Musíme na křivdu zapomenout, nic jiného nám vlastně ani nezbývá

Musíme na křivdu zapomenout, nic jiného nám vlastně ani nezbývá

Jiskra se stala překvapením úvodu letošního ročníku Zubr Extraligy. Po čtyřech zápasech má na svém kontě již 5 bodů. Co na to říkáte?
Zatím jsme vyhráli jen to, co jsme museli, abychom si zbytečně nezkomplikovali situaci hned na začátku sezony. Domácí zápasy s týmy jako jsou Frýdek-Místek a Kopřivnice prostě zvládat musíme. Bod za remízu s Hranicemi byl však nakonec ztrátou. Je hezké nacházet se v horních patrech tabulky, ale nemáme mužstvo na to, abychom tam zůstali delší dobu. Přesto můžeme být s předvedenou hrou i bojovností týmu spokojeni.

Před začátkem sezony jste se nechal slyšet, že za největší úspěch budete považovat, když se letos podaří nejvyšší soutěž udržet.
Za tím si stále stojím. Hodně nám pomohlo, že se uzdravil Jakub Šulc a že začal zase hrát trenér Jordák. Ale kádr máme hodně úzký, prakticky jen osm, devět lidí, kteří jsou schopni zasáhnout do vyrovnaného zápasu. Jejich zranění se pro nás rovná katastrofě, protože za ně nemáme rovnocenné náhrady.

Jiskra je silná především v defenzivě a vy jste jejím dirigentem.
Až na zápas v Jičíně jsem s obranou spokojený. Máme hráče, kteří jsou schopni ubránit jeden na jednoho a zároveň si v poslední době dokážeme vypomoci. Tím pádem se stává obrana naší silnou stránkou. Samozřejmě nesmím zapomenout na Kubu Jareše v bráně, který chytá v životní formě.

Jako problém se naopak jeví útočná činnost. Nedorazily žádné posily a s rolí kanonýra se tak musel popasovat hrající kouč Jordák. To asi není ideální stav?
Všichni jsme Jordymu vděční za to, že začal znovu hrát. Bez něj by to tak nefungovalo. V postupném útoku máme problémy dlouhodobě, ale teď to není až tak špatné. Náš největší problém je momentálně v pokrytí rychlého protiútoku a zároveň v zakládání vlastního.

Vraťme se ještě k zápasu s Hranicemi. K výhře chybělo skutečně málo.
Deset vteřin před koncem byl nerozhodný stav 23:23 a měli jsme v držení míč. Po vyražené střele se mi ještě podařilo dorazit míč za záda brankáře Kučerky. Začal jsem se radovat z vítězství, ale rozhodčí přišel s verdiktem, který všechny šokoval. Pískl přešlap a přitom celá hala viděla, že to byl jednoznačně regulérní gól. Je to pro nás skutečně zklamání, uhraný bod rozhodně není útěchou.

Co se vám v té chvíli honilo hlavou?
Nejprve spousta sprostých slov. Dále něco o loutkovém divadle, o kašpárkovi a o kapřících. Pak přišlo velké zklamání a pocit nespravedlnosti.

Rozhodčí předvedli během utkání celou řadu velmi sporných verdiktů. Jak si to vysvětlujete?
Diváci viděli, jakým směrem byl zápas veden. Každý se na něj může podívat na internetu v archivu Českého házenkářského svazu a pak mi dát za pravdu. I přesto jsme sahali po dvou bodech. O to víc to mrzí a bolí. Dali jsme do zápasu všechno a bojovali o vítězství, ale ti dva pánové prostě byli proti.

Palubovku jste obrovsky zklamaný opouštěl jako poslední. Bylo vidět, že tomu všemu nechcete věřit. Jak by se podle vás mělo něco takového řešit?
Problém je v celém systému. Na každém zápase je delegát, ale to jsou většinou bývalí rozhodčí, takže vlastně hodnotí své kolegy a kamarády. Kluby sice mohou výkony arbitrů také hodnotit, ale nikdo si nedovolí jít do větší kritiky, protože v panujícím systému se sudí k hodnocení dostane a v dalším zápase vám to rád dá pocítit. Nepamatuji si, že by rozhodčí dostali nějaký distanc nebo pokutu za to, že odpískali zápas nekvalitně. Ve fotbale nebo v hokeji je to na denním pořádku, ale v házené dostávají postihy jen za to, ze špatně vyplnili zápis. To, jak kvalitně zápasy řídili, se hodnotí až na konci sezony.

Teď vás opět před domácím publikem čeká Přerov. Co očekáváte od tohoto utkání?
Hlavně se musíme pokusit hodit tu křivdu za hlavu. Nic jiného nám ani nezbývá. S Přerovem to bude podobně náročný zápas jako s Hranicemi. Mají větší kvalitu na spojkách, ale měli by být o něco slabší v obraně. Čekám opět vyrovnaný duel. Doufám, že přijde zase o něco víc lidí než minule a podpoří nás v našem snažení.

MATĚJ MĚCHURA