VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Uzavřít kariéru? To teď parťákovi nemůžu udělat

Jindřichův Hradec - Veslař Václav Chalupa má za sebou přelomovou sezonu. V ní se nejprve vážně zaobíral myšlenkami na ukončení aktivní kariéry, aby se nakonec – byť na divokou kartu – pošesté v řadě probojoval na olympijské hry a zařadil se v tomto směru po bok dalších legend světového sportu.

25.10.2008
SDÍLEJ:

Odchovanec jindřichohradeckého veslařského klubu Václav Chalupa se do svého rodiště každoročně vrací, aby zde uspořádal na závěr sezony exhibiční regatu nesoucí jeho jméno. Letos již 17. ročník.Foto: Zdeněk Píša

Účastník šesti olympiád, mnohonásobný medailista z mistrovství světa a jindřichohradecký rodák Václav Chalupa nemíní ani téměř v 41 letech s veslováním končit.

Jindřichohradecký rodák, který největší slávu sbíral na skifu, nyní usedá do dvojky bez kormidelníka společně se svým parťákem z pražské Dukly Jakubem Makovičkou. V Pekingu nakonec obsadili osmé místo. Možná i toto umístění jej utvrdilo v přesvědčení, aby konec kariéry ještě minimálně o rok odložil.

Kdy jste naposledy seděl ve skifu?

Václav Chalupa: Na únorovém soustředění ve Španělsku a pak na konci sezony při exhibiční regatě na rybníku Vajgar v Jindřichově Hradci, kterou společně s tamními veslaři už sedmnáct let pořádám pod názvem Chalupa Cup.

Souhlasíte, že pokud se za uplynulou sezonou ohlédneme, její hodnocení bude velice zajímavé?
Určitě, byl to přelomový rok. Na jednu stranu hodně nervózní a pro mě až nepříjemný, ale nakonec jsem našel přesně to, co jsem hledal. I když některé věci byly hodně vypjaté, třeba co se týče kvalifikace na olympiádu.

Pojďme ale pěkně od začátku. Do sezony jste vstoupil na dvojskifu s Milanem Dolečkem.
Chtěli jsem se pokusit o dodatečnou kvalifikaci na olympijské hry, ale to spojení moc nefungovalo. Na vodě jsme si příliš nerozuměli. Máme perfektní vztahy na „suchu“, je to fajn kluk a kamarád, ale jako veslaři máme každý jiný styl. Zbytečně se dřeme a loď stejně nejede. Když se pak navíc vyhrotila situace ohledně trenéra a složení párové čtyřky, kde jsme s Milanem také původně seděli, dohnalo mě to až k vážné úvaze, že s veslováním úplně skončím.
Ale na poslední chvíli jste si to rozmyslel a změnil disciplínu. Z párového veslaře se stal na „stará“ kolena nepárový. To je přece velká změna.
V tom má prsty hlavně Jakub Makovička, nepárový veslař, který jel poslední olympiádu na čtyřce bez kormidelníka, a potom se pokoušel se Schindlerem o pekingskou olympiádu na dvojce bez. Ale řekl bych, že se jim nedařilo stejným způsobem jako nám s Dolečkem na dvojskifu. Jejich dvojka se tedy rozpadla, protože jeho parťák s veslováním skončil, a Kuba zůstal sám. Už od podzimu se mi stále připomínal, že kdybych chtěl, utvořil by se mnou rád posádku. Nakonec jsem do toho šel s tím, že to zkusím a když to nepůjde, skončím úplně. Ale hned na prvním tréninku jsme si padli do noty, i když pro mě to bylo zpočátku strašně těžké. Trvalo dva měsíce, než jsem si na jedno veslo zvykl.

V čem je pro veslaře největší rozdíl mezi párovým a nepárovým veslováním, pomineme–li samozřejmě tu skutečnost, že v prvním případě se pracuje se dvěma a ve druhém jen s jedním veslem?
Za prvé, dvojka bez kormidelníka je zřejmě nejtěžší veslařskou disciplínou vůbec. Jsou na ní jen dva lidi, každý má pouze jedno veslo a stabilita lodě závisí na maličkostech, takže je to především o technice. A za druhé já jsem pětadvacet let tahal za dvě vesla. V lodi člověk seděl v ose, neuhýbal na žádnou stranu, kdežto u jednoho vesla je všechno úplně jinak. Je zapotřebí se vytáhnout, vyrotovat tělo k jedné straně. A já už jsem starý pán, takže pro mě bylo velice těžké tělo rozhýbat zase úplně jinak, než bývalo léta zvyklé, a dostat jej do nepárového pohybu. To trvalo dlouho, musel jsem hodně cvičit, protahovat a až po dvou měsících to začalo vypadat tak, jak má. Dneska už s tím, myslím, není problém a zvykl jsem si.

