Běla Třebínová: Tohle už je naposledy

Co se dá dělat, prostě musí. Na paralympiádu do Ria odlétá českobudějovická plavkyně prvního září.
„Vydržíš ještě dvoustovku?" ptá se Běly Třebínové její trenérka Eva Šmausová. „Podmínky jsou hrozné. Dnes je taková zima, že jsme musely zkrátit trénink na hodinu, protože jinak se to nedá. Chtěla bych vidět zdravé olympioniky, jestli by tohle podstoupili," drkotá zuby koučka, oblečena v teplé bundě.
Běla Třebínová se musí na paralympijské hry připravovat kvůli rekonstrukci krytého bazénu na letní plovárně. „Voda je šíleně studená. Má asi tak o sedm stupňů míň, než mívá voda ve vnitřním bazénu. Příliš se nezahřejete ani plaváním, když musíte vytahovat mokré ruce na vzduch, který má sotva deset stupňů. Ruce pak při té zátěži tuhnou daleko dřív," popisuje své pocity Třebínová, která se připravuje na svoji třetí paralympiádu.
Už se těší, až si dá doma horkou sprchu a teplý čaj. „Tak za dvě hodiny by mi mohlo být fajn. V této fázi, těsně před odletem na paralympiádu, bych onemocněla nerada," nechce ani pomyslet Třebínová.
Takovou přípravu českobudějovická plavkyně nepamatuje. Vzpomíná si, když jezdila na venkovní plovárnu do Strakonic. V případě, že nepřálo počasí, se však přesunula do blízkého krytého bazénu.
Ten se snaží Běla Třebínová využívat i nyní, pokud je v okolních městech volná dráha. „Minulé tři týdny jsem jezdila do Českého Krumlova, kde byly podmínky výborné. Maximálně se mi tam snažili vyjít vstříc," chválí si handicapovaná plavkyně.
Na vrcholnou akci trénuje denně. V Krumlově se připravovala dvoufázově a v bazénu strávila hodinu a půl. Na letní plovárně v krajském městě teď vydrží ve vodě zhruba hodinu. Venkovní dráhu má k dispozici ještě po osmé večer.
Že ještě někdy podstoupí tak tvrdou dřinu v takto náročných podmínkách, postiženou plavkyni ani ve snu nenapadlo, když se po mistrovství světa v Eindhovenu v roce 2010 loučila s kariérou. Po pěti letech však Běla Třebínová podstupuje tréninkový dril znovu.
Co ji to vlastně vůbec napadlo a kde nabrala nové síly, aby se znovu zapojila do přípravy na paralympijské hry? „Byla jsem v podstatě přemluvena, abych se pro Českou republiku pokusila vyplavat kvótu v disciplíně 50 metrů znak. Tento úkol jsem vloni na mistrovství světa v Glasgow splnila. Zjistila jsem, že mi to stále jde, a tak jsem se rozhodla, že to dotáhnu až do Ria," našla novou motivaci Třebínová.
V Riu de Janeiro to Jihočeška dobře zná. V roce 2009 vylovila z tamního krátkého bazénu čtyři zlaté medaile při mistrovství světa. „Vzpomínám si, že ten bazén se nacházel přímo pod stadionem Maracaná.Tehdy tam byly trochu nestandardní podmínky. Voda byla pro změnu příliš teplá, přestože ji chladili," zapátrá ve vzpomínkách Třebínová. Za necelý měsíc bude při paralympiádě v Riu zdolávat jiný bazén. Padesátimetrový. „To bude úplně něco jiného. Poplavu padesátku a stovku volným způsobem, padesátku znak a polohovku na dvě stě metrů. A pokud sestaví Česká republika štafetu, možná budu zařazena i do ní," přibližuje svůj program v Riu Běla Třebínová.
Viru Zika se neobává. „Těhotenství už neplánuji a ochrnutá již jsem. Na mně už si nic nevezme," směje se. Paralympiáda už bude jejím opravdu posledním velkým závodem. „Mám nějaký věk, a i když zdraví stále drží, je už toho na mě moc," přiznává Třebínová.
Jak říká, po návratu z Brazílie chce žít normální život. Jeho náplní bude práce, rodina a koníčky, na které jí nyní nezbývá čas. „Maximálně kouknu v televizi na přenos z Ria, abych se něco přiučila od nepostižených kolegů," říká.
Jinak čte ráda detektivky, vaří a relaxuje v přírodě. Do té ráda vyráží i s rodinou na handbiku, speciálním kole upraveném na ruční pohon. „Manžel jede vedle mě na kole, syn před námi a já jsem zkrátka ta brzda rodiny. Takových dvacet pět kilometrů však většinou zvládneme," usmívá se Běla Třebínová.