Avšak vezměme to hned od počátku, což by mohlo znít jako pohádka. U jednoho domu, u jednoho vchodu do paneláku, byla lavička, na které sedávali především důchodci, ale střídavě také – a plaše se rozhlížející přes den – i děti a tzv. omladina.

Té „omladině“ však tato lavička sloužila především za soumraku, kdy ji přímo „okupovala“ a dosti bouřlivě se bavila a ráno tam byly poházeny zápalky (vypálené), zbytky cigaret a mnoho jiného „neřádstva“, což bylo proti mysli všem bydlícím v tomto domě, avšak jen málokdo se odvážil „jim to říci“, takže právě ta omladina si začala myslet, že se to smí a že je to tak i správné a že on to „někdo“ uklidí.

Až se našla jedna z obyvatelek výše zmíněného vchodu, která také nic nikomu nevytkla, ale napadlo jí, že z poházených tzv. „vajglů“ by mohly vyrůst tzv. tabákovníky, ale těch se nedočkala, takže bylo na útlocitných obyvatelích, jakož někdy i na domovní službě, jaká se střídá po týdnech, tento prostor uklidit, vajgly posbírat a odnést je do kontejneru…

Josef Bílek