V dubnu mu bylo 34 let, basketbal hraje na pozici rozehrávače, jeho doménou je ofenzíva. Měří 186 centimetrů a do Jindřichova Hradce přišel ze Zlína s vizitkou druhého nejlepšího střelce prvoligové soutěže s průměrem 20,4 bodu na zápas. Má za sebou působení v Olomouci, Zlíně, Brně, Prostějově, Kolíně, bulharském Lukoil Sofia, maďarském Atomeromu Paks a také v reprezentaci České republiky. Řeč není o nikom jiném než o Janu Pavlíkovi, jenž coby velká posila přišel pomáhat basketbalistům Lions J. Hradec v jejich premiérové sezoně v nejvyšší tuzemské soutěži.

Povězte, jak došlo k tomu, že jste se stal hráčem Jindřichova Hradce?
Bylo to jednoduché, zavolal mi trenér David Musil, že by v Hradci měli zájem, já jsem si vzal nějaký čas na rozmyšlenou, nicméně už tehdy jsem byl rozhodnutý, že pokud bude možné skloubit basket s prací, tak do toho jdu. V podstatě jsem čas na rozmyšlenou už věnoval zařizování všeho potřebného ve firmě, kde pracuji. Ve Zlíně mi gratulovali k této nabídce, věděli, že já sám už nic nehledám, ale chuť zahrát si „mattonku" ještě mám. Nějaké nabídky byly nakonec i odjinud, ale Hradec jsem bral od začátku jako první volbu a jsem rád, že to dopadlo tak, že můžu nováčkovi pomoci v jeho první sezoně mezi elitou.

Vy kromě basketbalu máte i civilní zaměstnání, jak to dohromady zvládáte skloubit?
Je to tak, mám i civilní zaměstnání a byla to moje podmínka, aby mi toto zaměstnání zůstalo, protože přece jen v mém věku už musím myslet i na zadní kolečka. Ve firmě obchodující s elektronikou se starám o export do Maďarska. Hodně práce se dá udělat z domu a já touto cestou moc děkuji svým šéfům, že mi umožnili skloubit moje civilní zaměstnání s hraním basketbalu na nejvyšší úrovni u nás. Přestěhovali jsme se s celou rodinou do Hradce, takže stíhám devadesát procent všech tréninků a ve volném čase neodpočívám, ale pracuji. V přípravě to byla celkem dřina, ale myslím, že jsem vše zvládl dobře. Samozřejmě, například na rodinu moc času nezbývá, ale každou volnou minutu se jí snažím věnovat a moc děkuji hlavně manželce, že mi ve všem vychází vstříc. Já jí to pak všechno oplatím!

Na jak dlouho plánujete usadit se na jihu v sestavě Lions?
Domluvili jsme se na jednu sezonu s tím, že o pokračování se pobavíme, nicméně v plánu je tento ročník. Já bych určitě měl chuť pokračovat, pokud zdraví dovolí, ale není to jen o mně – starší synek už půjde do školy, budeme přestavovat ve Zlíně dům. Téma pokračování zatím nechávám otevřené. V klubu je atmosféra perfektní, je cítit ta správná nervozita po postupu na vyšší úroveň jak mezi hráči tak i u vedení. Všichni jsou si ale také vědomi toho, že nás nečeká lehká sezona. Je fakt, že Lions v posledních sezonách moc neprohrávali, což může být trošku nebezpečné, protože se budeme setkávat se silnějšími soupeři a porážky určitě přijdou.

Jste bezesporu nejzkušenějším hráčem Lvů, jaká je vaše role v týmu?
Když odmyslím svou roli na hřišti při zápasech, tak určitě bych měl pomoct trenérům trošku usměrňovat hráče tím směrem, který je hlavně pro ně a jejich basketbalový rozvoj správný, protože máme v týmu velmi talentované kluky, kteří mají před sebou budoucnost a záleží na každém z nich, aby s tímto talentem naložili co nejlíp. Můj názor je, že je lepší pár roků vydržet makat, dostat se na co nejvyšší úroveň a pak se basketbalem živit a bavit zároveň. Po kariéře se vracet a říkat si, že to jsem měl udělat jinak, už je bohužel pozdě. Kapitánem mě určili trenéři, já bych určitě uvítal i zvolení od hráčů, nicméně myslím, že toto rozhodnutí bylo také kvůli tomu, co jsem uvedl výše. Tahouny určitě musí být všichni pivotmani – Honza Tomanec, Radim Kramný a Tomáš Vošlajer, dále pak Roman Zachrla, Ondra Dygrýn a oba rozehrávači – Erik Eisman a Jirka Kysela – ti nás musí pevně držet v rukou. Já doufám, že taky budu pravidelně přispívat svou troškou do mlýna.

S jakými ambicemi vstoupil nováček do Mattoni NBL?
Jak nám říkali trenéři, máme to ve svých rukou a pokud budeme hrát dobře a odvádět maximum na hřišti, měli bychom v soutěži hrát důstojnou roli. O úrovni NBL bych nerad spekuloval, je jasné, že hodně věcí ovlivňují finance a stabilita jednotlivých týmů. Zeptejte se na to po deseti odehraných kolech. Já budu hrát NBL nebo jinou nejvyšší soutěž už šestnáctou sezonu, porovnávat úroveň tehdy a teď se moc nedá, už je to přece jen pár let a basket se mění každým rokem.

Jak jste vlastně přišel k přezdívce Vasil – Vaska?
Kdysi na ještě pionýrském táboře jsem byl nemocný, začali mě tam říkat bacil a vzhledem k tomu, že tehdy se všichni učili rusky, tak to potom jeden z mých spoluhráčů v žákovském týmu přečetl jako Vasil a už mi to zůstalo. Tato přezdívka v různých modifikacích se už se mnou táhne nějakých pětadvacet let. Rád bych touto cestou chtěl všem popřát v nové sezoně pevné zdraví a divákům co nejhezčí zážitky na našich zápasech, jejich podporu budeme potřebovat.

DNES DO PRAHY

Jindřichohradečtí basketbalisté nastoupí v sobotu k utkání 4. kola nejvyšší soutěže na palubovce USK PRaha (17.30 hodin).

Roman Pišný