VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dana Martanová vzpomíná na prvosjezd Enže

Nadějkov - Rodačka z Pomezí nad Ohří Dana Martanová žije v Nadějkově v domě s pečovatelskou službou.Sympatická a velmi energická dáma vzpomíná na roky, kdy byla průkopnicí slalomu na divoké vodě. Možná ani její sousedé nevědí, že má za sebou prvosjezd rakouské řeky Enže, že vozila medaile z mistrovství světa. Celý článek i s fotografiemi najdete v pátečním tištěném vydání Deníku.

3.10.2014
SDÍLEJ:

Dana Martanová v NadějkověFoto: Deník/ Kamil Jáša

Rodačka z Pomezí nad Ohří Dana Martanová žije v Nadějkově v domě s pečovatelskou službou.
Sympatická a velmi energická dáma vzpomíná na roky, kdy byla průkopnicí slalomu na divoké vodě. Možná ani její sousedé nevědí, že má za sebou prvosjezd rakouské řeky Enže, že vozila medaile z mistrovství světa…

Vzpomenete si na vaše první mistrovství světa?

To byl rok 1951, bylo to vůbec první mistrovství světa, na které jsme po válce jeli. Tehdy se závodilo ve Steyeru v Rakousku.

Statistiky uvádějí, že máte ve sbírce zlato z mistrovství světa v kategorii C2 mix?

Jeden rok mě dali na předjízdu s Honzou Peckou z Prahy. Bylo to na mistrovství republiky na Slovensku. Já měla dištanc.

Distanc? Trest? Za co?

Nadávala jsem jim, že mě nepozvali na jedno soustředění a oni mi napsali, že se chovám sprostě k trenérům. Dali mi dištanc. Jen tak z hecu mě pozvali do mixu s Honzou Peckou.

Hned na mistrovství republiky?

No právě. My jeli předjízdu a sjeli jsme to ze všech nejlíp. Na příští tok nás dali do reprezentačního manšaftu.

Aby ne, když jste byli nejlepší v Československu…

Vyhráli jsme mezinárodní utkání, mistrovství republiky, mistrovství světa.

Spolu jste také trénovali? Proč jste dál nepokračovali?

Kdepak. Podali jsme si ruce, řekli jsme si: Ahoj. Ty jsi v Praze, já jsem v Chebu. To by byla blbost. Šli jsme oba zase od toho.

Pocházíte ze západních Čech, jaké cesty vás zavály do Jihočeského kraje?

Jsem narozená v Pomezí v okresu Cheb. Na celnici. Tatínek byl financ. Našla jsem si, že tady v Nadějkově je krásný dům s pečovatelskou službou, tak jsem zavolala a jsem tu. Panu starostovi patří obrovské poděkování.

Jak se přihodilo, že se děvče jako vy vrhlo na divokou vodu?

Po válce jsme se vrátili domů, tatínek byl velitel Fondu národní obnovy. Pro prvních čtyřiadvacet Čechů, kteří tam přišli, udělal zázemí. Obnovovali jsme tenisové a volejbalové kurty.

To jsme ale ještě stále dost daleko od vody…

…chodila jsem do skauta a do Sokola. V roce 1948 mi říkala náčelnice ze Sokola, kde já dělala hlavně nářadí, abych přišla do loděnice.

A to už jsme u vody…

Přesně tak. V roce 1948 jsem tedy přišla do loděnice a už jsem tam zůstala.

Jste mistryní světa, mistryní Československa, kterého závodu si vážíte ze všech nejvíc?

Vím přesně, co pro mě bylo v principu nejvíc. Vím, co pro mě bylo opravdu velikým ziskem. Byla to tato malá medaile (ukazuje velice cennou památku).

Je krásná…

V roce 1958, to už jsem byla zpátky v kajaku, nás poslali na mezinárodní utkání do Rakouska. Jelo se na řekách Salza a Enže. Říkali: Jestli to nesjedete hned, tak už to nezvládnete. Tak my hup na lodě. Já se samozřejmě dostala k těžkému úseku jako první. Přijížděla jsem k Salza Effen, pobořené bývalé přehradě, chlap na břehu na mě mával. Já si říkala: Ty si trhni nohou, já si to sjedu.

A sjela?

No jistě. Vlétla jsem do toho, strašně to se mnou mlátilo. Najednou si ale řeka řekla: Jdi už odsaď. Vykopla mě do soutěsky a bylo to.

Co muž na břehu?

Jenom zavolal: Jaaaa. Ve sjezdu se mi podařilo porazit Rakušanku o deset vteřin, pak jsem uprosila rakouského trenéra, říkala jsem mu: Hele, sjeď se mnou nahoru na Enži, ať si to sjedu. Po závodech jsme vyjeli nahoru, jelo se takovým vláčkem, co je na dřevo. On mi ukazoval, kde si mám dávat pozor. Že to musím rychle přejet. Postavili jsme si tam lodě a vyjeli jsme. My měli nahoře postavený lágr. Já koukám, najednou tam byl předseda kanoistické rakouské sekce.

Přišel přímo za vámi?

Stál tam a říkal: Ahoj, Martan. Za ten sjezd si toto vezmi na památku.

A dal vám malou překrásnou pamětní medaili?

Přesně tak to bylo. Když se sjede Enže i Salza, tak je to nádhera. Na Salze mi to bylo přiznáno jako prvosjezd.
I po létech vám patří obdiv a obrovská gratulace k prvosjezdu divoké, ale nádherné rakouské řeky.

Sledujete také vaše nástupkyně? Třeba Štěpánku Hilgertovou, která vybojovala dokonce olympijské medaile?

No jéje. Mám tady její plakát. Na olympiádě v Austrálii to udělala krásně. Jéžišmanku, to je sympatická holka. Pamatuju si ještě, jak s vodním slalomem začínala.

Autor: Kamil Jáša

3.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Závod kol (ilustrační foto).

Desátá Vlasenice měla přes tři sta účastníků

V Třeboni přivítali nové občánky.
12

V Třeboni přivítali nové občánky

Na Otíně vznikne chodník, upraví se točna

Jindřichův Hradec – O něco snazší nastupování do autobusů MHD budou mít od listopadu obyvatelé Otína.

Vandal poškodil fotoobrazy Jadrana Šetlíka v prachatické galerii

Prachatice (VIDEO) - Po vandalovi, který poškodil díla Jadrana Šetlíka, vystavené v Galerii Dolní brána v Prachaticích, pátrá policie.

Křehká krása na výstavě Skleněné rozhovory

Jindřichův Hradec – Výrobky ze skla mohou od pátku obdivovat návštěvníci Muzea fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci díky výstavě Skleněné rozhovory.

Nabídka ze Sparty přišla, potvrdil Vozábal

České Budějovice – Jak Deník už před časem své čtenáře informoval, generální manažer Dynama Martin Vozábal dostal nabídku na působení v managementu Sparty Praha.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení