Máte za sebou svou pátou kompletní sezonu v německém šampionátu. Konečné osmé místo asi není to, s čím byste měl být úplně spokojen. Souhlasíte?
Určitě. Pokud nejsem na stupních vítězů, tak mě to nezajímá. Byla to letos naprostá tragédie.

Čím to bylo způsobené?
Už když jsem se dozvěděl, že pojedeme na pneumatikách Dunlop, tak jsem věděl, že to bude průšvih. Měl jsem navíc starší motorku, která úplně nestačila výkonově. Ale ty gumy, to bylo neřešitelné. Yamaha navíc letos nestačila nejen BMW, ale ani továrním motocyklům Ducati, které letos do německého mistrovství přišly. Sedlali Neukirchner a Lanzi, což jsou bývalé hvězdy mistrovství světa.

Je skutečně takový rozdíl mezi pneumatikami Dunlop a Pirelli?
Rozdíl je to propastný. Uvedu jeden konkrétní příklad. Na závodě v Assenu jsem měl gumu pro kvalifikaci, která by měla vydržet šest kol. Po dvou třech kolech ale v ní byly čtyři díry o průměru nějaké čtyři centimetry. Pneumatika na závod zase sice třeba vydržela, ale neměla správnou přilnavost. Když jel přede mnou někdo na Pirelli, tak v zatáčce přidal plyn a odjel mi, protože já když jsem přidal, tak mi začalo klouzat zadní kolo. To bylo v tom lepším případě, v tom horším mě to shodilo. Také jsem kvůli tomu absolvoval několik pádů.

Vždycky jste chtěl v Německu bojovat o titul. Na to tedy letos nebylo?
Německé mistrovství šlo celkově svou úrovní hodně nahoru. Já jsem vlastně od půlky sezony věděl, že neporazím tři jezdce na Ducati a dva motocykly BMW.  Při optimální formě jsem mohl dojet nejlépe šestý, a to bylo bráno, jako kdybych vyhrál takovou svou vlastní třídu. To pro mě bylo hrozné, protože pokud mě vyloženě nezradí technika, tak nejsem zvyklý nic vzdávat. To není můj styl a také jsem kvůli tomu spadl víckrát, než bylo zdrávo. Musel jsem jezdit na hranici možností motorky i pneumatik. Někdy i za touto hranicí. To se pak chyba udělá hrozně lehce. Nebyla to letos skutečně žádná velká paráda.

Odpovídala tomu i atmosféra v týmu Yamaha Germany?
Atmosféra v týmu byla přátelská. V tom problém nebyl. Všechno fungovalo. Ale když nejsou výsledky, tak tam chybí větší nadšení. Celá sezona byla spíše utrpením a už jsem se těšil, až skončí.

Spokojen jste v týmu nebyl, přesto jste plánoval, že tam zůstanete. Proč?
V týmu Yamaha Germany jsem byl tři roky a dosáhli jsme tam i dobré výsledky. Jsem týmový hráč a nechtěl jsem odcházet, když se jeden rok nedaří. Navíc jsem věděl, že příští rok by měla být nová motorka další generace, která nahradí konstrukčně šest let starý model R1, na kterém jsem jezdil ještě letos. Nebylo to tak, že bych přímo lpěl na tom, že tam chci zůstat. Ale strávil jsem tam tři sezony a věděl jsem, že pro příští rok bude nejen nová motorka, ale tým chce přejít i na pneumatiky Pireli, což byla nutnost. S Dunlopy totiž není možné být konkurenceschopný. Tak to bohužel momentálně je.

V týmu Yamaha Germany s vámi byli původně domluveni i na příští rok?
Měli jsme jakousi ústní dohodu, že jdeme dál a podobně. Ale to se změnilo. Dostal jsem na stůl návrh smlouvy na rok 2015, která minimálně z morálního hlediska neodpovídala tomu, co jsem tam za tři roky odvedl. Ve vší slušnosti a s respektem k majiteli týmu jsem se zeptal na možnost nějakého řešení. Odpověděli mi zcela jednoduše, že pokud takovouhle smlouvu nechci podepsat, tak že se mnou nepočítají. Nebylo to asi ani tak rozhodnutí majitele týmu pana Galinského, ale verdikt přišel přímo od Yamaha Germany, kde je nový prezident.

