Ke své premiéře v nejvyšší hokejbalové soutěži nastoupí příští víkend tým Olympu téměř výhradně složený z Jindřichohradečáků. K nejzkušenějším hráčům bezesporu patří kapitán Martin Landkammer (34 let). Hokejbal začal hrát za Sokol J. Hradec, posléze přestoupil do HK Bora Bombers, kde si zahrál I. národní ligu a tři roky extraligu. Kvůli nedostatku financí klub přestal fungovat, a tak následovalo roční působení v HC Kert Park Praha. Poté se na pět let přeorientoval na fotbal. Nyní působí už druhým rokem právě v celku nováčka nejvyšší soutěže.


Na jaké pozici hrajete a jaké jsou vaše kapitánské povinnosti?
Odjakživa jsem hrál obránce, ale v Olympu jsem přešel na post útočníka. Teď však máme málo beků, takže se nejspíš vrátím zpátky do obrany. Hokejbal je hodně běhavý sport, takže i obránci se zapojují do útoku. Zvláště ve vyšších soutěžích se pozice obránců a útočníků prolínají. Jakožto kapitán jsem zatím neměl příliš mnoho povinností. V kabině se nevyskytl žádný velký problém, který bych musel řešit. Maximálně na střídačce kluky uklidnit v zápase, nebo je naopak vyhecovat.

Díky čemu se TJ HBC Olymp Jindřichův Hradec probojoval do extraligy?
Myslím si, že především díky bojovnosti a výbornému kolektivu. V loňské sezoně přišel do týmu trenér Jan Donauschachtl, který jakožto brankář dosáhl na tituly mistra světa a mistra extraligy v hokejbalu. Po zranění začal trénovat, podařilo se mu náš tým dobře stmelit a naučil nás nové herní prvky. Dříve jsme byli prakticky bez trenéra, trénovali jsme se většinou sami. Příchod Jana Donauschachtla pro nás proto znamenal velkou změnu k lepšímu.


Povězte, jakým způsobem se odvíjela letní příprava?
Od července jsme začali se suchou přípravou, která spočívala především v běhání a zlepšování fyzické kondice. Od srpna trénujeme na hřišti. Trénink máme třikrát týdně, navíc absolvujeme i přípravné zápasy. V rámci tréninku nacvičujeme různé herní variace. Přechody do útoku, sestavy bránění, způsoby útočení. Je toho strašně moc. Při přátelských utkáních člověk hodně přemýšlí nad tím, aby hrál tak, jak jsme to natrénovali. Ale časem se všechno zautomatizuje. Musíme si na nové herní prvky zvyknout, proto jsme třikrát v týdnu na hřišti.

Máte z přípravných zápasů dobrý pocit?
Střetli jsme se s kluby z extraligy, které se v tabulce pohybují spíše nahoře. Byli to velmi těžcí soupeři. Dříve jsme byli zvyklí hrát na vítězství, abychom vyhrávali, abychom postoupili. A teď najednou budeme muset hrát úplně jiný hokejbal. Víc bránit, hrát odzadu. Budeme muset změnit styl hry. V extralize se setkáme s hodně silnými týmy, bude to pro hráče znamenat velký skok. Ten skok cítím i já, protože když jsem hrál extraligu dříve, hrálo se ještě v poli na čtyři hráče a brankáře. Teď se hraje pět plus jedna, a to je velký rozdíl. Prostoru je na hřišti méně a musí se hodně běhat. Kdo bude chtít stát a hrát jenom v kroku, nebude mít žádnou šanci.

Co je tedy cílem Olympu pro nadcházející sezonu?
Jednoznačně záchrana. Extraligu hraje dvanáct týmů. Kdo skončí dvanáctý, automaticky sestupuje. Předposlední družstvo hraje baráž, kterou jsme v loňské sezoně úspěšně absolvovali a postoupili díky tomu z I. národní hokejbalové ligy do extraligy. Naším cílem je proto nebýt mezi posledními dvěma a udržet se tak mezi elitou.

Daří se jindřichohradeckému klubu shánět finance?
Pro letošní sezonu nás podpořilo město Jindřichův Hradec, které nás odměnilo za postup do extraligy. Podařilo se také sehnat nové sponzory. Ale pořád to nestačí, proto se musí finančně zapojit i hráči. Každoročně platíme členské příspěvky, sami si také kupujeme veškeré vybavení. Boty, chrániče, štulpny, kalhoty, dres, helmu, rukavice, hokejky. Kompletní výstroj vyjde hráče na částku okolo osmi tisíc. Častěji se ovšem kupují pouze boty a hokejky. Na sezonu hráč potřebuje kolem deseti hokejek.

Jsou nějaká typická zranění, která hokejbalisty trápí?
Nejčastější jsou zranění kolen. Já sám jsem se naštěstí s žádným vážnějším zraněním nepotýkal. Občas se ale nevyhnu tržným ranám v obličeji, například od hokejky. Měl jsem i zlomený nos. Hokejbal je kontaktní sport, důraz u mantinelů je podobný jako v hokeji. Modřiny jsou proto na denním pořádku.

Zajímají se Hradečáci o hokejbal?
Když jsme postoupili do extraligy, zaznamenal jsem mezi lidmi zvýšený zájem o hokejbal. Ptají se mě, kdy začínáme hrát, jestli máme posily, jestli se nám daří sehnat finance. Ani jsem takový zájem nečekal. Jsme zvědaví, kolik diváků nás přijde na domácí zápasy podpořit. V uplynulé sezoně chodilo kolem padesáti lidí, na play off zhruba stovka. První zápas na domácí půdě sehrajeme 17. září proti týmu ALPIQ Kladno.

Ovlivnil postup do extraligy zájem dětí o tento sport?
Zájem dětí není příliš velký, řekl bych, že je láká spíše hokej nebo fotbal. Nicméně máme družstva žáků a dorostenců. Kdo by chtěl začít hrát hokejbal, může každou středu nebo pátek odpoledne přijít na hřiště u šesté základní školy. Na věku dětí nezáleží. Hokejbal mohou hrát kluci i děvčata.

Lenka Urmanová