Vítězem osmého ročníku Mercury maratonu v Českých Budějovicích se stal Radek Brunner. Jednačtyřicetiletý vytrvalec uběhl dvaačtyřicetikilometrovou trať v čase 2 hodiny a 34 minuty, a o více než pět minut porazil svého největšího rivala Daniela Orálka. Orálkův čas 2:29:11 z roku 2012 se však ještě nikomu překonat nepodařilo a druhý muž letošního ročníku tak i nadále zůstává rekordmanem trati.

Mercury maraton byl vaším prvním závodem v nové sezoně?
Závodní sezona pro nás začala už v prosinci. Trénuji a vše zatím probíhá podle plánu. Na Mercury maraton jsem šel z plného tréninku. Týden předtím jsem naběhal dvěstě padesát kilometrů. Jsem ve fázi hrubé přípravy a tento závod mi pěkně zapadl do programu.

Je běh v podzemních garážích něčím specifický?
Trasa je záludná tím, že je tu hodně zatáček. Když se ale vyhraje, tak se všechna negativa přemění na pozitiva a člověk je rád.

Na druhou stranu servis týkající se občerstvení je na tak malém prostoru předpokládám na velmi slušné úrovni?
Měl jsem připravené svoje občerstvení. Připravil jsem si tři gely, ale nakonec jsem je vypil až po závodě. Během závodu jsem si vystačil s vodou a s iontovými nápoji, které nám podávaly holky z obslužného personálu.

Celkově je běhání ve vnitřních prostorách určitě jiné než běhání v přírodě?
Je to jiné. Tady je hezké to, že stále někoho potkáváte. Mezi sloupy máte neustálý přehled o soupeřích a vidíte, jak na tom jste. V přírodě běžíte třeba půl hodiny a nepotkáte človíčka.

Jistě se však najdou i negativa?
Je pravda, že tady víc trpí kolena a kotníky, což je nepříjemné, jinak to ale jde.

Traťový rekord v Českých Budějovicích stále drží Daniel Orálek. Těší vás, že se vám ho podařilo porazit?
Počítal jsem s tím, že doběhnu třetí nebo čtvrtý. Měl tady být taky Petr Vabroušek, který však nakonec nepřijel. Neobjevil se tu ani Michal Kovář, který též dobře běhá. Dana jsem já považoval za favorita a jsem samozřejmě šťastný, že se mi jej podařilo porazit.

Orálek ostatně patří na domácí půdě mezi vaše největší soupeře. Jakou máte vzájemnou bilanci?
Vloni jsem ho porazil skoro na všech závodech. Pouze v Holandsku na stovce mě Daniel rozsekal. Jsem rád, že nový rok začal zase lépe pro mě.

K jakému hlavnímu cíli se ubírá vaše příprava?
Zimní přípravu směřuji k hlavní výzvě, kterou je mistrovství světa dvacet čtyři hodin. Poběží se 11. dubna v italském Turíně.

Co všechno vás dále čeká v tomto roce?
Plánuji se zúčastnit Silvan runu a v září bych rád nechyběl na světovém šampionátu na sto kilometrů. Přihlásil jsem se také na závod Spartakus, který se poběží na konci září v Řecku, tak doufám, že budu stát na startu.

Když jsme spolu v létě mluvili po závodu mistrovství České republiky v ultramaratonu, chystal jste se na velice náročný závod do Francie. Jak jste dopadl?
Byl jsem v Chamonix a skončil jsem na čtyřicátém pátém místě. Jednalo se o skyrunningové mistrovství světa. To už je příliš extrémní závod a není to zrovna moje parketa. Běhá se nahoru dolů po kamenech, někdy se šplhá i po žebřících a přidržuje se řetězů. Já mám rád, když se běží na pohodičku a utíká to.

Jaká je konkurence ve světě?
Tak například ve veteránské kategorii patříme mezi nejlepší. Vloni při závodě na sto kilometrů v Kataru měl sice Dan Orálek nějaké problémy a závod nedokončil, já jsem však byl pětadvacátý a v kategorii veteránů jsem vyhrál. Mezi námi staršími ve světě moc lepších dálkových běžců není.