Čím se cítíš být nejvíc? Kovářem, uměleckým kovářem nebo zámečníkem? Je vůbec rozdíl mezi „normálním“ a uměleckým kovářem?
Myslím si, že se více cítím být uměleckým kovářem, i když zámečnické práce jsou nedílnou součástí. Tyto dva obory se vzájemně prolínají.

Lidí, kteří se věnují tradičním řemeslům, není mnoho. Jak ses k tomu svému dostal ty? Máš třeba nějaké předky – kováře nebo kovářky, nebo ses prostě jednoho dne rozhodl, že budeš kovářem?
No, navedli mě spíše rodiče. Takže za to, co nyní jsem, vděčím jim. V té době mi na tom, co ze mě bude, moc nezáleželo, ale s odstupem času jsem k tomuto řemeslu přilnul a chtěl jsem získávat o tomto oboru co nejvíce informací. Nyní mě tato práce baví a jsem spokojený, i když je to mnohdy fyzicky náročné.

Jaké školy jsou třeba k tomuto oboru a jaké jsi studoval ty? Je třeba nějaký výjimečný talent – například výtvarný?
Vystudoval jsem Střední odborné učiliště v Soběslavi, tříletý obor umělecký kovář a zámečník. Po dokončení studia jsem se rozhodl pokračovat v tomto oboru na soukromé Střední uměleckoprůmyslové škole v Písku, obor výtvarné zpracování kovů s maturitou. No a nakonec jsem vystudoval Vyšší odbornou školu uměleckoprůmyslovou také v Písku, a to obor restaurování kovů. Myslím si, že výtvarný talent je nedílnou součástí tohoto řemesla.

Na čem nejčastěji pracuješ a co tě naopak nejvíc baví? Můžeme tvou práci někde vidět?
To se nedá jednoznačně říct, ale nejčastěji dělám brány a branky, interiérové i exteriérové schodiště a zábradlí, ozdobné mříže na francouzská okna a mnoho dalšího. Veškeré práce mám nafocené na svých internetových stránkách.

Jakou nejzajímavější věc jsi vyrobil, nebo restauroval? A na jakou jsi nejvíc hrdý?
Pro mě asi nejzajímavější a zároveň nejnáročnější bylo restaurování litografického lisu ještě během studia na vyšší odborné škole a na to jsem také nejvíce hrdý, protože jsem dokázal něco, v co jsem již nedoufal. Dále je pro mě velice zajímavé restaurování parních strojů.

A existuje nějaké přání – vrchol uměleckého kováře – co si chce každý vyzkoušet?
Vrchol uměleckého kováře není snadné určit, protože v tomto řemesle se mám celý život stále co učit. Jeden můj známý kovář mi jednou řekl: ,,Jeden život je na tohle řemeslo krátký.“ A já s ním plně souhlasím.

Kováš i koně? Je vůbec ještě tohle řemeslo žádané?
Ne, koně neokovávám, protože, i když se to nezdá, nekvalitně a bez zkušenosti vyrobené podkovy mohou koně poškodit a hlavně to není jednoduché. Na to je nutné vystudovat obor kovář, podkovář.

Míša Makovičková se ptala Františka Sokolíka.

Ke kovařině samozřejmě patří výheň a kovárna – tedy vlastní prostor. Kde máš svoji kovárnu ty a jak jsi ji sháněl? A co všechno vlastně takový kovář potřebuje?
Ano, svoji kovárnu mám ve Staré Hlíně. Rodiče koupili pozemek i s nemovitostmi, tak jsem toho využil a hned si tam zřídil živnost. Zároveň zde i bydlím, takže to do práce nemám daleko. Vybavení kovárny není zrovna levná záležitost, potřebuji mnoho strojů a pomůcek, které mi usnadní práci. Jako příklad mohu uvést: výheň, kovadlina, kovářské nářadí, buchar, sloupová vrtačka, pila, soustruh, rozbrusky a mnoho dalšího. Není snadné začínat bez vybavení.

Máš dost zakázek a jak takové zakázky sháníš? Chodí klienti sami na základě doporučení? A zúčastňuješ se například řemeslných trhů, které jsou teď tak v módě?
To je různé, ale je pravdou, že více zakázek mám spíše v letních měsících, protože mnohdy při montáži je rozhodující počasí, což si zákazníci uvědomují.
Většinou mě klienti kontaktují sami přes doporučení nebo si mě najdou na internetových stránkách. Řemeslných trhů se neúčastním, i když by mě to zajímalo.

Dá se tímto – v podstatě starodávným – povoláním v dnešní době uživit nebo dokonce zbohatnout? A jací klienti nejčastěji přicházejí – soukromé osoby, nebo spíš firmy?
Uživit se tím zatím dá. No a zbohatnout? Nechám se překvapit, ale doufám, že ano. Pracuji více pro soukromé osoby, ale někdy i pro firmy, kde je však nutné vyhrát výběrové řízení.

A poslední moje otázka se týká žen v tomto oboru. Vyskytují se zde a mají šanci mezi muži uspět? Liší se jejich práce od té „chlapské“?
Se ženami v oboru uměleckého kovářství nemám zkušenosti, takže nemohu říci, ale spíše v restaurování kovů se ženy uplatňují.

Umělecký kovář František Sokolík se bude příště ptát učitelky prvního stupně třeboňské základní školy Dany Motyčkové.