Co se dělo poté, když jste se dozvěděl, že nemáte angažmá na příští sezonu?
V první řadě jsem se to snažil vyřešit přímo v Yamaze, protože takhle jsem nechtěl odcházet. Oslovil jsem rovnou  prezidenta Yamaha Germany, ale žádnou odpověď jsem nedostal.  Nechtěl jsem jít na zdaleka ne optimální podmínky ve smlouvě jenom proto, abych dokázal, že jsem letos padal ne vlastní vinou, ale kvůli špatným pneumatikám. Připadal bych si sám před sebou hloupě, že se snižuji k něčemu, k čemu se snižovat nechci. Tak jsem to přestal řešit a začal jsem reagovat na nabídky, které jsem v té době měl od jiných týmů.

Najednou jste se ocitl bez angažmá a řešil jste hned několik variant. Nelákal vás třeba britský šampionát superbiků, kde jezdí váš starší bratr Jakub?
Lákal mě hodně, protože je to opravdu prestižní seriál. Na závody tam za víkend přijde klidně sto tisíc diváků. Důležitá je ale především ekonomická stránka a na rodinné radě jsme se dohodli, že bude lepší, když brácha bude pokrývat anglické mistrovství a já pojedu v Německu. Takhle rozdělené to bude lepší pro naše osobní partnery.

Byly ve hře i jiné možnosti?
Zajímavá byla nabídka i ze španělského mistrovství. Majitelem týmu tam ale byl Ital, se kterými nemáme dobré zkušenosti, čímž se nechci dotknout žádného Itala. Ale tak to prostě máme.

Nakonec pojedete znovu německé mistrovství, ale v týmu Wilbers BMW Racing. Budete mít ambice na boj o titul?
To je hrozně ošemetná otázka. V roce 2012 jel v týmu BMW bývalý mistr světa supersportů Teuchert a skončil celkově třetí. To ještě ale nebylo elektronické pérování. Pojedeme pneumatiky Pirelli a budu mít elektronické pérování, které BMW vyvíjí. Určitě je v tom budoucnost, ale uvidíme, jak to všechno bude fungovat.  Budeme muset hodně testovat a motorku poznat. Věřím, že v německém mistrovství patřím k těm lepším jezdcům, a když nebudu úplný matlák, tak je reálná naděje bojovat hodně vepředu. Pokud nejste na stupních vítězů, tak v motoristickém sportu jako byste nebyl. Chceme být úspěšní a spolupracovat déle než jeden rok.

Kdy si poprvé nový motocykl vyzkoušíte?
Poprvé bychom měli testovat v únoru ve Španělsku.

Do té doby budete pracovat na fyzičce?
V říjnu jsem si dal skoro úplně volno, ale od listopadu už makám, abych nabral svalovou hmotu. Musím ji převést do nějaké dynamiky, až sednu na motorku. Trénuji společně s bratrem Jakubem, který se po více než dvou letech vrátil zpět do Českých Budějovic. Od roku 2011 na můj trénink dohlíží Miroslav Hýsek. Ve skupině se trénuje vždycky lépe. Ještě se k nám po zranění přidal hokejista Jirka Ferebauer a až doléčí rameno, připojí se ještě další kamarád motokrosař  Zdeněk Blábolil.

Oslavil jste třicáté narozeniny. Jak dlouho byste ještě chtěl závodit na motocyklu?
Ještě tak deset let. I ve čtyřicet letech se dá ještě závodit na vysoké úrovni. V tomhle věku ještě není problém s hlavou a fyzicky se to pořád dá slušně  zvládnout.