Tato změna, přechod na jinou loď a disciplínu, vás po psychické stránce správně nakopla. Je to tak?
Určitě. A může za to hlavně parťák Makovička, který veslování strašně žere a úplně mě v tomto směru strhl. On si váží toho, že jsem s ním v lodi a udělal by všechno proto, aby nám to fungovalo a jezdilo. Navíc to mezi námi klape i po lidské stránce a máme spoustu společných zájmů. Oba jsme motorkáři, naše manželky prakticky stejně čekaly miminka. Naše děti se narodily tři týdny po sobě, takže jsme vlastně stále řešili stejné věci. Bylo neustále o čem povídat, co řešit. To se všechno pochopitelně pozitivně promítlo i do výkonnosti. Začalo nám to jít, začali jsme jezdit světové poháry. Jednou jsme byli čtvrtí, jednou vyhráli malé finále.
Pak ovšem přišla dodatečná kvalifikace na olympiádu, kde jste obsadili třetí, tedy nepostupové místo.
Věděli jsme o Italech, že budou našimi největšími soupeři. Ale vyplavala i loď Kanady, která se prakticky od diskvalifikace na aténské olympiádě nikde neobjevovala. Vylezli tři týdny před rozhodujícím závodem, vyhráli celý světový pohár, porazili i mistry světa a najednou přibyl jeden obrovský soupeř, který byl o kus dál než všichni další účastníci kvalifikace. A prakticky se tak jelo jen o jedno místo, které jsme pak těsně prohráli s Italy.

Téměř měsíc po tomto závodě jste žili v nejistotě a čekání na rozhodnutí mezinárodní veslařské federace, zda vám udělí divokou kartu. To patrně nebylo nic příjemného, že?
To bylo vážně hodně stresující. Zůstali jsme doma s rodinami a neodjeli ani s týmem na vysokohorské soustředění, které nám navíc podle našeho soudu stejně moc dát nemohlo. Raději jsme doma trénovali sami a stále jsme hlídali telefony, zda ta zpráva přijde.
Jak je všeobecně známo, nakonec jste se do Pekingu dostali a čtenáři si jistě ještě nyní vzpomenou o jaký kousek vám unikl postup do finále.
Je to samozřejmě škoda, v duchu jsme na finále pomýšleli, ale když vezmeme souhru všech aspektů, myslím, že i osmé místo není špatné a že jsme se s tím poprali se ctí. Jeli jsme nadoraz, ale líp to asi nešlo. Nakonec jsme porazili i Italy, kteří byli v kvalifikaci před námi, takže snad lze říct, že naše nominace do Číny byla oprávněná.

Vy osobně jste startoval už na šesté olympiádě v řadě, což vás řadí mezi osobnosti světového sportu. Jak tuto realitu vnímáte?
Je to samozřejmě milé a příjemné, že jsem mohl tolik vrcholných svátků sportu zažít, ale nijak zvlášť to neprožívám, Spíš mě mrzí, že mám z olympijských her pouze jednu medaili. Ale na druhou stranu to byl zase hezký kus života.

Čím vším vás Čína zaujala a upoutala?
Celá olympiáda byla skutečně nezapomenutelným zážitkem. Co všechno Číňané dokázali vybudovat, připravit a jak se během klání o všechno starali, to nemá obdoby. Bylo to maximálně dokonalé, až nás to štvalo, protože tady se ani nestalo, že by třeba někde na zemi ležel kus papírku, smetíčka. To byl kontrast kupříkladu oproti Aténám, kde – obrazně řečeno – zedníkovi vypadla z ruky lžíce a ležela tam po celou olympiádu. Navíc všichni místní byli nanejvýš vstřícní. Bylo to úplně jinak, než se o tom tady hovořilo. Říkalo se, že nás budou na každém kroku hlídat, ale s ničím takovým jsme se nesetkali. Spíše naopak.

Našel jste si čas i na návštěvu nějakého jiného sportu?
Byli jsme pouze jednou na zápase našich basketbalistek s domácími Číňankami, ale protože jsme před tím museli být v Českém domě, tak jsme dorazili až na posledních patnáct minut. Jinak jsme to spíše sledovali v televizi. Navíc během našich soutěží jsme si to ani nemohli dovolit.

Na závěr musí přijít zásadní otázka. Jak to tedy bude vypadat s vaší další kariérou?
Kuba Makovička mě ukecal, takže ještě příští rok budu určitě závodit. Musím se dát trochu zdravotně dohromady, čeká mě operace kolena, protože mi od jara trochu vyskakuje, ale pojedu dál. Abych skončil, to mu teď prostě nemůžu udělat.

Autor: Zdeněk Prager

25.10.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policie - ilustrační snímek

Mladý řidič při nehodě vypadl z auta, později zemřel

Motor ve Strakonicích udolal Plzeň.

Motor má cenný plzeňský extraligový skalp

Řečický uragán smetl soupeře šesti góly

Jižní Čechy – Krajské fotbalové I. třídy mužů odstartovaly novou sezonu předehrávkou 2. kola.

Úsilí ostojkovických o obnovení boží muky se naplnilo

Ostojkovice - Až od Třebětic, ze silnice spojující Jemnici s Dačicemi, byla vidět bělostná boží muka vsazená do krajiny poblíž Ostojkovic.

Roman Šmucler: Zákaz amalgámu? Bílé plomby jsou daleko jedovatější

Pacienty chtěl v Česku ošetřovat i ukrajinský elektrikář, tvrdí nastupující prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. Skoro se mu to povedlo. Diplomy cizinců prý totiž nikdo neověřuje. Někdejší moderátor ale prozradil ještě další tajemství: Česko žádným nedostatkem lékařů netrpí. Zubaři se jenom zdráhají přijímat nové pacienty, kteří by je mohli v budoucnu žalovat.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení