rybniční Krčínova díla byla postupně upravována a výnos kapřího lahůdkového masíčka se zdvojnásobil. Uplatnění principů permakultury a znalostní ekologie tedy tehdy přineslo nemalý finanční zisk. Dnes mnozí nadšenci cestují za permakulturou či ekologií do vzdálených krajin, ale naše Biosférická rezervace UNESCO – Třeboňsko je mnohem poučnější a zajímavější.

Za ekologií a permakulturou přijeli i Japonci

Josef Šusta sepsal v roce 1884 knihu:“Výživa kapra a jeho družiny rybničné“. Prostě pozoroval vztahy živočichů a k užitku člověka bádal, vynalézal, ověřoval, realizoval v praxi a publikoval. Permakultura a teorie ekologie tehdy v dnešním pojetí ještě nebyla, ale zájem o úspěšné poznávání bioprincipů již tenkrát překračoval hranice států i kontinentů. Tak se stalo, že zvláštní japonská komise přijela do Třeboně shlédnout chov sladkovodních ryb již v době starého Rakouska-Uherska. Po dalších sto letech Japonci opět jezdí do Třeboně a kopírují úspěchy v produkci sladkovodních řas. České hlavičky i ručičky bývají v mnoha oborech úspěšné, bohužel ale někdy chybí dobrá ekonomická koncovka.

Permakultura, pohoda a soulad s přírodou

Dávný nestor české vědy rybářské a rybnikářské Josef Šusta byl dle pamětníků skromným a ušlechtilým člověkem. Nesnažil se „poručit větru a dešti“. Nebojoval s přírodou. Byl spíše permakulturním pozorovatelem, badatelem a hospodářem. Byl člověkem pokorným vůči všemocné a spravedlivé přírodě.

Jan Papáček